Autor: 75 Uživatelé: 85 Tvé hodnocení: hodnoť
Moss Grew on the Swords and Plowshares Alike

KAYO DOT - Moss Grew on the Swords and Plowshares Alike

Návrat k doom/gothic metalovým kořenům. Moss... ale naštěstí není jen o nostalgii a s přibývající stopáží se začínají dít i zajímavější věci.

Kayo Dot

Toby Driver se (před?)loni vrátil do rodného Connecticutu, kde spolu s Jasonem Byronem a Gregem Massim před 25 lety založil(i) maudlin of the Well. Poslouchal tam po letech staré doom/gothic metalové desky Tiamat, My Dying Bride atd. (a taky Kinga Diamonda), které měl tehdy rád. Zjistil, že už to nějak není ono a rozhodl se udělat podobnou hudbu po svém. Letos navíc uběhlo 20 let od vydání Bath a Leaving Your Body Map, takže těch důvodů k nostalgii, návratům, oslavám výročí a částečnému "reunionu" raných MotW bylo/je vícero. Driver sice téměř všechny nástroje na Moss... nahrál sám, dokonce i bicí (tipuju, že jsou spíš naprogramované, ale nijak to nevadí - zní dobře, včetně kopáků!), ale o některé kytary (možná jen sóla?) se postaral Massi a Byron tradičně napsal texty.

Hlavně první tři skladby mě zpočátku nebavily, zdály se mi až moc retro-nostalgické a první dvě i nevýrazné, navíc já tohle odvětví metalu nikdy moc rád (až na vzácné výjimky) neměl. Tobyho verze doom(/death)/gothic metal/rocku, místy doplněná post-rock/blackmetalovými tremoly, je oproti svým inspiračním zdrojům sice zajímavější, progresivnější, aktualizovaná, ale... Podivně kroucené kytarové linky, svérázné frázování riffů a vynalézavé/méně obvyklé rytmické patterny, "příběhovost", snová atmosféra a další, pro KD typické prvky jsou samozřejmě přítomny, ale stejně mi to přijde na Driverovy poměry slabší. Několik pasáží (třeba závěr The Knight Errant) je až úsměvně dřevních a klávesy někdy kýčovité, byť asi přiznaně. Postupně se mi i tyhle skladby začaly líbit trochu víc, i když zvláště tu úvodní vnímám i s odstupem jako nejslabší. Brethen of the Cross je docela slušná, Void in Virgo taky fajn (vzpomněl jsem si dokonce na Necrocockovu Lesní hudbu, mj. díky klávesám v 1:30), možná je v ní té popové líbivosti až moc, někdy mi to sedne, někdy ne.

Druhá polovina nahrávky je celkově zábavnější. Až skoro v půlce desky tu, tak trochu unylou, nostalgii totiž nakopne svižnější Spectrum of One Colour s rozlámanou math/jazzy rytmikou (a ta basa! a ten King Diamond v 0:46! :)). Get Out of a Tower mi přijde z těch (převážně) doomových skladeb co do nápadů a celkového songwritingu nejlepší (trochu mi to chvílemi připomíná i třeba Unholy - divností, výraznou basou, částečně to platí i pro Brethen…). Asi jediným (ehm) „odvážnějším experimentem“ je tu The Necklace, kde se relativně (!) neotřele potkávají metalové bicí s ambient/darkwave synťáky (že by inspirace Lycia?), až do poloviny skladby absentují kytary, působí to dojmem zoufalého bloudění v mlze, což umocňuje Driverův křik. Mimochodem, kdy naposledy bylo na desce KD víc řevu než zpěvu? Na Gamma Knife, nebo až na debutu, nikdy? Nutno uznat, že jsou tu ty řevy poměrně variabilní (byť v pár místech i trošku legrační – schválně?). Závěrečná, 13 minut dlouhá Epipsychidion je možná i nejlepší skladbou alba. Po epickém úvodu následuje (+-) blackmetalová sypačka, psychedelie, trocha chaosu, disonancí, vypjatosti, má to grády, dobré nápady a po tragickém finále příjemné rozpouštění v ambient/noise rašeliništi.

Kdyby tahle deska nevyšla až po Hubardu (a vlastně i Coffins on Io a Blasphemy), byl bych z ní asi nadšenější. Ano, to srovnání sedí jen do nějaké míry, je to zase trochu jiné, jsou tu rozdíly, Moss... je vlastně ještě víc (doom) metalová deska než Hubardo, ale stejně se mu nemůžu ubránit - Hubardo je mnohem lepší. Moss... taky není ani tak chytlavé jako Blasphemy, nebo Coffins... Je tedy i méně přístupné, což lze brát i jako klad. Mantru o deskách před Gamma Knife asi není třeba znovu opakovat. Ale i tak to na jednu z těch lepších letošních nahrávek stačí. Tentokrát to trvalo, výhrad je zase o něco víc, ale nakonec mě pořád hudba Kayo Dot (nebo jsou to maudlin of the Well?) baví.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Ad Ultraphauna, tady jsou zatím 2 tracky, vyjde to v dubnu (stejnej label jako PoiL Ueda), hlavně Collidascope pěkný - dost Zorn / Tzadik / Secret Chiefs 3-oidní + rio, možná Extra Life apod., asi to bude poměrně různorodý, Dorothy Wave z a.P.A.t.T. - hráli tehdá v Ostravě s SC3 (kde basoval i Driver právě)
https://www.ultraphauna.bandcamp.com/

Ad metal - mě tehdá na Štvanici kromě Library... nejvíc dostaly i ty nejměkčí věci jako Mortality... a Spirit..., který s metalem nic moc společnýho nemají, takže... Tady jsem si třeba u Pitcher... a pak i Void... říkal, že jako fajn, ale radši bych spoustu jiných i z těch měkčích/nemetalových. Z těch prvních 4 desek mám celkově Choirs... rád asi nejmíň no, byť jak říkám, většina super, v pár místech mráz po zádech atd. Přerušování, výměna, lazení má Míša pravdu, že tomu "padal řetěz", podobně jako kdysi v Chateau, byť nic zásadního.
Ad vokál - tam asi hrálo roli i to nazvučení, resp. jak zmiňuje js., si vybavuju, že s ním zvukař konkrétně řešil, že mu tam dělá bordel efekt u vokálu, takže to musí stáhnout, nebo nejlíp vypnout (?) Ale stejnak - na Štvanici mi přišel hrozně suverénní, tady to chvílema dával jen tak tak.
A jasně, je to daný volbou materiálu, ale tenhle koncert mi přišel nejmíň zajímavej z bubenickýho, resp. celkově rytmickýho hlediska (čest výjimkám). Když si vezmu jaký pekla dával Abrams na Štvanici, nebo pak i v Zázemí (kde jsem i díky němu docenil Plastic House...).

Jsem taky hodně spoko, ale holt jako dementní metalista říkám, že na Štvanici lepší. Jednak jsem teda v dané době byl materiálem co hráli (Hubardo a Coffins) mnohem více posedlý než dnes Choirs, a hlavně mi to přišlo takové konzistentnější. Celkem škoda, jak byl ten koncert prakticky každý song přerušenej výměnou nástrojů atd. Na jednu stranu chápu proč, ale asi bych preferoval, kdyby to fakt zahráli v kuse. První songy jako super, ale nejsem si úplně jistý, zda fungují naživo v tomle podání. Jak vyžadují fakt hodně soustředění, v sedě by to bylo lepší. Manifold a Antique ale naopak hodně hustota. A jo, taky si myslím, že před těmi osmi lety Toby zpíval i řval lépe. Když ale hráli Crown-In-The-Muck, tak to fakt rozbíjelo světy úplně nejvíc. Get Out of the Tower naživo rovněž vyzněla mnohem lépe než na albu.

já jsem strašně nadšenej, asi nejlepší koncert Kayo pro mě, v K4 jsem usnul, na Štvanici to bylo super, ale metal, v Zázemí byl debilní zvuk, byť Gemini bylo nadpozemský. souhlas s tím, že to fakt vyznělo jako klasické kompozice, avant-romantismus:)

zvukově to myslím Andrea vyladil fakt dobře, byť pak říkal, že by si ta kapela měla vozit vlastního zvukaře kvůli efektům, že to tam rozjebávalo věci a muselo to být o něco ochuzený. u zvukovky jsem se popravdě trochu bál (nejen času:) – ale od začátku stavění po konec zvukovky uběhly fakt 4 hodiny).

ten zvuk basy byl skvělej, hrozně mě bavil i v těch starých věcech. zpěv mě naopak příjemně překvapil, je možný, že to bylo lepší, ale nějak jsem čekal, že všechny ty řevy budou váhavější.

Terran váš set rozhodně sledoval, tomu bych asi věřil) Tobíka jsem neviděl, ale klidně tam někde mohl být taky.

ten Timbův projekt je Ultraphauna, 4. května. má to někdy takový moc cca klezmerový momenty, ale z velký části by to mohlo být skvělý.

Já mám právě nejradši první dvě desky, takže logicky je pro mě včerejšek něco jako splněný sen. Od Coffins to sice sleduju, ale už se k těm novějším deskám nemám chuť moc vracet (i když to čas od času zkusím). Takže i proto jsem ty následné koncerty (po těch prvních dvou) neviděl. Ad sestava - takže z dob Maudlin byli borci 4, zbytek novicové...

V K4 a ve Vile Štvanici za mě celkově asi trochu lepší, Gemini... mě v Zázemí asi taky sundala trošku víc než cokoliv teď, ale některý skladby / pasáže hodně silný i tady. I většina těch tišších hodně fajn, ta jejich "snovost". Čisté ("teplé") vokály ve výškách sem tam mírně iritující, ale převážně ok. V rámci jeho/ich "popíku" mám radši novější. Jen mi teda přišlo, že na předchozích koncertech zpíval i řval trošku líp, byl možná trochu nastydlej / vyřvanej z předchozích koncertů, možná i zvuk tam hrál roli.
Na zvukovce jeli pořád A Pitcher of Summer a jiný z Choirs... takže ano, nastavení bylo (logicky) hlavně na ně. V novějších používá i víc ten gothic zvuk basy - jsem se ho ptal na "recept" a je to kombinace reverbu, delaye + dva různě nastavený zesilovače (což je prý important). Já si na tý base ujíždím, takže mi její dominance nevadila, já teda (v cca prostředku sálu) slyšel i ostatní nástroje (dechy míň). Mj. mi vlastně hodně pasáží z Choirs... přišly oproti Crown, nebo Get out... řekněme méně instrumentálně náročné. V Crown ta basa geniální.
Jinak zvukař v Underdogs dost schopnej, zajímal se, snažil se - jedna z nejlepších zkušeností i pro mě, s KD se asi natrápil, ale až na pár věcí, který zmiňuješ, lepší než jsem čekal (určitě lepší než na Neptunian Maximalism třeba, i potřebnej tlak byl, když měl být).
Kterýho chlapíka vzadu myslíš, basáka / saxofonistu? To byl Jeff Tobias (přátelskej, ochotnej týpek jak jsem s ním řešil sdílení aparátu. A neodpustím si :) - mi pak Driver sám od sebe říkal, že jsme byli "great" :), pak i nezávisle na něm Olson podobně, beru to spíš jako americkou zdvořilostní frázi, ale možná se jim to fakt alespoň trochu líbilo).
Tour k Dowsing Anemone... bych si taky dal líbit, nebo možná nějaký, kde by hráli hlavně věci z Dowsing..., Hubarda a Gamma Knife (škoda, že nedali Ocellated God, ale...).

Jo a někdy v dubnu / v květnu (?) tu bude Timb Harris s Driverem a snad Harrisovou manželkou (?), mají spolu nějakou kapelu (mi to Harris říkal, ale zapomněl jsem název), - v Punctum.

Já nic nepíšu :) Každopádně paráda. Vůbec jsem si netroufal odhadnout, jak se jim to podaří přenést na prkna, ale povedlo se jim to s přehledem. Nechápu :) Jen snad v hlučnějších pasážích zanikaly housle nebo různé klávesové podkresy, ale to se dalo čekat. Naopak se mi líbilo, že tiché pasáže byly ještě tišší a křehčí než z desky (v tomhle ohledu chválím publikum, že nerušilo) a naopak hlukové momenty vyzněly fakt tvrdě (třeba i díky bicím, které na albu znějí měkčeji). Mnohdy jsem si připadal jak na koncertu moderní vážné hudby. TOPovka byla hned první Marathon - tu bych si snad přál pustit na vlastním pohřbu - a pak poslední Antique. Ale zbytek taky super, vlastně jsem i díky koncertu docenil třeba takovou Wayfarer. Pochopil jsem správně, že sestava byla původní z Maudlin + přibyl houslista a druhý (vlastně třetí) kytarista? Ten chlapík vzadu byl Nick Kyte? Klobouk dolů, že se Driverovi podařilo dát dohromady tuhle sestavu, očividně všichni pořád hrajou - trochu jsem čekal, že se bude hrát z not (mám pocit, že tomu tak bylo na koncertě po Blue Lambency Downward, ale už si nejsem jistý)... Každopádně ta bandička vypadala nesourodě, prostě podivíni hrajou divnou hudbu :))) Možná mi chyběl mezi skladbami větší feedback, kdyby Driver něco řekl, takhle to bylo hodně komorní a skoro na sezení na židlích. Jen co se týče posledních dvou skladeb, ty jsou si už moc neužil, neb mi přišlo, že zvukově všechno přeřvala baskytara. Kytary jakoby se ztratily. Přišlo mi, že zvukově to měli borci všechno nalajnovaný na Choirs of the Eye a ke zbytku to už tak nesedělo. Suma sumárum, pro mě nejlepší koncert Kayo Dot a trumflo by ho jedině to, kdyby za tři roky jeli turné k Dowsing Anemone... :) Ale to bych chtěl už moc.

Tak skluz celkem snesitelnej ne (na to, že zvučili snad 2,5 hodiny)? :) Bude report? Ne ze všeho (něco fajn, něco super, něco úplně zimomravkový), ale ještě dneska se tak trochu "vznáším na obláčku" :)). Top asi The Antique a Crown-in-the-Muck (ta basa!), ale těch vrcholů bylo víc.

Jinak jsem pak chvíli kecal s Driverem a ty bicí na Moss... cca napůl nabubnoval sám a napůl naprogramoval, takže jsem se v recenzi skoro trefil. Get Out of the Tower živě taky patřila k tomu nejlepšímu.

aktuálně

diskuze