Na Rwake jsem přišel vcelku trapnou náhodou. V jednom videu je měl na triku kytarák z Kylesy. A protože jsem se v tu dobu brodil pomalými tempy a máchal nohy v bahně, strašně mě zajímalo, o jakou hudbu se jedná. A musím říct, že ze začátku mě nesebrala. Ale postupem času se mi rozsvěcelo to malinký bílý světlo na konci tunelu. Než jsem k němu ale došel, ta cesta byla tak útrpná a zlá, z toho světla stal skoro vyhaslý plamínek. To světlo jsem totiž cestou celý vstřebal a v hlavě mi vzniknul požár, který už asi neuhasím.

Je to jako jít v noci hřbitovem. Každý krok doprovází strach, ale zároveň jste každým metrem blíž té zrezlé bráně, která znamená východ. Nemrtví, duchové a další výplody lidské fantazie neexistují, to je přece jasný…. ale co kdyby….? A tohle je atmosféra celý nahrávky. Většina z těch šesti skladeb nabízí více jak deset minut deprese a prohlídku těch nejčernějších koutů mysli. Ale jak je jednou pustíte, musíte se dobrat konce. Doprovázet vás bude záhrobní řev, který se tu a tam změní na nelidské skřeky. Jakoby ďábel vystrkoval růžky. Na vaší cestě vás bude otravovat ještě nespočetněkrát. A bude mít dost času, protože tempo vaší chůze bude pomalé, jen občas se zrychlí. Jako když slyšíte temné hlasy nebo šustnutí. To se potom dáte na zběsilý útěk a zastavíte se, až když si uvědomíte, že šlo jenom o halucinaci způsobenou úlekem. Pak si vás kytarový struny zase přitáhnou zpátky a budou dál diktovat vaší rychlost. Rwake  zní jak pohřební písně, snad jakoby je ladil sám hrobník. Až se doberete k cíli, poslední skladba s příhodným názvem Was Only a Dream vám uštědří ránu do ksichtu a zjistíte, že se vám všechno jenom zdálo. A budete jen rádi, že jste se strachy neposrali.

Technická stránka vám vypadne z hlavy během chvíle. Psychedelická atmosféra, která je tu cítit stejně, jako ta mršina, kterou míjíte hned po pár krocích, pohltí celou vaší palici natolik, že se vám rozebírat práci nástrojů každého zvlášť nebude vůbec chtít. Vždyť dohromady to zní tak dobře. Na téhle desce je tahounem atmosféra, kyselost a zlo, kterými se budete chtít opíjet znovu a znovu. Přijde mi skoro mimo mísu řešit tady kytary, bicí, basu, zvuk. Proč to tady zahlcovat fakty, který každý člověk rozezná při poslechu. Ale to, co jsem si ujít nenechal, je možnost podělit se o specifickou atmosféru nahrávky a doporučit ji všem, kteří nemají o lednových nocích nic na práci.