Autor: 72.5 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Close

MESSA - Close

Skladatelsky celkem pestrá deska s prvky blízkovýchodní hudby a spoustou dalších vlivů. Něco bych zkrátil, něco pozměnil, to dobré ale převládá.

MessaUž první dvě desky italských Messa mě částečně zaujaly a i koncert před třemi lety ve Wrocławi potvrdil, že patří k tomu lepšímu a zajímavějšímu, co (sub)subžánr „doom metal/rock se zpěvačkou“ nabízí. Mimo jiné se mi v jejich tvorbě líbily různé stylové přesahy, kterých je na nové desce Close ještě více než v minulosti.

Základem pořád zůstávají (+-) „sabbaťácké“, doom/stoner metal riffy, někdy patřičně těžké, ale místy i hravější a nápaditější, co se frázování týče, je tu často znát vliv různého hard & heavy, psych i prog rocku 70. let. „Badalamenti-bohrenovské“, cinkavé Rhodes piano, kterým začíná úvodní Suspended, už bylo i na předchozí Feast on Water, stejně jako občasný blues/jazzy feeling (mj. to sólo v páté minutě) - ten se tu a tam projeví i v dalších skladbách. Od druhé Dark Horse Italové znovu předvádějí, že jim nejsou cizí ani svižnější tempa, dojde dokonce i na sypačky a blackmetalová tremola, ke konci desky pobaví i kraťoučký black/grind/punk Leffotrak.

Na novince dochází k většímu zapojení blízkovýchodní/středomořské, resp. severoafrické tradiční hudby/folku (nebo world music, jak chcete), což vlastně naznačila už závěrečná skladba z minulé desky. V klipu k Pilgrim a na obalu nahrávky se koneckonců můžeme přesvědčit, jak blízko má rituální tanec nakh tuniských/alžírských žen k metalovému headbangingu. V tomto duchu se nese hlavně prostřední část alba (od Orphalese), kde jsou slyšet nástroje jako loutna oud, flétna duduk, perkuse, mandolína, cimbál (dulcimer) a opět také saxofon. Na začátku Pilgrim se hudba přibližuje Om (nebo i starším Grails), riff ve třetí minutě a hlavně výtečně vygradovaný závěr skladby připomíná Dark Buddha Rising (a brnkání od 1:36 v 0=2 zase Popol Vuh – Mantra 1). A pro změnu třeba v Dark Horse (i jinde) zní kytara chvílemi až post-punk/gothic rockově.

Sara je technicky skvělá zpěvačka se značným rozsahem, která se do toho dokáže občas slušně opřít. Pokud se drží spíše ve středových/hlubších polohách, tak se mi její projev líbí, místy dost (ve čtvrté minutě Pilgrim připomíná i Geneviève z Menace Ruine), stejně jako v hudbě je i v jejím hlase znát vliv blues/jazzu, jindy zase orientu atd. V něžnějších pasážích, zvláště když zamíří do výšek a k nějakému dream popu (?) mi sedí už o něco méně, někdy je to na hraně, ale některá ta „úůůů“ mě i vyloženě vytáčí. Valnou většinu jejích linek ale poslouchám rád (i když Jamie Myers to holt není no).

Italové skládají celkem nápaditě, na poměry doom metalu je to vlastně docela pestrá muzika, Alberto i Marco co chvíli střídají různé kytary i efekty, ale utáhnout hodinu a pět minut je na ně přece jen trochu moc. V některých pasážích je tam nějaká ta repetice, či dvě, navíc - v ustřihnutém závěru 0=2 jakoby si to uvědomila i samotná kapela.

Nazvučení jednotlivých nástrojů, jejich mix i master mému uchu lahodí (Inside Outside Studio), tady naopak nemám na co si stěžovat. A je to (až příliš) častá mantra, nicméně zopakuju jí – alespoň v mém případě se vyplatilo dát Close čas. Při prvních posleších mě bavila tak nějak napůl, ale postupně se dojmy zlepšovaly. Pak jsem si dal týden pauzu a po ní si jí užívám ještě víc. Ani tak sice netvrdím, že jde o nějakou pecku, ale (převážně) dobrá, zábavná deska to je a jak už jsem napsal v první větě recenze…

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

na Dool jsem narazil už někdy dřív, zkoušel jsem teď znova obě desky a opět - některý skladby, resp. jejich části, sloky, jsou fajn, ale místy, hlavně v refrénech, to jde do nějakýho vlezlýho, mainstreamovějšího pop-rocku, skoro se to nedá vydržet a chci to vypnout ... vokál celkově mi sedí / nesedí tak nějak napůl... občas dojem, že je to takový obyčejný / málo divný / nezajímavý nebo i utahaný...
Be Your Sins mi připomíná The Serpent Uncoils a Worthless na posledních Sabbath Assembly (všechno to asi vychází z Heart - Barracuda třeba)
koukám, že v tom hraje JB Van Der Wal - ex-DrDoom basák

a dával jsem zase Occultation - vždycky jsem z toho ze začátku nadšenej, právě ten NP feeling mě v tom baví, ale vydrží to tak 3 skladby a pak už přestává bavit, jak je to pořád takový + - "stejný" - i ten vokál (i když mě nikdy vyloženě nenasere jako v Messa nebo v Dool), ale rozhodně patří v rámci těhle kapel k těm nejzajímavějším / divnějším (což je +)
mj. se mi vokál Vivecy líbí i v Strange Attractors od Beastmilk

   mIZZY:
Jinak teda, když už jsme u podobných věcí, na Brutale mě dost bavili Dool, které jsem nikdy z alba neposlouchal.
Pokud jsou ale aspoň částečně tak fajn jako jejich živák, tak se na poslech těším.
Vlastně mi to na BA hodně evokovalo ty nejhitovější polohy Messa (Dark Horse / Pilgrim) občas až s přesahem do věcí jako Grave Pleasures / Beastmilk.
  


Dool jsem poslechl až poté, co se ukázali na soupisce letošního BA. A fakt super, z desky šlape víc spíše první deska (+ mají super cover Love Like Blood of Killing Joke. Do trefného výčtu bych ještě přidal The Devil's Blood a gotické vlivy od The Sisters of Mercy a Fileds of Nephilim.

Jinak teda, když už jsme u podobných věcí, na Brutale mě dost bavili Dool, které jsem nikdy z alba neposlouchal.
Pokud jsou ale aspoň částečně tak fajn jako jejich živák, tak se na poslech těším.
Vlastně mi to na BA hodně evokovalo ty nejhitovější polohy Messa (Dark Horse / Pilgrim) občas až s přesahem do věcí jako Grave Pleasures / Beastmilk.

Z těch tebou zmíněných kapel mě asi nejvíce baví ti Occultation (asi už jen kvůli tomu, že logicky zní dost jako Negative Plane :) ), ti byli výborní i naživo bez jakýchkoliv výhrad.

mIZZY: Dark Horse se líbí i Týně a to je tehdá v Polsku kvůli zpěvu "nevydejchala" :). Je to hitovka, ale taky se mi nejdřív oposlouchala, Pilgrim je asi nej, škoda těch pár vlezlejch "úůůů" (v klipu chybí ten skvělej závěr). Třeba 0=2 jsem docenil až po dopsání recenze (byť bych jí zkrátil). Poměrně silný momenty, resp. dostatečně dobrý motivy jsou tam rozesetý v dostatečný míře, ale občas bych prostě ubral repetici (i v Dark Horse).

Není to nějak "extra" silná deska, ale stejně patří k těm, který jsem zatím letos protáčel nejvíc a po konci Sabbath Assembly je to pro mě současná nejlepší + - srovnatelná kapela, nutno ale dodat, že mě z tohodle (sub)subžánru vlastně nic jinýho moc nebaví, pár věcí Jex Thoth, Coven (když půjdu až ke kořenům), Occultation, ale Sabbath Assembly a Messa nej.

Ještě jsem v recenzi chtěl/zapomněl zmínit, že mě tu dost baví i sóla, překvapivě i to mega dlouhý v sypačce v Rubedo, v tom se taky Alberto zlepšil, promyšlená volba tónů, občas tam slyším Iommiho.

DR: v některých místech Suspended a If You Want... slyším i první Pallbearer :). Spaceslug mi přijdou o něco jinde, víc stoner, space, ale dle pár skladeb nezní marně, zkusím víc...

Mě tahle deska celkem baví, ale je fakt hrozně dlouhá na to, že má poměrně málo opravdu silných momentů. Celé to zní hezky, poslouchá se to příjemně, ale pokaždé mi vlastně dojde, že mě z toho nejvíce baví ty dvě vypalovačky Dark Horse a Pilgrim. V těhle polohách je podle mě ta kapela nejsilnější. Zbytek jakože fajn, ale nemá to na mě nějak výrazně silný efekt.

Pěkná deska, díky za tip. Před pár měsíci jsem z +- podobného ranku objevil polské Spaceslug. Od nich mám rád album Eye the Tide, ale pravda, na rozdíl od tohohle, je to o dost repetitivnější...

aktuálně

diskuze