Autor: 85 Uživatelé: 69 Tvé hodnocení: hodnoť

Nejangažovanější a nejrozporuplnější počin v diskografii kapely, taková je Fortitude.

GojiraNová deska Gojira je vždy událost, navíc když si kapela od předchozí desky Magma udělala pětiletý odstup. Samozřejmě, jak se u této u nás velmi provařené a velmi populární party, která od debutu nezměnila sestavu, dalo tušit, očekávání byla vysoká. A tak sedmý počin nesoucí titul Fortitude neprodleně vzbudil velká rozčarování, ne-li rovnou zklamání a o kontroverzi bylo postaráno.

Ale zpět na začátek. Ten v případě Fortitude sahá do loňského srpna, kdy vyšel první singl Another World. Na Gojiru je to vlastně takový standard a s oblibou ho nazývám „pochodový“ song, který svým feelem dá hodně vzpomenout na The Way of All Flesh. Druhý singl vychází „až“ letos v únoru pod názvem Born for One Thing.

Přináší tvrdší riffování a po období „uhlazenějších“ desek to přece jen tak trochu lidově řečeno „řeže“. Francouzi v promování nové desky nepolevují a ke konci března vypouští singl Amazonia.

První, co u této skladby vyvstane na mysl, je Sepultura. A nejen pro Amazonii jako takovou vč. zakomponování etno-prvků, ale celý styl skladby připomíná „progresivitu“ skládání Brazilců na poslední desce Quadra. Hodně se tu hraje s rytmikou, groovem, hypnotičností. Tohle šamanství jim hltám i s návnadou.

Kapela každopádně nepolevuje a vypouští další lyric video. Into the Storm otáčí kormidlem a ujišťuje fanouška „hey, jsme to pořád my, ta tvrdá Gojira“, až fanoušci From Mars to Sirius zatáhnou slzu. Jenže samotný finální hřeb celé kampaně přišel nakonec až pár dní před vydáním desky.

The Chant, kromě velmi smutného svědectví o osudu tibetských dětí a celého národa, šokuje na poměry kapely hudebně - žádný metal, ale rock, grunge (?), hodně melodiky a hodně zpívání. Jenže ono to funguje a ve spojení s tematickým poselstvím tvoří velmi silnou skladbu, kterou si čínské komunistické politbyro do playlistu rozhodně nepřidá. Tady rozhodně velké uznání.

GojiraGojira do vydání vypustila oficiálně pět skladeb, což je vlastně polovina desky, a nastínila tím, jak bude celá Fortitude vypadat, načež následné vydání tento směr, nebo lépe řečeno směry, potvrdilo. Celá deska je totiž dost rozkročená, ale zároveň soudržná. Skladby jsou na poměry kapely „žánrově“ hodně rozběhnuté, mají ale vždy stejného jmenovatele a tím je angažovanost, respektive poselství. Avšak Gojira byla taková vždy (výjimkou může být Magma, která byla věnované zemřelé matce bratrů Duplantierů a věnovala se více jejich vnitřním, osobním pocitům), nicméně Fortitude zmíněnou angažovanost přiznává na celé čáře.

Průběžné vypouštění, potažmo poslouchání, jednotlivých singlů připomínalo hltavé vstřebávání trailerů na hlavní filmovou událost roku. Dá se říct, že to, co kvartet poslal do éteru před releasem, patří na desce k tomu více zajímavému, ale opomíjet zbytek by bylo rozhodně chybou. Ten obsahuje jak „klasický“ gojirovský materiál v podobě New Found a Grind, nebo až vyloženě rockovou záležitost Hold On.

Fortitude jde každopádně ve stopách předchozí, již zmiňované Magmy, kdy potvrzuje trend větší přístupnosti širšímu obecenstvu (do puntíku splnila bizzarovu věštbu u L'Enfant Sauvage), obrušování hran a celkového ustupování od (death) metalu, není to ale vykoupeno zaprodáním se nebo nějakou rezignací na svojí minulost. Pořád je to ta Gojira, kterou my fanoušci dobře známe. Když si totiž projdete celou diskografii, veškeré ty „nové“ prvky, detaily a nuance tu vždy byly. Kapela je ale tentokrát tak trochu jinak přeskládala a výsledkem je Fortitude. Zklamání se ani zdaleka nekoná - Gojira model 2021!

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   bizzaro: tak jsem s oznamenym koncikem absolvoval zas nakej poslech a netusim, kde se bere ta kritika. ta deska je super, aááaaááá :)   
přésně

tak jsem s oznamenym koncikem absolvoval zas nakej poslech a netusim, kde se bere ta kritika. ta deska je super, aááaaááá :)

   kotek: Tyjo, 85 je teda docela darda, to je to pro tebe jedna z desek roku?  
no úplně se toho nebojím
událost je to pro mě v tom jak říká Bizz
   bizzaro: pokud ma takhle vypadat mainstream, tak to beru, protoze komercnost si furt predstavuju jinak  
že to přiznali naplno, že chtěj jet tenhle proud, beztak ty stadiony už jsou schopný utáhnout, tak k tomu dodali materiál, který je nejvíc otevřenější, ale zároveň ještě Gojira, já jsem schopen jim to věřit.
   sicky: Nejde ani tak o to, jestli je to album tvrdý nebo měkký, ale že není moc zábavný.  
ty jo, já nevim ale od Marse nebo Flesh..je to pro mě nejzábavnější deska.
   sicky: Nejvíc mě asi derou ty zpěvy, to je samý ááá, ééo, áááo, takový odevzdaný, a to mě neba :)   
tak tyvole oni takový smutný message tak je odevzdanej holt :DDD
   killer: ale tohle album jako celek nekope a za mě nejslabší Gojira,   
...já to vlastně od téhle desky a i toho jejího "konceptu" nechci, když budu chtít buldozer sáhnu po jiných.

Po 20 letech, 7 deskách je to kapela, která hrala v pět odpoledne ve Svojšich jedna z největší metalových kapel, logicky se posunula...fanouškum debutu nebo Link se asi Mars nebo The Way nemusí zamlouvat..stejně jako fanouškům Magmy a Fortitude nemusí sedět dvě předchozí, to jak se Gojira vyvíjí já zatím beru kladně.

K mému podivu musím říct, že ta deska blbá není. Jasně, není to From Mars to Sirius, ale baví mě asi více než Magma. Ty tvrdší songy jsou celkem ok, zpívánky jsou strašný, ale těch tam naštěstí není tak moc. Když z toho vyhodím The Chant a nějaké další dva ukňourané kusy, je to docela v cajku deska, která se mi poslouchala dobře. Ale vracet se k ní asi moc nebudu.

vlastně souhlas s váma všema, ano je to pořád Gojira s jejich stylem a jejich ksichtem a rukopisem, kterej nikdo jinej nemá. Mě ani tolik nevadí ten mix stylů songů, na to už sem od nich zvyklej z posledních alb, ale tohle album jako celek nekope a za mě nejslabší Gojira, i když je tam pár vyloženě supr songů a někdy až místama k masterpiece MARS...jestli sem si nekoupil Magmu na CD, že je "divná", tak v porovnání s timhle je Magma ještě dooooost super. Neni to špatný album, jen takový nesourodý a má hrozný výkyvy v "kvalitě" songů...

Za me rozhodne nejhorsi Gojira.Jsem velkym fanouskem tehle kapely a mam od ní všechny alba na origo nosičich ale jsem rad že tohle album jsem si nekoupil.První 3 songy docela OK ale pak už mě to moc nebaví.Hlavně the Chant mi přijde jako dost otravná skladba.A vubec skoro cely album je takovy nudny.Na flashce jsem to "zkratil" asi o 3 songy,tak mam ted spíš takovy EP :) Ale ocenuju že se Gojira snaží někam posouvat,nicméně pro mě špatnym směrem.Uvidíme na dalším albu,pokud teda ještě nejake bude.Ale pro mě tentokrat zklamání.Moje hodnoceni 50 /100.

Tyjo, 85 je teda docela darda, to je to pro tebe jedna z desek roku? Jako me uz gojira miji nejakou dobu, takze to hodnotit nebudu, ale tolik bodu jsem teda necekal. (dneska rano jsem si to schvalne poslechl, a jako neni to zly, docela prijmenej poslech, ale uvazovat o tom jako o nejaky velky hudebni udalosti by me teda nenapadlo)

Zhruba po týdnu poslouchání, musím konstatovat, že je to slabý. Nejde ani tak o to, jestli je to album tvrdý nebo měkký, ale že není moc zábavný. Začátek ještě ujde, ale pak Hold On, New Found a The Chant jsou prostě průměr navíc bez energie. Nejvíc mě asi derou ty zpěvy, to je samý ááá, ééo, áááo, takový odevzdaný, a to mě neba :) Když si vedle toho pustím Magmu, která už byla klidnější, tak tam to tepe opravdu nesrovnatelně víc. Nechci to úplně hanit, několik zajímavých songů na albu je, ale za mě asi nejslabší Gojira, co jsem slyšel.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Fortitude, Gojira, progressive metal, groove metal, alternative metal, metal, Roadrunner Records, grunge

aktuálně

diskuze