Neurot Records, kytarista Neurosis a název desky Grave is a Grim Horse? Pokud byste čekali další bahno a špínu, při jejímž poslechu zabřednete až na samé dno, tak pro vás bude sólovka Steva Von Tilla velkýmFolková melancholie, u které hned po prvním poslechu zmáčknete tlačítko repeat a necháte v klidu téct čas, protože přímo pro odpočinek, bdělé snění a utíkaní času je tahle deska jako stvořená.překvapením. Jedná se totiž o naprosto přístupnou folkovou melancholii, kterou si hned po prvním poslechu nahodíte na repeat a necháte v klidu téct čas, protože přímo pro odpočinek, bdělé snění a utíkaní času je tahle deska jako stvořená. Snivé melodie tu s pochmurnějším, tu s melancholičtějším nádechem plynou, rozplývají se, snad až popírají zákony fyzického plynutí času, při jejich poslechu se hodiny posouvají vlastním poklidným a přitom překvapivě rychlým tempem, hodina vám poklidně uplyne za minutu, minutu byste klidně vydrželi poslouchat hodinu, hodina se rozpadá na šedesát sekund, dvacet čtyři minut dá dohromady den, zkrátka časové měřítko ztrácí význam, zajímavost, smysl…
Album je z postaveno samozřejmě především na akustické kytaře, která je účinně doplňována vkusnými aranžemi, když jemné brnkání v pravý moment doplní tklivé housle, tak se až derou slzy do očí a naskakuje husí kůže na krku, cit pro moment je právě jedna z věcí, kterou vás Grave Is A Grim Horse okouzlí.
Steve Von Till ovšem nemá jen obrovský talent na zadumanou, posmutnělou a

přitom neotřelou akustickou kytarovou práci, to hlavní, co na albu uchvátí je jeho naprosto uhrančivý hlas, kterým si vás získá během prvních pár slov. Plný, hluboký, procítěný projev, který sám o sobě zvládá navodit hypnoticky kouzelnou atmosféru, dále podporovanou silně metaforickými texty.
Dohromady z toho vzniká akustická melancholie, při které si dokonale odpočinete a necháte čas bezstarostně protékat okolo sebe v příjemné letargii bez pocitu viny, v polobdělém stavu usínání pak toto jedno dlouhé snivé pohlazení oceníte zdaleka nejvíc.