Globální terorizmus je ústředním námětem čtvrté a tentokrát vyhulenými hrátkami neopepřené (snad až na poslední nu-metalovou Dance! Dance!) desky výše uvedené kapely. Ta začíná i končí jakýmsi alternativním ságovým Laurorockem, ale nejedná se o žádný Bůček, s kterým jsme se setkali na předchozí fošně, kterou před dvěma lety paličkama a pedálama natlakoval Pepa Cigánek. Tím samozřejmě mířím k tomu, že současní Melanchlapáci jsou ve staronové sestavě. Za bicí se vrátil Olin Vytrhlík (naťupal elpo Inconsistent World), který na sobě kurewski zamakal a taktéž je zpět David Menšík, kterýž své prstíky řádně procvičil v Hypnos. Důležitější je ovšem se dostat k muzice, tedy..
Uherohradišťani mírně zmodernili - přibylo HC (moderně hopových?) prvků, které mi zpočátku jaxi nešmakovaly, ale zvykl jsem si a nemám problém. Melancholy si stále zachovávají svou odlehčenost - občas se pěkně crustuje a celkově se to dobře poslouchá nejen díky fantastickému zvuku, který by jim mohla závidět i leckterá zahraniční mlátička. Dám ruku do ohně za to, že studio Shopa (Šopa) začne být pořádně protěžováno. Největší devizou MP jsou ovšem sypací pasáže (a je jich tu hóóóódně), které jsou zběsilé a jak utržené ze řetězu – Cryptovliv? Navíc se jim do toho všeho podařilo vimplantovat i melodiku, jenž nejvíce připomíná Heatworkovské údobí. Asi nemusím zmiňovat, že Killymu to opět náramně zpívá a tak trochu i v jedné z poloh (ne 69ce!) připomíná napáleného Barneyho. Ale abych jen nechválil. Chtěl-li bych něco vytknout, budou to zmíněné omoderniny a občasný aranžerský postup, ale kdo z nás se rodí Mozartem? Nikdo.
Pokud chalani začnou živě více hrát, věřím, že v současné podobě mají na to, se dostat do špičky našeho grindícího death metalu, protože Globální terorizace je se sypacím rytmem si pěkně pohrávající a celkově hodně povedené album, na kterém se mými favority staly War Against Violence a Bloody Killer Trend. Děte do toho!
34:59
Vložit komentář