Autor: 60 Uživatelé: 55 Tvé hodnocení: hodnoť
Imaginaerum

NIGHTWISH - Imaginaerum

Problém je v tom, jak Nightwish chtějí znít. Na novince se mi jeví celkově podbízivěji, ale je tu často i přítomen nešvar, že je toho na desce přespříliš. Občas chybí střídmost. Ubrat pár písním na časomíře, anebo některé části, deska by nabrala svižnější spád a nezačala by nudit.

Nightwish

Věru, chtělo by se silácky napsat, že černého Petra v podobně recenze na novinku Nightwish jsem si vytáhl já, ale není tomu tak. Pravda je taková, že co se týče symfonií, opije mě (zprvu) i nenamazaný rohlík. Ááno, slabost, já vím, a určitě otázka proč zrovna Nightwish. Ona úchylka v symfoniích se objeví jen čas od času a sledování tohoto žánru určitě není můj cup of tea. A když se smyčce dostaly už i do mých oblíbených sekanic, proč si nevybrat kapelu v tomto stylu nejlegendárnější.

Nightwish je nepochybně velké jméno a otevřelo bránu dalším podobným Nightwish - Tuomas Holopainen, Anette Olzon Blyckertspolkům. Kapela společně s Tarjou odvedla slušnou práci, člověk nemusí ani znát celé desky, ale jednotlivé skladby z minulosti prostě utkví v paměti. Předchozí deska s novou pěvkyní Anette Olzon kolem mě jenom proběhla, takže až Imaginaerium je mé první setkání. Tedy o tom, jak zapadla nebo nezapadla, se určitě napsalo stohy papírů, já jsem toho názoru, že musela přirozeně fanouškovský tábor rozdělit na dva celky, jedni ji zbožňují, druzí ne. Asi zde nebyla snaha najít druhou Tarju, a to se myslím povedlo. Anette se nesnaží hudbu Nightwish povyšovat na něco víc, nedodává jí teatrálnost a takovou tu „árijní“ epičnost.

Problém je spíše v tom, jak Nightwish chtějí znít. Se smyčcemi kapela nikdy nešetřila, jen se mi na novince jeví celkově podbízivěji. Například skladba po Nightwishintru, rychlá klipovka Storytime, má výborný švih a tempo, smyčce jí dodávají klasický punc Finů, jenže jsou zbytečně podbízivě vystavené; posluchači totiž musí evokovat až hudbu k filmovým Pirátům z Karibiku – aby ne, když Holopainen je velkým fanouškem pirátské série. Ale, není tomu tak vždy. V průběhu celé desky jsou pak momenty, kdy symfonie mnohdy předčí tu klasicky znějící filmovou hudební tvorbu a působí nenuceně, jenže je tu opět přítomen nešvar, že na desce je toho přespříliš. Stejný nedostatek vidím i u hudby jako celku, je tu toho mnohdy zbytečně moc. Chybí střídmost. Ubrat pár písním na časomíře, anebo některé části nejlépe úplně vynechat. Deska by tím nabrala svižnější spád a upřímně řečeno, nezačala by nudit. S tím souvisí i několikrát omleté a vylouhované postupy, které už kapela předvedla v minulosti, leč pár světlých výjimek se najde. Dvojice skladeb Slow, Love, Slow a I Want My Tears Back budou dle mého vybočovat. První ukazuje Nightwish v intimnější až barové náladě, jen škoda konce, ale začátek a průběh této skladby spolu se zpěvem vyzní jako příjemná barovka - v tomto je právě síla Anette, dokáže Nightwish posunout v rámci možností jinam. Druze zmíněná je sice klasikou, ale pokud se nepletu, zde se poprvé u Nightwish objevují dudy, které hudbě dodávají svěží dech. Naneštěstí si to kapela kazí hned v následující skladbě Scaretale, kde Anette silně přehrává (přezpívává) a „šansoniérnost“ celého motivu jako by z oka vypadla samotnému principálovi z Kanady, tady jdou body dolů…

Nightwish - Imaginaerum artUrčitě od žánru, který kapela ctí, budu vždy očekávat dramaturgii ve stylu ‘pár rychlých skladeb, nějakou tu baladu, a popřípadě epický konec‘, jenže těch pomalých skladeb je tu přehršel a ani je baladami nazvat nelze, jsou bohužel vatózní. K samotnému epickému konci se samozřejmě deska propracuje. Aby ne, je tvořena v koncepčním duchu a má vyprávět příběh o starém umírajícím hudebním skladateli, který vzpomíná na své mládí. S tímto údajně vzniká i film stejným motivem, inu o neurážející ani nepřekvapující soundtrack mají tvůrci postaráno.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   anonymous: Zkrátka polovina, ne-li většina lidí se snaži posuzovat Imaginaerum čistě jako album melodic/symphonic/gothic metalové kapely. A zde se dostavuje první a nejzávažnější chyba. Takto totiž toto album hodnotit nelze. Imaginaerum je totiž mnohem víc. Je to splnění dlouholetého snu Tuomase Holopainena vytvořit něco komplexnějšího než jen další metalové album. Jistě, skládat dobré písně a až jich je dost, dát je na album je určitě dobré. Ale není zkomponování na sebe navazujících písní vypravějících příběh lepší? Přesně to totiž Imaginaerum je. Není to jen soundtrack k filmu, jak někdo řekne.  


No, ono je to trošku jinak. Vyšlo album, vyjde film a vyjde i soundtrack, který se pochopitelně bude lišit. Tohle album není soundtrack. A taky by se to teda i mělo brát, jako album metalový skupiny, jak píšeš (že by nemělo). To že to má koncepci s filmem je sice hezký, ale vyšlo to rok před filmem a bylo to skládaný i tak, aby to samo o sobě fungovalo jako samostatná entita. Takže si myslím že je správný, aby to lidi hodnotili jako koncepční metalový album, a že jich už v metalu vyšlo hodně. Tohle je mezi nimi myslím takový lehký nadprůměr.

Album Imaginaerum je povedené. Problém je, že hodně lidí ho nedokáže brát tak, jak to Tuomas Holopainen zamýšlel. Z části je to pochopitelné. Jistě, je to změna, když metalová kapela, u které jsme byli zvyklí na celkem silné kytarové riffy najednou začne hrát směsici všech možných stylů od šansonů přes jazz až po metal a zpěvačka zpívá v některých písních dost úsečně, když jsme byli zvyklí na dlouhé tóny vycházející z jejích hlasivek. Zkrátka polovina, ne-li většina lidí se snaži posuzovat Imaginaerum čistě jako album melodic/symphonic/gothic metalové kapely. A zde se dostavuje první a nejzávažnější chyba. Takto totiž toto album hodnotit nelze. Imaginaerum je totiž mnohem víc. Je to splnění dlouholetého snu Tuomase Holopainena vytvořit něco komplexnějšího než jen další metalové album. Jistě, skládat dobré písně a až jich je dost, dát je na album je určitě dobré. Ale není zkomponování na sebe navazujících písní vypravějících příběh lepší? Přesně to totiž Imaginaerum je. Není to jen soundtrack k filmu, jak někdo řekne. Soundtrack dobarví ve filmu výslednou atmosféru, zní podle toho, co se na plátně zrovna děje,ale Imaginaerum jde dál. Tady písničky příběh nedobarvují. ony jej přímo vypráví, proto jsou každá jiná, s množstvím teatrálních prvků, které, pokud album neberete z výše zmíněného pohledu, vám můžou vadit. Imaginaerum je něco jako opera v modernějším metalovém podání. Lepší přirovnání mě nenapadá. Každá píseň má svou specifickou scénu a když si album poslechnete popořadě, song za songem a bez přestávek, atmosféra příběhu na vás každopádně dýchne. Stačí si před poslechem zhruba přečíst, o čem to celé je. Film bohužel vyjde až v listopadu 2012, jinak by album mělo už od počátku lépe dlážděnou cestu. Samozřejmě se najdou i takoví, kteří stejně řeknou že je to špatné, protože prostě chtějí slyšet hudbu a že je k tomu nějaký příběh je nezajíma. Pak ovšem jistě, toto není pro vás, ale já patřím k těm, kteří taková díla obdivují a jsem na film zvědavý. Album samotné už na mě dělá silný atmosférický dojem, když si představím jak bude vyprávění příběhu probíhat, a co teprve až to uvidím.
Další rozporuplnou věcí je zpěvačka Nightwish Anette Olzon, která, nalijme si čistého vína, není nikterak vyjímečná, ba občas skoro naopak. Sám ji nemám moc rád. K Imaginaeru se ale její hlas hodí, její "krucánky", které často používá, znějí teatrálně, což je zde žádoucí. Jde to dobře vidět např. u skladby "Scaretale". Zkrátka jí svědčí kratší tony, než delší ódy. Když NW vydali Dark Passion Play, nechápal jsem proč vybrali takovou zpěvačku. Teď už ale začínám chápat. T uomas se chtěl ubírat jiným směrem a DPP bylo jenom takovou mezihrou, kdy kapela, řekněme si to na rovinu, prostě musela něco vydat. Teď tu ale máme kus, pro který Anette do kapely vzali a pro který je jako stvořená. Prostě divadelní zpěvačka. I naživo jí to jde dobře skoro jako na albu.
Suma sumárum se mi album Imaginaerum líbí, chápu co tím chtěl básník (Tuomas) říct a těším se na film :-)

tak sledoval sem je od jejich začátků, to zase jo, hehe.. Naštěstí z něčeho člověk vyroste, žeáno :D

co ty o tom tak můžeš vědět...a vůbec cos dokázal že tohle tvrdíš! taková fajná kapela to je..a těch orchestrů tam..to takový spawn of possession maj jenom jednu symfo skladbu... :)))

NW je to u prdele, pro dobrou muziku už to nedělaj .-)

Přechozí deska zněla super, jelikož tomu Anett dodala úplně jiný polohy a i to vypadalo, že se noční miši:-) posunou někam jinam než jen oper metal s tarjou.... Nicméně tahle deska je až na pár světlejších míst dooost vata a nuda:-( škoda

   bizzaro:
www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=2sbSJ9H9wPc#t=
  

tohle me strasne pobavilo, protoze posledni Unexpect jsem smazal po par poslesich ciste kvuli tomu, ze ta deska neni nic jinyho nez alternativa pro intouse, ktery by Nightwish strasne moc chteli poslouchat, ale jelikoz by to slo proti jejich elitnimu vkusu a presvedceni, tak to nedelaj. Nevedel jsem, kdo vlastne tihle intousi jsou, protoze nekomu se to proste nezistne libi, ale po tom mrdkovani ty slecny uz docela tusim. Doufam, ze si vezme nejakyho muslima, ten ji privaze doma k plotne a s vyletama do rise a sirenim NB propagandy bude utrum.

   DW:
tak se taky musí poslouchat sama, kdo by to taky jinej poslouchal ty vole. Co je mi do toho, jaký měla pocity při prezentaci nového počinu, jak se bála, že nebude vědět, co si počít v případě, že se jí to snad nebude líbit :D.. To snad zajímá jen Karla (možná, možná ne).. Masochismus.
  

:D :D :D Nejlepší je jak Balčirák celou dobu hraje pozornýho posluchače a vše odkejvá. :D

Tvé hodnocení:

Tagy:

Imaginaerum, Nightwish, orchestral, symphonic metal, power metal, folk metal

aktuálně

diskuze