Autor: 60 Uživatelé: 50 Tvé hodnocení: hodnoť
Sól Án Varma

SÓL ÁN VARMA - Sól Án Varma

Další islandský black metal, který zní… jako islandský black metal.

Sól Án Varma

Misþyrming, Nadra, Skáphe, Andavald, Carpe Noctem, 0., Svartidauði, Árstíðir Lífsins, Guðveiki, Kaleikr, Ljáin, Martröð, Wormlust… uf, no určitě jsem ještě některé projekty a kapely členů Sól Án Varma nezmínil.

Jde o společný projekt Tómase a D.G. z Misþyrming, z nichž druhý jmenovaný je zároveň majitel studia Gryfjan, kde značná část islandské produkce vzniká. Na desku přizvali spoustu členů shora jmenovaných kapel. Deska by takto mohla klidně sloužit jako manifest určité vlny islandské disonantní metalové scény. Zvuk mnoha kapel se spojuje v takový zvláštní koagulát. Bohužel tím určujícím pro zvuk desky je především Misþyrming, a to konkrétně jejich předchozí deska Algleymi. V době svého vzniku se mi sice mocně líbila, ale oposlouchala se, než bys řekl Belzebub.

Zkusím ke kapele přistoupit, jako bych nevěděl, kdo je za ní. Studium jejího „sigilu“ neboli pečetě (cosi jako logo v blackové scéně třetího tisíciletí) předznamenává, že se Sól Án Varma nebude skýtat jen samou radost. Přes sebe přepsaná písmenka SAV, spousty okultních symbolů – samo o sobě to působí kýčovitě, ale běžný metalový vkus neurazí. Ale co ten „3d“ nápis jak z designerského studia Malování 2001? To není facka, ale rázný direkt veškerému estetickému cítění.

Čert vem logo, podstatná je hudba… Inu, při prvních několika posleších, kdy jsem byl vůči materiálu vstřícně naladěn, jsem uvažoval o dramaturgii, o vrstvení, o střídání tmy a světla, hlaholivě optimistických momentů a temných disonantních prvků. Jenže postupně převládlo poznání, že strašlivých a nápadům naprosto neadekvátních 67 minut nabízí stejný model jako Algleymi. A stejně jako toto album jde sice snadno do ucha, nezanechá vlastně krom jedné dvou vyslovených hitovek žádný hlubší dojem. Žel, tvůrčí vstup H.V. Lyngdala je příliš skromný na to, aby převážil celkový charakter materiálu ve prospěch disonantních neklidných poloh Wormlust a Gudveiki. Afbrigði III, která je této podobě islandského black metalu nejblíže, desku sice mocně vzpruží, ale ne dost. Ostatní skladby jsou většinou nehorázně natahované a i navzájem se podobají až příliš. V druhé půli alba (zhruba po Afbrigði VII) se začnou trochu blížit spíš hrubosti Svartidauði a tím se celkový dojem mírně napravuje. I tak mi ale nezbývá, než smutně konstatovat, že přes snahu o výrazné melodie je celek desky již příliš vylouhovaným čajem, odvarem z mateřských skupin participujících hudebníků a zejména pak Mišpyrming.

Samozřejmě, žánrový fanoušek si na své přijde a o instrumentálních kvalitách desky nemůže být nejmenších pochyb. Mám ale obavy, že jde o labutí píseň této vlny islandských kapel. Snad překvapí nová deska Sinmara

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

https://www.altariiceland.bandcamp.com/album/kr-flueldar
tohle celkem zaujalo - black(ened) metal/rock - vlivy psychedelic, gothic rocku, post-punku (zmiňujou vlivy Killing Joke, Blue Öyster Cult, Interpol), ve 3., trochu i 4. slyším Virus - i ten ženskej zpěv (jazzy trip-hop/dream pop?) je v ní fajn, trochu i starší Sólstafir - resp. se dají částečně považovat za jejich nástupce (starších věcí) ... chytlavý, ale ne tak vlezle jako pozdější Sólstafir, Misþyrming a Kælan Mikla :), většinou rozumný stopáže (něco trošku zkrátit, ale...), žádná pecka, ale asi mě to z Islandu zaujalo nejvíc od Wormlust / Skáphe (byť zdaleka ne tolik)

Mně to přijde jako vývar z vývaru. Nebo jinými slovy, etudy na téma islandský black metal. Všechno je to řemeslně OK, ale není tam žádný nápad. Je to přesně to album, které dokážou šikovní muzikanti složit a nahrát na objednávku, vysloveně neuráží vkus, ale není důvod poslouchat ho znovu.

po prvotnom nadseni to islo dolu a vyklul sa z toho iba velmi priemerny album, kde najsilensie momenty su zrecyklovane pasaze domovskych kapiel... dovod opatovne si to pustit uz nevdim, nehovoriac o umornej dlzke... snad zhrine, kaleikr a sinmara zachrania island :D

Satanužel trochu souhlasím s tím, že islandský black metal, který známe od let 2012-14, postupně umírá. Svatridaudi skončili, Mišpyrming hrají rokec, Wormlust se na novou desku moc netváří (byť kolab se Skaphe je super) a ty nový kapely nejsou kdovíco za zázrak. Dost doufám v kvalitu nových Zhrine a snad se brzo dočkáme i nové Sinmary a snad jednoho dne aji Rebirth of Nefast. Almyrkvi teda taky dobrý, naživo na Islandu super, ale kvalit těch nejlepších desek asi nedosahují. Nejlepší věc z Islandu po roce 2020 jsou asi Kaelan Mikla.

aktuálně

diskuze