RAMBO OBJEVUJE ŽÁNRY SPLATTERPUNK A EXPLOITATION

Rambo a Barma – absolutní hrůza a testosteron násilí v nejdelší genocidě historie
Po Rockym uzavírá jednašedesátiletý „Sly“ Stallone druhou ze svých nejslavnějších filmových postav. S 236 mrtvými a bestiálním, drtivým násilím

není rozhodně jenom poctou akčním 80. létům, ale hlavně reálným zobrazením zabíjení v nejdelší občanské válce současnosti. A přitom ryzím adrenalinovým snímkem.

Návrat legendy
První tři filmy série vznikly v letech 1982, 85, 88 a do povědomí světa přivedly nové slovníkové heslo – Rambo: absolutní, neporazitelný válečník vítězící nad drtivou přesilou nepřátel. Stal se ikonou akce a zcela opustil realistickou knižní předlohu Davida Morrella i první film plný vietnamského traumatu. Druhým a třetím dílem vstoupil do říše mytologie jako symbol, který nemá se skutečností mnoho společného. To se na vlastní kůži přesvědčili mladí muži v Jugoslávii a dalších konfliktech, kteří s rambovskou páskou kolem hlavy umírali na vlastní idiocii nechápajíce, že neprůstřelnost je hrdinský mýtus. Nový Rambo je ale diametrálně jiný.

Odkaz kultury splatterpunku a exploitation
Filmová databáze Imdb.com jako další snímky, které by mohly zaujmout diváka čtvrtého Ramba, uvádí krom známých otevřeně násilných snímků Sin City a Kill Bill ještě zabíjení a sexu extrémně otevřené anime Kite. Dále další japonský (tentokrát hraný) snímek – brutální vyvražďovací gangsterku Ichi The Killer a zombie horor Země mrtvých otce „pojídačů mozků“ George A. Romera. Byl to ostatně právě Romero, který založil splatter, filmovou odnož splatterpunku. Všechny zmíněné snímky do něj nějakým způsobem spadají, stejně jako do žánru exploitation (vykořisťování). Oba jsou nejčastěji spojovány s „teenagerskými vyvražďovačkami“: původní Texaský masakr motorovou pilou, Halloween nebo Pátek třináctého. A také s hororem a fantastikou – např. spisovatel Clive Barker (Knihy krve), či nejlepší moderní zombie film, vynikající remake Romerova Úsvitu mrtvých režiséra Zacka Snydera (300: Bitva u Thermopyl). Nicméně splatterpunk stejně jako třeba noir není omezen jen na film, ale je přístupem, tématem procházejícím všemi médii a formami umění.
Některé nejslavnější exploitation filmy jsou situovány do džunglí a primitivních společností (např. Cannibal Holocaust – Kanibalové, Sežrána zaživa) a patří do nich i tzv. snuff snímky pocházející převážně z Asie. Zabíjení, znásilňování a další krutosti v nich ukázané jsou vydávány za záznam reality; v pravém snuffu jsou „herci“ skutečně usmrcováni a etc. Od první scény nového Ramba, v níž vojáci naženou do minového pole několik civilistů a sázejí se, kdo proběhne, se před námi odkrývá nejopomíjenější genocida dneška. A také nejdelší občanská válka historie (nepřetržitě od roku 1948!). Represe armády proti separatistům z národa Karenů a dalších ve východní Barmě obnášejí milión a půl uprchlíků a mrtvých od r. 1996. Prostá čísla námi nepohnou, otevřené ukázky vykořisťování nejzvěrštějšími způsoby však ano. Násilné verbování dětských vojáků, surové bití žen, znásilňování, usekávání rukou, předhazování živých prasatům, otroctví, přepady vesnic, absolutní popření lidské důstojnosti. Když bez cool efektů před vámi minometný granát roztrhá dětské tělo s realistickou otevřeností a plamenomet spálí prchající ženy, pochopíte. Respektive pochopí vaše tělo.

Když film zasáhne maso
Základem splatterpunku, který je s exploitation často spojován, je naprosto otevřené zobrazování násilí a destrukce naší fyzické schránky. To má vyvolat prastarý podvědomý reflex hrůzy z bolestivého umírání a smrti. A Rambo vám nezastírá nic. Druhé nejvyšší americké cenzurní opatření rating R je tentokrát oprávněné. A vy konečně uvidíte válku bez jakéhokoliv pozlátka v celé její nahotě, která vysoko překonává i proslavenou vyloďovací scénu na pláži Omaha ze Zachraňte vojína Ryana. Nejde jen o to, že opět po dlouhé době spatříte vyhřezlá střeva, vyrvané kusy tkání a utrhané končetiny, ale i co udělá s náklaďákem plným vojáků dávka z těžkého kulometu ráže 12, 7 mm. Jako když udeří pěst Boží. Díry o průměru zápěstí, rvané údy, dekapitace. A další skutečné efekty explozí, ohně a oceli chrlených nástroji války. Že občas probleskne počítačová animace nemůže zabránit celkovému účinku. Hlavně závěrečný masakr z největší blízkosti, který se především podílí na průměru dva a půl mrtvého na minutu filmu, spolu s drtivou hudbou dokáží výsostnou zbraň splatterpunku. Je to jako byste se ocitli přímo uprostřed skutečného boje, alespoň vaše tělo to tak vnímá. Jste ohlušeni, zmateni, pohlceni adrenalinovým přílivem a ponecháni sami sobě napospas ještě dlouho po skončení titulků. Pro mnohé to je zážitek, s kterým ještě nemají zkušenost. Pro způsob dosažení účinku je však tento film nutně odkázán na kina (pokud možno s velkým plátnem a dobrým ozvučením).

O odpovědnosti a zlu
Film si samozřejmě nese i silný odkaz akčních snímků 80. let, ale nezapomíná na nejnovější vývoj. Obojí mu zřetelně prospívá. Příběh je maximálně zjednodušen a nemá zapotřebí předvádět nějaká otevřená poselství. Vychází z reality východní Barmy, které poskytují režimem zakázanou humanitární pomoc křesťanské organizace. Chytře se tak vyhýbá otevřenému komentování terorismu či amerických vojenských intervencí v Iráku a Afghánistánu (který ironií dějin Rambo kdysi filmově osvobozoval od Rusů, aby tak netuše uvolnil místo pro Taliban a Al-Kajdu). Tím nedráždí jejich zaryté odpůrce, kterých je Evropa plná a zároveň jim ukazuje zvěrstva nedemokratických režimů. Na počátku se dočkáme i několika patetických prohlášení o odpovědnosti člověka, jimž většina lidí tak nerada naslouchá. Ale když je křesťanský misionář v boji o přežití nucen surově ubít cizího vojáka kamenem, je už na divákovi, jaký zaujme postoj. Velmi zřetelně je tu ovšem odhalena oblíbená pokrytecká argumentace stavící na neodporování zlu v bláhové tužbě být ušetřen. Kdo se ale v barmském pekle zlu skloní, tomu nakonec vojáci způsobí to nejhorší možné. Symptomaticky tyto příslušníky armády někteří kritici označují jako zombie, tedy karikatury člověka ovládané jen těmi nejnižšími pudy.

80. léta a hrdina proti své vůli
Krom jednoduchosti příběhu 80. létům odpovídá i jasná, dobrou gradací podpořená

výstavba. Zaměřuje se na jediný cíl, zasáhnout diváka, kterému tento žánr „sedí“. Nehraje si na nic, na co nemá. Naopak zcela moderně využívá práci s kamerou, skvěle zvolenou hudbu a staré žíly tak plní novou krví. To podtrhuje krátkou, ale zcela odpovídající stopáží. Naštěstí se nekonají ani zbytečně vlastenecká a rodinná gesta, jako například původní scénáře únosu Rambovy rodiny nebo záchrana teroristy okupovaného newyorského ústředí Spojených národů. Stallone nezapomněl, že Rambo je hrdina proti své vůli. V prvním dílu je jako veterán z Vietnamu k boji donucen předsudky malého amerického města, ve druhém se tak vykupuje z vězení. I ve třetí již zcela akční exhibici ho k zabíjení přinutí záchrana bývalého velitele. V tomto snímku je to opět pomoc jedinému člověku, kterému se cítí nějakým způsobem zavázán, misionářce, která se zbytkem svých druhů padne do barmského vojenského zajetí. A znovu přichází ke slovu marná snaha skoncovat s násilnou minulostí a zbavit se válečného traumatu. Tento hrdina žije sám, živí se lovem hadů a ryb, v osamělosti a zoufalství. Žádný mistr bojových umění na odpočinku, pouze muž, kterému tento klidný způsob existence přináší jen o trochu menší utrpení než cokoliv jiného.

Oslava a obžaloba agrese v jedinečném celku
Rambo: Do pekla a zpět nehledá ospravedlnění pro množství mrtvých a tedy jeden z největších „bodycountů“ v dějinách filmografie; bez něj by totiž nebyl ničím. Stallone prokázal odvahu jako režisér a nechat si dát vysoký rating. Tím jednak omezil zisky o peněženky US teenagerů, ale hlavně se vystavil možnému napadení ze samoúčelnosti násilí a snahy vydělat na něm. Pravdou je, že ukazuje obě strany jedné mince. Nadšení fanoušci budou film brát jako oslavu čistokrevné akce. Návrat do dob Komanda a Cobry, kdy ikony Schwarzenegger a Stallone beze strachu z politické

korektnosti kosily desítky nepřátel. Frenetická akce je skutečně zřetelnou oslavou testosteronu, kterým bezezbytku napumpuje mužské diváky k jejich plné spokojenosti. Krutost a efekty násilí pak zalahodí fanouškům následníků Pulp Fiction stylu oproštěného o nadsázku a humor. A zestárlý, stále zachmuřený Rambo s obličejem jako po nepovedené plastické operaci, který jen občas prohodí několik slov, je skutečně dokonalým ztělesněním nepřemožitelného válečníka. Tím se přidává k dalším strojům na zabíjení jako je Riddick z Černočerné tmy či highlanderovský Kurgan. Děsivá snadnost a efektivnost, s kterou zabíjí (např. nezapomenutelná scéna s vyrváním ohryzku holou rukou), vyvolává dojem, že z piedestalu sestoupila žulová ikona samotného boha smrti. Jenže akční žánr i Sly sám se změnili a Rambo stejně jako Marv z comicsu (nikoliv filmu) Sin City je pořád člověkem a oproti druhému a třetímu dílu série koná jen to, co je v lidských silách.
Tím spolu s hrůzami, které jsou pro citlivější povahy na hraně snesitelnosti, stejně silně ukazuje odvrácenou stránku agrese – stejně jako oslavou je Rambo její obžalobou. Tato protikladnost ještě výše vyzdvihuje morální apel. Film má tím paradoxně větší vypovídací schopnost o zrůdnosti morálky zbaveného lidského chování než skvělý a hlavně tematicky zaměřený Krvavý diamant (2006). Nepočítaje v to potenciál udělat pro povědomí o humanitární katastrofě východní Barmy více než všechny neziskové organizace světa. Především díky své popularitě může Rambo zasáhnout větší okruh diváků, kteří čekajíce další zábavnou akční brutalitu budou postaveni tváří v tvář jen těžko představitelnému. Protože jak říká režisér Mouchy a Dějin násilí David Cronenberg, něco si člověk představit nedokáže a proto mu to musíte ukázat na vlastní oči.
Stallonemu přísluší chvála za to, že se dosud okrajový splatterpunk nebál vpustit do mainstreamové kinematografie. Se svým hrdinou se rozloučil se vší pompou a důstojností, uctil příznivce své i akčního žánru a přitom Ramba vrátil na počátek, po bok dalších slavných válečných snímků. Jako výstrahu.

Vojtěch Čepelák >> maelstrom.xf.cz
---- --- -- - -- --- ----
USA, Německo 2008, 93 min
Distribuce v ČR: Bioscop
Režie: Sylvester Stallone
Hrají: Sylvester Stallone, Julie Benz, Matthew Marsden, Graham McTavish, Paul Schulze, Jake La Botz, Reynaldo Gallegos, Ken Howard