Představte si, že jste v lese a máte před sebou dvě různé cesty. Jednu už máte několikrát projitou, vede pěkně po rovince, upravená a široká. Víte, že vás čeká příjemná procházka, při které se moc nenadřete a pěkně se projdete, ale na druhou stranu nenarazíte ani na nic oslnivě nového a překvapujícího a potkáte tolik turistů, že je ani nebudete stíhat zdravit (pro ilustraci třeba turistická značka u Svatého Jana pod Skalou :-)). Druhá cesta je pro vás jedna velká neznámá, o poznání méně používaná, úzká, zarostlá, klikatí se mezi stromy a opodál mizí

někde v houští. Nevíte, co vás na ní čeká, ale na první pohled vypadá výrazně náročněji, rozhodně nepůjde o nějakou letní dvouhodinovou vycházku, při cestě se zapotíte a budete si muset dávat pozor, na to kam šlapete. Odměnou vám bude, že poznáte dosud nepoznané kouty a budete se moci pyšnit tím, že jste se dostali i někam jinam než na notoricky známá místa. A kterouže z těchto dvou cest se vydali Psychotogen?
Psychotogen se rozhodli pro vpravdě kulišácké řešení, a ze dvou možných cest zvolili tu třetí, zlatou střední cestu kompromisu. Tu se drží frekventované deathmetalové silnice, tu zbloudí na nějaké odlehlé, nepříliš probádané stezky, ale po většinu alba si to šlapou tak pěkně někde uprostřed. Na poctivý deathmetalový základ nabalují nějaké to technično, vyhrávky, změny temp, využívají se i nezkreslené kytárky, semo tamo se uteče i do jiných žánrů (občas to mírně zavání jazzem (hlavně u basy) ala Cynic, v The Poison Sleep a následné The Gilded Slave akustický party táhnou španělským flamengem) a do toho všeho brnkají nezvykle vytažené basové linky. Skladby se nesou v epičtějším duchu, průměrná stopáž tak kolem pěti minut, ale stejně utíkají jak voda. Většinou se hrne v rychlejších tempech a hrubozrnných riffech, ale je vidět, že se pánové snaží o rozmanitost, takže vám dají vydechnout i pomalejší úderky a již výše zmíněná akustika. Do toho občas vystřelí kytarové či basové sólíčko a, světe div se, Psychotogen to umějí drhnout i melodicky, když se jim zachce a vůbec to nezní špatně. Zvuk je krásně čistý, užijete si všechny nástroje, což obzvláště v případě

zabijácké basy potěší. Muzikantsky a vokálně také vše zvládnuto s přehledem, snad jen škoda, že nedopřávají trochu víc času experimentům na úkor klasického deathu, ústřelky jim totiž sluší víc než jen tradiční černé smrtkvádro. Nejlepší track těžko soudit, jeden z favoritů na vás čeká hned na začátku v podobě napálené Might is Right. Naopak bych se klidně obešel bez závěrečného coveru Judas Priest All Guns Blazin´. Moc příjemná deska, celkově to bude za osmičku a půl boda navíc za basičku. .::. 8.5/10

Jo, docela pěkně to pan Kokůtek napsal. Já bych ovšem byl s hodnocením střídmější, jelikož mi na Psychotogen přijde, že muzika je sice udělána zajímavě, ale jaksi, ne vyloženě uměle, ale chvílemi tak nějak maličko násilně či chaoticky, i když by bylo přemrštěné to tvrdit. Některé věci mi do sebe prostě přijdou více naroubované, než že by se jednalo o přirozený tok, a tím mě občas vyhazují z poklidného metalového posezeníčka. Je možné, že to tak kucká (jinak někteří také ex-Pessimist) chtěli a záměr posluchače maličko rušit vyšel, ale v mém případě je tento dopad spíše negativní. Konkrétní přirovnání k někomu mě nenapadá (ten Cynic bych si ovšem odpustil, basa tu má jinou roli! :)), snad jen uvedu, že kluci dost využívají běhavých riffů do triol. Nějakou tu výtku bych našel i ke zpěvu a stejně jako dr k, tak i těm drhnoucím pasážím, které občas… no… ale jinak fajn deska :)