To, že nahrávka obsahuje popisek DIY ve mě popravdě většinou moc důvěry nevzbuzuje, spousta nahrávek opatřených touhle nálepkou se honosí právě a jen DIY principem, což je sice chvályhodné, ale neposlouchatelné. To že si Orgone nepůjčili kytary a komba od známých a nezprasili za den nahrávku, se kterou můžou vesele předskakovat na koncertech pro dvacet lidí, si uvědomíte už po prvním motiffu. Valí se zběsile, technicky, s kosou v ruce. Výjezd střídá sjezd, výjezd, sjezd, sjezd, výjezd, sjezd... správně rovinku nevidíte, protože není, nedostává se, jehličky pořád zajíždějí pod kůži a nedají spát, odpočinout. V hojném množství se konzumují mrtvoly (rozuměj Necrophagist, ne Necrophagia), ale samotné mäsko by nebylo dost chutné, dochucuje se trochou hardcoru, ale stále nestačí, společnost si příliš nepotrpí na uhlazenost, nabírá se chaoticky, překotně a oční důlky se bez ostychu zalévají psychedelií až po okraj.

Vůkol se vznášející duch DIY se ale přece jen projeví, přicházíme k tomu co se přes sluchátka nebo bez nich blíží sluchovodům, zvuk. Ne že by snad snad trkal jako otevřené pivo po třech dnech v plně vytopeném Lemmyho pokojíku, ale určitá zvětralost přeci jen nechybí, vůně není tak plná, jak by být měla. A pak, je tu i určitá kompoziční nerozvážnost, kdy zběsilost a nepolevující tempo některé linky tlačí do ne zcela dotažených, průchodných konců. To ale nic nemění na tom, že tohle demo by zapadnout nemělo a předznamenává sazbu letošní...