Rád si poslechnu tradičně pojatý death metal (a pochopitelně nejen ten), člověk si pak ještě více vychutná ten netradičně pojatý přístup k tomu samému hudebnímu stylu. Ovšem čeho je moc, toho je příliš.Deváté řadové album Kataklysm nesoucí název Prevail je album vpravdě loajální stylu death metal a jako takové ho tedy nejvíce ocení konzervativní fanoušek tohoto ranku.Tak drakonické lpění na postupech a riffech od Kataklysm již tolikrát slyšených opravdu hraničí s naprostou autorskou vyčerpaností, či dokonce muzikantskou drzostí. Je mi jasné, že každá skupina má svůj vlastní rukopis a jeho změna může být hazardováním s (případným) dosaženým úspěchem, nicméně tupé setrvávání v hodně hluboko projetých kolejích není tou cestou směřující k úspěchu (alespoň pro posluchače dosavadní tvorby znalého). Již letmý seznamovací poslech vyvolává hodně silné reminiscence na alba předcházející. A co hůř, spíš než o reminiscence se jedná o pocit už jednou/vícekrát slyšeného.

Po tradičním mluveném intru na posluchače z reproduktorů vyhřezne zcela typický death metal kataklysmatického střihu, ne nepodobný materiálu prezentovanému na albech Shadows and Dust a Serenity in Fire, tedy hrubé kytary a tupotající riffáž. Největší změnou oproti zmíněným deskám je citelný ústup z bubenického tempa, neboť blastování se koná ve skromné míře. Průlet švédskými hvozdy, tolik zaznamenání hodný u předchůdce (In the Arms of Devastation), bez problémů vystopovat lze, nicméně je věcí podružnou. Stěžejní myšlenkou desky Prevail se mi jeví snaha napumpovat uši posluchače chlapácky tvrdou muzikou (čemuž dopomáhá sice ne nijak plné a hutné nazvučení strunné sekce, avšak jeho i tak dost hrubé vyznění) dle prověřené klasické šablony. A zde je ona příslovečná Achillova pata, na kterou mohou Kataklysm zajít, pokud se najde někdo, kdo chce v jejich nové tvorbě najít alespoň kapku osvěžující živé vody. Zda-li nic takového nehledáte, zřejmě Vám tato kolekce padne do noty. Musím se ale přiznat ke kacířskému názoru, že pokud by celková stopáž alba měla být zhruba poloviční, celkový výsledek by byl o poznání pozitivnější. Chápu, že tito Kanaďané (zřejmě už asi) nebudou průkopníky a objevitelé nových netradičních zákoutí hudby, nicméně i jim bych skromně poradil jistě všem známé: nevaž se, odvaž se!

Ještě doplním pár suchých faktů: mixováno v AudioHammer Studios v Orlandu, producentem je Jason Suecof, který se podílel na nahrávání také kytarovým sólem. Dalšími sólovými přispěvateli jsou Pat O'Brien (Cannibal Corpse) a Dave Linsk (Overkill). Album taktéž existuje ve verzi s bonusovým DVD, kde je nasnímán koncert z 3.12.2007 v Las Vegas.

Osobně budu rád, když si toto album najde své fanoušky, kteří se budou jeho poslechem těšit, neboť nechci na Kataklysm jen tak pro svůj vlastní plezír házet špínu. Já však tímto fanouškem nebudu a Prevail zcela jistě v mé sbírce pokryje nemalá vrstva prachu.

Nezbývá než souhlasit! Kataklysm nepřekvapili. Ale upřímně řečeno, čekal někdo něco jiného? Jisté totiž je, že i deska Prevail naplní pokladnu Nuclear Blast dalšími dukáty, a v tomto případě si troufám tvrdit, že je to to jediné, o co jde.

Je pravda, že Kataklysm zpomalili, „hyperblastsypačky“, či jak tomu říkali, se zde konají opravdu jen zřídka a celé album by mohlo být označeno za epičtější. Další poznatek ve mně uzrál již po prvním poslechu: Kataklysm jsou v jistém slova smyslu mnohem méně hitoví, respektive na každém z posledních alb byly vždy výrazné hity, které okamžitě chytly (to že vás po dvou posleších přestanou bavit přitom zůstává většinou taktně zamlčeno), ovšem deska Prevail se mi zdá v tomto ohledu jiná. Nesází tolik na prvoplánovitou líbivost, ale na druhou stranu se ani nedá říct, že by zde byly pasáže, které odkryjí svou krásu až po několikátém poslechu. Skladby spíše jen tak mimochodem proletí, nenaruší váš klid, nezaujmou. Alespoň mě ne. Možná už je to opravdu jen totální tvůrčí vyčerpanost. Koho snad po třech téměř identických albech překvapí neskutečně hutný zvuk kytar, klasické riffování nebo hluboký vokál? Mě tedy rozhodně ne a nedokážu si představit, co by mě přimělo ke koupi originálu „Manowar death metalu“. Snad jen vydávají méně živáků…