Autor: 85 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Pandimensional Gnosis

MOON - Pandimensional Gnosis

Moon v zástupu plagiátorů Varga dokázali svou okultní a dostatečně temnou a hutnou atmosférou zaujmout i počtvrté.

MoonV mnoha oblastech extrémního metalu platí, že cokoli děláte, někde v Austrálii to někdo dělá lépe. Takže jeden z nejzajímavějších blackových pokojíčkáčů dost nepřekvapivě pochází z Austrálie a většině tohoto skvělého žánru ukazuje záda.

Stojí za ním Paul Marsh, a to už přes 13 let. Některé desky pod hlavičkou Moon se mi pořádně vryly do paměti, zejména první Caduceous Chalice, která nabídla jedinečnou atmosféru, a byť zatím poslední Render of the Veils nebyla po všech stránkách dokonalá, nabídla v zásadě stejnou kvalitu a pořád mě hodně bavila. A jak dopadlo poslední album?

Nu, nebudeme z toho dělat kovbojku, Pandimensional Gnosis od Moon je jedno z mých momentálně nejoblíbenějších alb. Je to pořád stejný monotónní kytarový hukot s občasnými klávesami, který umně vplétá do svých linek mnoho melancholie a temné zádumčivosti. Zvuk není tak syrový, aby komukoli mohl bránit v poslechu, takže v kontextu raw blacku je to, co do zvuku a technického provedení, vlastně velice přístupná nahrávka.

Obsahově si ovšem od svých posluchačů nárokuje 55:44 minut a rozkrojí tento materiál pouze šestkrát - gró tvoří čtyři písně kolem hranic 10 minut. Budeme mít dost záchytných bodů, dost zajímavých momentů, abychom se v takové stopáži neztratili? Nebudeme. Naopak, jde právě o to nechat na repetici jeden motiv, procítit ho, nechat jej znít… pokud možno se v něm ztratit a nechat se prostoupit atmosférou gnostických dimenzí.

Přestože technická kvalita jak zvuku, tak všech nástrojů, které Paul Marsh obhospodařuje, obstojí, je okultní (nebo okultistická?) atmosféra v podstatě tím jediným, oč na nahrávce kráčí. O nějakých finesách nebo propracování motivů, jejich kontrapunktu nebo spojování asi nemá cenu mluvit. Podstatné je, že atmosféra je dostatečně temná a hutná na to, aby posluchače bavila. Instrumentálně to žádné orgie nejsou a pro koho je „práce s nudou“ jen maskování neumětelství, ten nechť na Moon a jeho všedimenzionální gnózi zapomene. Mezi zástupem Vargových plagiátorů mě ale Paul Marsh dokázal i počtvrté zaujmout.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

Doporučuju se s tímhle na uších projít za tmy lesem (listnatým - teď bez listů :) ), což je ultraklišé, ale v tomhle případě to fakt dává (vyšší?) smysl, větve se mi hned zdály pokroucenější :) atd., je to často slušná psychedelie, ten zvuk není žádná lo-fi znouzectnost, někdo si s tím dlouho hrál, taková ta divná "dis/psych ambience" v pozadí, co evokuje "hlasy ztracených duší" :) je super (BAN to mají někde taky), jinak v 1. skladbě jsou i rozmlženější/ambientnější Emperor - ItNE, ty klávesy jsou jasný, ale konkrétně třeba srovnej The Burning Shadows... od 1:33 s (taky) Shadow of... :) od 1:52 u Moon.
V Hollow... slyším i Badalamentiho !, ve Wormhole... zase starý Esoteric (blackovější, jednodušší The Pernicious Enigma), někde jsou tam i takový gothic/psych vybrnkávačky (trochu á la Emptiness) atd.
Ono to má dokonce blíž k některým pasážím Wormlust (třeba v Djöflasýra) než k "bulení/nostalgií nad dávnými časy" u Buznum :) - určitý pojítko bych slyšel třeba v The Eerie Bliss... od Xasthur, což je někde na půl cesty mezi B. a M.

Akorát, když jsem to měl částečně jako kulisu mi to nepřišlo, ale při soustředěným poslechu vyplynulo, že bych většinu pasáží o něco zkrátil, i v tom lese :) mi to přišlo v pár pasážích dlouhý / nudnější ... různě ořezat na 35-40 minut a bylo by to lepší.

No a jen pro info - členem kapely, i když asi jen koncertním (na deskách zdá se nehraje) je i Daniel Stone, který hraje (posledních 5 let) i ve Spear of Longinus, což je přiznaně "Nazi Occult Metal". Sice mi SoL přijdou napůl jak nějaká sranda / divná eso vyjetost, ale ve starších textech Sieg Heil a Hitler jede slušně :), vydávaj to NS labely atd.

cool (kosmicky) bubu-bzukot

dal jsem nějaký věci a zaujalo to i mě, je to dobrý, v austrálii asi ví

Vargův plagiát to rozhodně není, byť v úplným základu s tímhle pojetím blacku on a Strid začali, ale postupy, (dis)harmonie, atmosféra jsou tady už dost jinde, nevím jestli úplně BAN worship, ale ovlivnění/podobnost místy určitě, používá ty jejich divný septakordy (nebo co to je), i atmosféricky to má k jejich nejvíc "black hole" polohám blízko, akorát je to víc rozplizlý do mlhoviny, trochu podobně s těma BAN disonancema v tomhle kontextu někde pracoval i Lurker of Chalice, možná i Leviathan, nebo i Xasthur, Striborg (?)
ad VBE trošku se to vybrnkávkám á la třeba It´s Magic blíží no, dejme tomu...
trošku mi to místy evokuje i zpomalený Darkspace :), (ještě) víc do ambientu
bubeník je tam převážně živej, což je i myslím i znát (drobný nepřesnosti, všechny údery nejsou co do hlasitosti stejný atd.), chvíli v první skladbě jsou programovaný (?)
překvapivě celkem příjemná věc, u který jsem se i přes délku skladeb nenudil, ty motivy a práce s nima, vývoj, v kombinaci se zvukem jsou fajn

dle ústeckých regulí bych to teda měl ještě dva měsíce poslouchat, ale tak dovolím si názor pro lidi, co poslechnou víc než 10 alb ročně:
vůbec bych nezmiňoval Varga a asi ani raw, naopak to vidím jako velmi povedený worship Blut Aus Nord (tzn. je to lepší než jejich věci asi tak za psoledních osm let), plus třeba v první skladbě cítím z basy/vybrnkávání podobné věci jako u VBE/Code (což může být náhoda). a proto bych se taky nebál mluvit o tom, jak to je poskládaný a nazvučený, ta atmosféra z toho leze právě díky tomu, že to je poměrně precizně ošetřený melodicky, harmonicky, produkčně (ten vokál z propasti vs pokroucenej riff vs monotónní automat v druhý skladbě je krása), i když to je jednoduchý

aktuálně

diskuze