Po 2CD Power of Metal (společné live album s Rage a Conception) a Alive 95, se nám banda kolem duchovního otce germánského speedmetalu Kaie Hansena hlásí s dalším příspěvkem na téma "Live CD".
Osobně si myslím, že vydávat nahrávky, kde jsou akorát "rehearsal" verze albových skladeb společně s reakcemi diváků, je zbytečné. Ono vůbec vydávání živáků mi přijde v poslední době jako takové tahání penízků z kapes posluchačů. GR sice nejsou tak "talentovaní obchodníci" jako např. Manowar (zde to v poslední době došlo do poměru 3live desky na jednu studiovou), ale i tak mi připadá trošku zbytečné vydávat živák ob tři regulérní alba. Zanechme ale už osobních dojmů a pojďme se zabývat deskou samotnou.
Sympatický fakt je ten, že si kapela dala práci s nazkoušením a následným nahráním písní, které obyčejně na turné nehrála a aspoň tak album udělala trochu zajímavějším. Z běžně hraných věcí zde naleznete (krom obligátního intra Welcome) akorát Armageddon a Victim of Fate, kterou GR většinou hrají na koncertech jako přídavek (na střídačku s Future World a Ride the Sky). Hansenovci zabrousili do všech období tvorby GR a tak si každý fanoušek přijde na své. Já osobně jsem přivítal zařazení Shine On, Guardians of Mankind a Rich and Famous - tyto songy mi přijdou fanoušky hodně nedoceněné. Samozřejmě, našly by se písně, které mi v konečném účtování chybí a které jsou přeci jen na poměry GR hodně netradiční (Spirit, FreeTime nebo Brothers (in Rock) - to by bylo finále!!), ale je jasné, že se kapela nemůže 100%ně zavděčit všem.
Záznam je pořízen z koncertů ve Španělsku a ve Francii a je (i přes velké technické problémy během mixu) ve velmi slušné zvukové kvalitě - ostatně jako vše, co kapela vypustí do světa.
Myslím si, že zabývat se nějak podrobněji touto deskou je téměř zbytečné. Kdo má hudbu GR rád, tak mrkne na tracklist a hned je mu jasné, co může čekat. No a kdo GR nemusí, tak tomu stejně bude celá tahle recenze jedno, takže…
Celkově vzato se jedná o kvalitní živák, který nenudí, ale na druhou stranu se nemůže rovnat s takovými arcidíly jako jsou např. Rainbow - On Stage, nebo Dio - Last in Live - to jsou podle mě přesné příklady toho, jak má vypadat “živé“ album. SitC je jenom dobře odvedená práce. Někomu to možná stačí, ale já bych přeci jen čekal trochu víc. Snad se dočkám na příští řadovce…