Při psaní recenzí se vždycky snažím formulovat si (alespoň pro sebe) nějakou otázku, pojmenovat nějaký problém, nastolit nějaké téma, ke kterému mě poslouchaný materiál vede. Může to být i hodně triviální, ale budiž. Potíž s Kanaďany Occult Burial je, že absolutně žádné téma pro mě nepředstavují a žádnou otázku nekladou. Je to prostě speed metal a tečka.

Spravedlnosti učiním zadost, když řeknu, že špatná hudba to není. Opravdu mizerná byla jejich prvotina Hideous Obscure, která asi měla být velkou poctou první vlně black metalu, ale šeredně se nepovedla a její poslech u příležitosti aktuální recenze byl velké utrpení.

Novinka se dá bez potíží vyposlechnout, a to dokonce opakovaně, přičemž se dá slušně ujíždět na vzpomínání, kde se který riff objevil, jestli to bylo u Iron Maiden, u Scooter nebo třeba Inconcessus Lux Lucis. Stopy originality nebo osvěžení nacházím snad jen u šesté Highway Through Borderland, kde se ozvou krásně hammondky a dají vzpomenout na Black Magick SS.

Ovšem pozor. Zjebat skupinu za to, že hraje to, co chce, určitě není můj cíl a bylo by to i nepatřičné. Milovníci speed metalu s thrashovou příchutí sice nejspíš mají i lepší desky k poslechu, ale pokud by zoufale hledali, čím vyplnit čas, Burning Eeirie Lore je nejspíš neurazí.

Psát cokoli dalšího nemá smysl. Aktuální deska Occult Burial se ušima prožene tam a zpátky, aniž by zanechala jakoukoli výraznou stopu.