ONIRIK - The Fire Cult Beyond Eternity

recenze
AddSatan
Hodnocení:
8

The Fire Cult Beyond Eternity zní zatuchle i svěže zároveň, umně v sobě snoubí tradici s progresí, umí být zákeřná, jedovatá, psychedelická, melancholická i majestátní. Blackmetalová deska roku.

OnirikPortugalský jednočlenný projekt (kapela bych tomu spíš asi neříkal) Onirik, který funguje již od roku 2002, jsem až do letošního září neznal. Narazil jsem na něj při letmém koštování desek, které letos vyšly u I, Voidhanger. (Tady i Vaněnovy tipy.) Dle promo fotky Gonia Rexe by se dalo usuzovat, že půjde o nějaký worship Transilvanian Hunger, ale chyba lávky, případný vliv Darkthrone je v hudbě Onirik spíše zanedbatelný, pokud vůbec nějaký (a konkrétně TH tam není vůbec).

Už úvodní, nosný riff Cult Beyond Eternity doplňuje „podvratná“ disonance a po dvacáté druhé vteřině se zvrhne do psychedelického propletence disharmonických kytar a baskytary, a nejen díky jejím propracovaným linkám si snad každý musí vzpomenout na Ved Buens Ende. Snad kromě nich a posledních DHG si nevybavím blackmetalovou desku, na které by dostala baskytara tolik prostoru, občas dokonce přebírá hlavní slovo a u některých partů (což často platí i u kytar) si říkám, jestli se to dá ještě považovat za riff, nebo je to spíš už sólo. Kromě VBE mi některé postupy, zvláště disonantní glissanda (klouzání), připomínají i starší Blut Aus Nord (v pár místech snad až vyfetovanost MoRT), někdy i Thorns, nebo Satyricon kolem přelomu tisíciletí.

Rex ale nesází jen na disonance, umí je totiž skvěle propojovat s mollovými harmoniemi a tím docílit zajímavých kontrastů. Nejdřív jsem si to uvědomoval jen okrajově, ale poté, co jsem si The Fire Cult… pustil po Nightside a Anthems, mi došlo, že vliv (či podobnost s) Emperor je tu silnější (větší), než jsem si zprvu myslel (srovnávejte u všech výše zmíněných kapel hlavně se středně rychlými a pomalejšími pasážemi). Některá harmoničtější místa a sóla evokují také Dissection. Riffáž je mnohdy poměrně spletitá, některé polyfonie lehce připomínají postupy z klasické hudby (občas až zvrácené baroko?), tady bych kromě Emperor slyšel i jistou podobnost s tím, jak skládají Lychgate, přestože je výsledek vlastně dost odlišný. Jsou tu i přímočaré, tradiční/ější pasáže, které nejsou ničím zvláštní, ale fungují jako vítaná, dynamická změna, osvěžení. A ještě jedna evokace  - Onirik je sice (nejen zvukově) z větší části zakořeněn v první polovině 90. let (byť s přesahy skoro až do současnosti), ale přístupem mají v lecčems blízko k Negative Plane/Funereal Presence – tyhle kapely dělají ten old school prostě (trochu) jinak a v něčem i líp. Ovšem nepopírám, že jistá dávka (přiznané) naivity té doby tam samozřejmě je. Najdou se ale i místa, kdy mi přijde, že je odkaz zmíněných klasiků snad i o kousek posunut, nebo spíše rozvíjen trošku jiným směrem.

OnirikHudba Onirik není nijak zvlášť agresivní, působí spíše jaksi zákeřně, jedovatě, místy psychedelicky. Zlověstnější pasáže se střídají s těmi, které připomínají divnou melancholii (opět mj.) VBE, nebo (opět) císařský, „slavnostní“ majestát. Vokál se většinou drží v tradiční „grim“ poloze (vrčící jezevec), částečně evokující Abbatha, není vlastně kdovíjak výrazný, ale do hudby sedí dobře. Doplňují ho čisté, vrstvené („sborové“), naechované, převážně bezeslovné zpěvy („áááá“ – podobné lze slyšet třeba na debutu Lychgate, nebo u Agalloch). Oproti předchozí desce a splitu jsou do celkového mixu mnohem lépe zapuštěny, takže mi přinejhorším nevadí, většinou se mi i celkem líbí. O všechny vokály a téměř všechny nástroje se postaral Gonius Rex, jen s bicími pomohl Dirge Rep (ex-Enslaved, se kterými nahrál jejich nejlepší desky na přelomu milénia, ex-Gehenna atd.). Převažují střední a pomalejší tempa,  Rep většinu stopáže jede (různě rychlé) koberce, někdy hraje poměrně úsporně, ale výborně hudbu cítí a ví, kdy je ten pravý čas pro zpestření pomocí činelů, přechodů a kotle a ani sypačky samozřejmě nechybí.

Zvuk je sice na jednu stranu příkladně syrový, špinavý a prostě trve a kvlt, přesto je zároveň velmi dobře vyvážený a čitelný (o mix i master se postaral Semjaza z Thy Darkened Shade). Kytary jsou možná až trochu nepříjemně převýškované, ale svým způsobem se mi to i vlastně líbí (ve sluchátkách lepší). Co mě ale opravdu hodně potěšilo, je zvuk bicích, hlavně kopáků – žádné čvachtání, mlaskání apod., ale pěkně suchý, úderný zvuk, takhle to mám rád.

O The Fire Cult… se dá říci, že zní zatuchle i svěže zároveň, umně v sobě snoubí tradici s progresí (v 90. letech, možná až někdy do 2006-7, by se tomu asi dalo říkat avantgarda). Až po třech měsících a desítkách poslechů si troufám tvrdit, že jí mám (relativně) naposlouchanou, stále mě hodně baví, výrazně víc, než cokoliv z letošního black metalu a i v horizontu posledních (cca) 5 let patří k tomu nejlepšímu.

Vložit komentář

gába - 08.01.21 18:17:47
Já to taky koštoval (páč recenzent to tu už dříve vyzdvihoval :-)) a mám z toho docela podobný pocity jako miZZY. Ale uznávám, že moc jsem tomu nedal... tak ještě slechnu.
bizzaro - 08.01.21 17:40:15
sjel jsem to jen okrajove, takze nerelevantne rikam, ze pan Císař má teď krásně vyleštěný trůn ;) zkusim to, i kdyz jsem asi na modernejsi produkce :o
mIZZY - 08.01.21 16:19:49
Okay, málo výrazný, to je asi blbě napsáno, ony ty riffy vlastně docela výrazný jsou, ale prostě myslím něco, co tě vyloženě strhne, byť přiznávám, že tohle je fakt docela subjektivní. Stejně tak s tím zvukem a vokálem. Ono to je vlastně vše super, k té hudbě to sedí, dobře se to poslouchá, vlastně to je díky tomu taková velká pohodička (brát samozřejmě trochu s nadsázkou). Ale osobně mi tam chybí něco, co by mi pořádně nasekalo na prdel, nebo naopak prohloubilo celkovou atmosféru a pomohlo mi (nebo nutilo mě) to se do nahrávky více ponořit. Proto ve výsledku dám raději v budoucnu přednost jiným (a klidně podstatně horším) deskám, byť Onirik objektivně asi nemám co vytknout a je to i podle mě fakt super deska.
AddSatan - 08.01.21 15:55:33
deska, co by mě nějak vyloženě "sejmula" nevyšla ... určitě 4, možná spíš 7 let (a co se bm týče, tak 8 ), ale něco mě pořád nutilo si to pouštět znova a znova - cca podobně jako loni Wormlust/Skáphe ... drtivá většina současnýho bm mě nebaví / mi nevyhovuje (mj.) kompozičně, tohle si mě zaháčkovalo už napoprvý, ale než jsem to "zpracoval", to bylo pár desítek poslechů, což je ideální a i teď mě tam občas nějaká drobnost překvapí ... a ta basa! Nic lepšího jsem letos v žánru neslyšel. Hodně se mi (mj.) líbí, jak kombinuje disonance s harmoniema, když je moc jednoho, nebo druhýho, tak to začne být nuda, ale tady ten kontrast funguje výtečně ... jo, možná trošku víc agrese by neuškodilo, ale nevadí mi to, výraznější prvky nevím, já si to po dopsání schválně přestal pouštět, protože už mi se mi některý pasáže začaly samovolně přehrávat v hlavě tak často, že to začalo být lehce otravný :), už jsem to zase od té doby párkrát sjel a je možný, že cca první polovina je trošku lepší než druhá, ale záleží na náladě atd. a ten zvuk! (mj. je to i cca odpověď na to, jak by znělo třeba De Mysteriis bez mlaskavejch kopáků)
mIZZY - 08.01.21 15:49:50
Záleží, co vše považuješ za intelektuální black metal, ale pokud aji kapely jako Deathspell Omega nebo Nedxxx, tak za mě dlouho znamená max rok :) Jinak jsem si naschval dnes pustil Onirik (u kterých se mi dojem popsaný níže opět potvrdil) a poté aji Thy Darkened Shade, kteří vlastně k žánru přistupují celkem podobným způsobem, a to hned kurva šlape líp! A i když je Liber Lucifer až odporně dlouhá deska, stejně jsem ji s chutí slupl v kuse jako malinu.
vanena - 08.01.21 14:26:11
Taky mě to uplně nesejmulo, ale intelektuální blackmetal lepší desku dlouho neviděl.
mIZZY - 08.01.21 10:39:12
Album to je fakt dobré, a prakticky se vším v recenzi se dá souhlasit, s hodocením též. Taky to vlastně považuji za jednu z nejlepších letošních bm desek. Akorát mám trochu problém s tím, že mě to osobně nějak extra nestrhlo. Poslouchá se to fakt fajn, zvuk dobrej, nápady taky zajímavé, ale prostě něco mi tam chybí. Vlastně ani nevím co, možná nějaké ještě výraznější prvky, větší agrese, těžko říct. Subjektivně teda Onirik za nějaký absolutní top loňského roku nepovažuju, byť kvality The Fire Cult Beyond Eternity uznávám. Třeba se do toho časem ještě více dostanu, ale vždycky, když si tu desku pustím, tak ze začátku převažují pocity, že to je vlastně super, ale čím déle ji poslouchám, tak si zase říkám, že z toho tak odvařenej nejsem. S NNMM ale rozhodně nejlepší loňské releasy od I, Voidhanger a aji jedny z nejzajímavjěích nahrávek vůbec.

Zkus tohle