KATE BUSH - 50 Words for Snow

recenze
Agnes
Hodnocení:
9.5

Nestává se často, aby známé a osvědčené jméno dokázalo překvapit něčím novým a v takové míře. Celé dílo se nese v duchu intimity, ženskosti a zvláštního nádechu tajemna bez sebemenšího náznaku ponurosti, k čemuž přispívá i zimní námět. Přesně takto silné, pod kůži se zaryvší desky dnešní doba postrádá.

Kate BushUplynulo bezmála 34 let od „Větrné hůrky“ (Wuthering Heights) a z mladé rozjuchané Kate Bush je žena zrající jak víno, což výsostně a s grácií předvádí na své poslední desce 50 Words for Snow.

Celé dílo se nese v duchu intimity, ženskosti a zvláštního nádechu tajemna, ovšem bez sebemenšího náznaku ponurosti, k čemuž přispívá i zimní námět, prostupující albem ze všech stran v různých podobách. Hlas Kate se v jednu chvíli třepotá jak padající sněhové vločky, aby vzápětí přešel do temnějších ledových poloh. To vše především za pomoci vlastnoručního klavírního doprovodu, dále vynikajícího baskytaristy Johna Giblina, občasné netypické kytary Dana McIntoshe a jemných, až chillout/jazzových bicích Steva Gadda. Kate na nahrávce po celou dobu potvrzuje, že patří mezi nejlepší současné britské zpěvačky, navíc opět prokazuje i schopnost obklopit se lidmi, kteří umí její talent vkusně a autenticky doplnit a podpořit. Příkladem je nejen zmiňovaný výběr hostujících instrumentalistů, ale i doprovodných zpěváků (Andy Fairweather Low, Elton John), kteří na hudební scéně opravdu nejsou žádnými nováčky.

Kate BushVýraznou vlastností její nové desky je, že se dokáže neskutečně zarýt pod kůži, v mém případě až v nebezpečné míře – už týden ji poslouchám prakticky denně a stále obdivuji a objevuji něconového. Najednou jako by vám sníh a mrazivé počasí tolik nevadilo a nacházíte v něm i tu skrytou něhu, která na 50 Words for Snow dominuje prakticky po celou dobu. Feeling a poloha, kterou tentokrát Kate zvolila, má jisté společné rysy s tvorbou zpěvaček Tori Amos nebo PJ Harvey, zřejmě právě tou přítomností ženskosti, hloubky a emocí, ale zároveň je velice osobitá a nezaměnitelná.

Nestává se často, aby tak známé a osvědčené jméno, jakým je právě Kate Bush, dokázalo překvapit něčím novým a v takové míře. Podle mého názoru se tímto počinem posunula na hudebním poli ještě o kousek výš z už tak vysokých stupínků. Přesně takové silné desky dnešní doba postrádá, a proto je nezbytné si jich vážit…

Vložit komentář

AddSatan - 26.05.21 10:01:38
jsem si dlouho myslel, že "ugh!" vymyslel T.G. Fischer někdy 83-84, ale omyl - Kate Bush ho používala už v roce 81 ! (Sat in Your Lap 1:10-11 a pak znova 2:13-14 - a je to pořádný "ugh!" :) )... a teď je otázka, jestli Fischer poslouchal Kate Bush :) když jsem od ní něco dřív zaslechnul / viděl klip, tak mi to přišlo sice něčím sympaticky švihlý, ale vždycky převážily elementy, který mě na tom nebaví / iritujou, ale teď jsem se dostal k The Dreaming (82), což je nejspíš její nejvíc (?) avant/prog pop/rock deska a tam mě asi polovina skladeb převážně baví, dějou se tam místy docela zajímavý / divný věci a nepřekvapí, že třeba Björk (a Steve Wilson) ho zmínila jako jednu z jejích nejoblíbenějších desek ... a mj. tam hostuje i David Gilmour a Eberhard Weber
Filipismo - 23.02.12 09:42:31
Moc pěkně napsaná recenze a navíc deska jako víno!!! Já (naopak) nikdy moc KB nemusel, ale tohle je trefa do černého.

Zkus tohle