Autor: 90 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť

Sedmá deska Mastodon nepřináší naprosto nic nového, a přesto je tradičně skvělá.

Mastodon u mě patří do takové té “nové vlny retro metalu”. Poctivě usazený základní sabbathovský kámen, ve kterém vyklíčilo semínko stromu, jenž do sebe absorbuje veškeré rockové vlivy, a plody má tudíž vždy příjemné a lehce psychedelické.

Ale tenhle strom má za ta léta i spoustu okolních výhonků a nových sazeniček. A v každém je malý, přesto rozpoznatelný, Mastodon. Rukopis každého ze členů je tam vždy typický, zejména kvůli zpěvu, který si (skoro) všichni, rádi a s chutí, a ve studiu dobře, užívají. A přesto si přitom nemyslím, že existuje něco jako “typický Mastodon”. Dnes už ne. Typický Mastodon byl pro mne vždy o té neurvalosti, jako rána pěstí. Ruka je stejná, ale dnes už obalená v boxerkách. Účinek stejný, jenom bez šrámů, holou pěst nenahradíš. A stejně je to už v samotném jadérku – dříve tvrdé, dnes již má slupku rozpukanou.

Kapela si za poslední roky přestala dělat velkou hlavu, co dát a nedat na desku. Už jsme si zvykli, že minimálně od Blood Mountain (2006) se začali vzdalovat image přírodních dřevorubců a měnit ji v hipsterské chasníky. Ruku v ruce, vždy s podstatným důrazem na virtuozitu, začaly být skladby stále více podtrhávány strhující atmosférou. Každý jeden ze čtveřice je schopen napsat silnou skladbu, ale dohromady jsou jako "Mastodon" vždy nejsilnější. Ono to na jednu stranu vypadá, že “co máme, to tam dáme” a Brann dodá texty, které jsou dalším podstatným výrazovým prostředkem. Ty jsou stále stejně mnohovýznamové, abstraktní, tentokrát však tematicky propojené jedním motivem, a tím je rakovina. Nemoc, která si nevybírá, a která v uplynulých dvou letech natolik významně zasáhla (nejen) do nejbližšího okolí kapely, že se rozhodli vyprávět příběh o nekonečném koloběhu smrti a znovuzrození.

I na Emperor Of Sand Mastodon napsali skvělé kusy, vždy typicky mnohovrstevné (Roots Remain), vyztužené poctivými kovovými riffy (Sultan's Curse, Ancient Kingdom), popovými nápěvky (Show Yourself), extatickými pasážemi (Roots Remain, Ancient Kingdom), příchutí meditace (Clandestiny), disharmoniemi (skvělá Andromeda) nebo hard rockem (Precisious Stone). A standardně je zde spousta odkazů na soudobé kapely (nejmarkantněji stále, jako v minulosti, Alice In Chains ve Steambreather), i klasiky zatěžkaných melodií. Častokrát je tomu zcela záměrně, ale spousta momentů je bezpochyby “pouze” dojmem. Ale i proto to asi stále baví, jelikož feeling té či oné kapely právě znamená, že se atlantská čtyřka stále nebojí experimentovat a hledat další cestičky, jak (si) hrát.

Možná tedy, že výše zmíněné projekty mohou svým způsobem podněcovat tvůrčí proces v samotné kapele a obohacovat už tak bohaté spektrum stylů. Otázkou je, zda-li bylo ale dřív vejce nebo slepice - k Alice In Chains tu máme Giraffe Tongue Orchestra (William DuVall a Brendt Hinds), z desert rocku vycházející Gone Is Gone (double Troy - van Leeuwen z Queen Of The Stone Age a Sanders) a patrně nejslavnější, a nejagresivnější projekt, Killer Be Killed (opět Troy Sanders a Greg Puciato a Max Cavalera). A jsou zde k nalezení i artefakty aktuální sólovky Arcadea (Brann Dailor). Stranou okolního dění tak zůstává pouze druhý kytarista Bill Kelliher, jehož growly osvěžovaly prvotní nahrávky.

Pokud akceptujete fakt, že Mastodon už vždycky budou o "progresivním, metalovém mainstreamu", nenajdete na desce jediné slabé místo. Baví totiž od začátku do konce, přesto pomyslné vrcholy, právě z důvodu větší obliby historických kusů, jsou závěrečná trojka: Andromeda, ve které stojí proti sobě disharmonično, psychedelie, zmar a astrálno, Scorpion´s Breath, která je vedle úvodní Sultan's Curse nejpřímočařejší skladbou, a poslední Jaguar God, jež se z pomalé, ukolébavkové skladby přetaví v nádhernou, husí kůži nahánějí, power rockovou nálož.

Mastodon nikdy nebyli přímočaří, pracují s motivy, náladami, a tak se i na Emperor Of Sand za zdánlivě jednoduše poskládanými motivy vždy skrývá pečlivě promyšlená kompozice. Samozřejmě šablona poskládání více motivů dohromady a neustálé transformování skladby v něco jiného je neměnné. Ale nuda se tady nepřipouští právě protože je stále co objevovat. A navíc, Brann Dailor je stále mistr breaků, takže už jenom kvůli jeho neskutečné hře je to vždy o bod navíc, stejně jako musíte buď milovat nebo nenávidět kytarová sóla, kterými Mastodon stále unikají veškeré konkurenci.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   anonymous: Stížnosti na to, že nemají Mastodon nějakého jednoho hlavního pořádného zpěváka podle mě mají hlavně lidi, kteří Mastodon neumí poslouchat.   
vůbec nemam problém v tom, že nemají hlavního zpěváka, naopak, horší ale je, že naživo to prostě zpěvově nedávaj ani tak z půlky jako na desce :-/

jinak deska je to dobrá v listopadu půjdu do LMB

Zdary, jako novej kůň, taky něco přihodím.

Album mě chytlo hned na poprvé, asi jak stárnu(28) :D , mne baví melodickej zpěv víc, než kdy jindy. Troy Sanders prostě umí a Brann Dailor je epickej. Za ty zpěvný melodie si zaslouží jedničku podtrženou. Co mi ovšem chybí, je něco k čemu bych se rád vracel. Crack the Sky můžu poslouchat furt a vždy je tam to "něco", co mě k albu táhne furt. Ale to byla kapela jinde. Dnešní "proměnu" jim nemám za zlé, furt je to u nás doma top 5 kapela a každé album budu vyhlížet s nedočkavostí!

Skvělé album. Poslouchám už pár týdnů a pořád se ho nemůžu nabažit.

Ještě ke zdejší diskuzi - přijde mi úsměvné stěžovat si tady na Mastodon a vyzvedávat tu Elder.

To žijete podle mantry, že když nějaké kapela přestane "posouvat žánr dál", tak už je nezajímavá? Mimochodem, co si pod tím vůbec představujete? Upřimně netuším, v čem Elder posouvají žánr dál než Mastodon.
Naopak mi přijde, že hudba Elder je oproti Mastodon dost splývající a nezajímavá, což je pro mě stejný případ jako Baroness. Je to kapela, kterou poslouchá tak málo lidí, že i kdyby hrála cokoliv, tak vlastně žánr ani moc neposouvá. Je to smutné, ale je to tak.

Stížnosti na to, že nemají Mastodon nějakého jednoho hlavního pořádného zpěváka podle mě mají hlavně lidi, kteří Mastodon neumí poslouchat. To by pak jejich hudba byla už jinak postavená a byla by zkrátka o něčem jiném.

velmi dobrá recenze, piš častě Loo ;-) a defakto s ní souhlasim, má to pořád to co má mít jen to dobře míří na jiné publikum...

Zdravím,

naozaj by ma zaujímal názor redakcie na nový album kapely Elder, ktorá posúva žáner ďalej.
Mastodon je skvelý ale už by mali spraviť krok niekam inam - minimálne nájsť speváka na live vystúpenia.
Inak vďaka za úsilie ktoré vkladáte do tohto webu, objavil som pekné kvantum vecí vďaka vám... :)

autor měl s výší hodnocení dilema do poslední chvíle :-) ale nakonec jsem tam za Dailora dal o bod navíc, jako bubeník je prostě neuvěřitelnej, tak proto :-)
ale i tak - mě právě všechny ty desky vlastně přijdou stejně silný a nepřišlo mi spravedlivý jednu před druhou upřednostňovat
nebo jsem prostě měkota :-)

Já s autorem souhlasím, až na to hodnocení... :-) Mně tam chybí nějaký moment překvapení, kapela hraje v podstatě totéž co na Hunter. Emperor of Sand je tak jeho třetí pokračování a přijde mi, že právě na Hunter měli nejsilnější písničky. Za mě tak 7-7.5/10.

ok, tak já se toho ujmu :-)

není to vyloženě špatný, stejně to ale po třetí /čtvrtý skladbě zpravidla vypínám. Přijde mi tam nějak moc toho šmrdlání a mečení, chybí tomu prostě koule. Možná je ale problém v tom, že tyhle Mastodontí onanie, který byly fajn na Crack.. a částečně Blood.., se mě po čtyřech dalších albech oposlouchaly, už mě to prostě nebaví.

.. a Show Yourself mě vyloženě vadí, tu jsem dokonce musel umazat :-)

Tvé hodnocení:

Tagy:

Emperor Of Sand, Mastodon, progressive metal, sludge metal, stoner rock, alternative metal

aktuálně

diskuze