Poslední dobou mám neuvěřitelné štěstí na skupiny, které se snaží přiblížit svým vzorům. Příkladem budiž třeba Colp v nedávné recenzi desky Submissive. Inklinace k Meshuggah tam je jasně slyšet, přesto ale zůstali svými. Majesty se pro změnu zakoukali do Manowar, a je to tam podstatně horší – stylizace do role amerických siláků, a to za každou cenu, kapele uškodila kde se dalo. Mezi nohsledy úspěšných kapel se protentokrát řadí i Nemesis. Překvapením může být, že se jedná o českou kapelu.
Alfou a omegou Nemesis je jistá finská kapela, která v raných dobách, rovněž kopírovala své idoly, a sice Helloween. Pokud ještě zmíním ústřední mozek skupiny Tima Tolkkiho, je asi už každému jasné, že se jedná o Stratovarius. Ti se během několika let dokázali vyprofilovat v seskupení, které je mezi speedmetalisty respektované, neřku-li, že je považováno za jakousi modlu. Inspirativní ikonou musejí být i pro Viléma Majtnera (lead vocal) a Tomáše Sucháčka (drums), ale především pro jakéhosi Tolkkiho kapely Libora Křiváka (guitar, bass, keys). Ten je zodpovědný za veškerou hudbu, aranže, atd. Prosadil se dokonce i do studií Finnvox, kde proběhl mastering Goddess of Revenge. Těžko soudit, nakolik nahrávce pomohl (chtělo by to určitě slyšet nemasterovanou verzi, neboť deska se natáčela po různých lokálních studiích), každopádně pokud byl záměr přiblížit se výrazu Stratovarius jak jen to půjde, stalo se tak velmi. Samozřejmě, že se nedá porovnávat kompletně celý zvuk a síla nahrávky. Peníze stále byly, jsou a dlouhou dobu určitě ještě budou stavebním kamenem pro kapely, které na desce hodlají dosáhnout zvukově brilantních ploch a neváhají utrácet horentní sumy za dokonale vybavená studia, renomované producenty a špičkové zvukové inženýry. A to je přesně to, co Nemesis chybí a kde jejich veškerá snaha troskotá. Na mysl se tak vtírá otázka: nač se pokoušet o kopii něčeho, co už tady jednou je, když k tomu nemám dostatek prostředků? Oslím můstkem se tak dostávám k Majesty. Ti, byť měli dostatek financí od firmy (někdo si chtěl prostě udělat své vlastní firemní Manowar), okopírovali, ba co dím, vykradli, své vzory sakumprásk se vším všudy. Nemesis jsou přeci jen „charakternější“ a snaží se do skladeb vnořit vlastní myšlenky, byť ve velmi skrovném množství. Povětšinou tak činí v duchu lehce progmetalovém (vyzdvihl bych zejména instrumentálku Crystal Eyes a středovou pasáž Heaven´s Fall). Fluidum Stratovarius (lehounce „stříklé“ brazilskou Angrou) však vždy záhy převáží a udusí myšlenku v zárodku.
Přesto je mi snažení Nemesis jaksi sympatické, i když nahrávka v podstatě kolem uší jenom prošumí a nezanechá výraznější dojem. Ani ne tak díky instrumentální složce, jako spíše vokální – Vilém Majtner se až urputně snaží stoupat ke Kotipeltovým výšinám, přičemž ztrácí potřebnou agresi. Dávám tedy čtyři body - jeden za těch několik symbolických vlastních momentek, druhý za ambice, které Nemesis můžou (a měly by) hnát kupředu, třetí za vlastní kompozice, které, byť jsou pouze kopií slavnějších verzí, jsou dobře zahrané, a poslední čtvrtý za to, že jsem skutečně uvěřil, že hudbu kterou hrají tak i cítí a není v tom pouze kalkul. Toť onen rozdíl oproti Majesty.

10 / 45:49