mewithoutYou, dřív celkem ostrej post-hardcore, se mění na nový desce k nepoznání. Zapomeň na hutný, emocema přetejkající vypalovačky ve stylu Wolf Am I, zapomeň na kytarový hlomozy a hlučný bicí, moc nahlas, moc řvaní, na to prosit Boha o odpuštění, radši trošku ztlumit, rebelii nahradit pokorou, když dostaneš facku, nastav druhou tvář.

Ten skok je opravdu obrovskej. Místo neurvalýho projevu překypujícího energií před sebou máš sbírku jedenácti docela poklidnejch, pokornejch skladeb plnejch biblickejch metafor o odpuštění, místo klasický sestavy basa bicí kytary se představuje obrovská škála, tu více, tu méně, exotickejch nástrojů, kde zesilovače zůstávaj zamknutý v klukovským věku, celkově před sebou máš jedenáct naprosto neškodnejch lidovek. Nevím přesně, co se od minulý desky s kapelou stalo, jestli si prošla nějakou zkušeností, která obrací srdíčko naruby a přináší nový postoje, jestli najednou našli dosud dřímající hlubokou lásku k lidovýmu folklóru, už jen záznamy ze živáků, kde dřív byl pot, emoce a divný tanečky, tam jsou teď čtyři usedlí páni usazený na židličkách, kde přišla tahle změna během tří let od vydání Brother, Sister opravdu nevím.

Tím neříkám, že se mi nová deska nelíbí. Tam, kde na minulý desce pohlcovaly brutálně rozlitý emoce, se tentokrát pracuje výrazně jemněji, zaujímaj zejména zajímavý hříčky s aranžema, vkusný zakomponování širokýho spektra netradičních nástrojů, který z It’s All crazy! dělaj rozmanitou podívanou. Písničky sice zajížděj hluboko do folkovejch drážek, občas je tý dechovky snad až příliš, ale pořád se skrz ně táhne melancholicky zasněná nit, i když na minulejch albech byla tahle pocitová složka daleko intenzivnější. No a díky čemu mewithoutYou rozpoznáte takřka okamžitě, je samozřejmě frontman Aaron Weiss, kterej se sice ze zanícenýho děcka proměnil v kážícího padesátníka, ale jeho hlas má pořád nezaměnitelně nakřáplou, trošičku uplakanou polohu a jeho texty pořád maj hlavu, patu a spoustu fantazie.

Vzhledem k tomu, co jsem zatím napsal, zatím moc není jasný, co si o novince celkově myslím. Jako s každou drastickou změnou v hudebním směřování očekávám spoustu rozporuplnejch reakcí o tom, jak se to komu hrozně někomu líbí a jak to někoho nechává úplně chladným až k zmrznutí (zklamání skalních posluchačů). Mě osobně se It‘s All Crazy! líbí, líbí se mi celkově jemně melancholická atmosféra, líbí se mi aranže a zakomponování spousty netradičních nástrojů. Nejsou to první místa, spíš takový střední líbení, ale můžete to v klidu poslouchat i ve společnosti lidí, se kterejma máte minimální hudební průsečíky. Přístupný, chytře poskládaný album, míchá se indie s folkem, míchá se dobře.