Tak toto album bylo pro ortodoxní speedo-fanoušky Kaie Hansena a jeho “Gammazářivek“ pořádnou šlehou po kebuli. Namísto očekávaného pokračování mýdlové ságy “Keeper a jeho parta“ se jim do uší vyvalil ryzí hardrock. Já osobně jsem ale tak překvapen nebyl, neboť již na prvním “gammáčském“ albu Heading for Tommorow se náchází pár kousků, které se speedem nemají hudebně nic společného (Spaceeater, Heaven Can Wait, Free Time). Dodnes nechápu proč se debutu říká “Keeper 3“, protože směřování Gamma Ray a atmosféra jejich skladeb bylo (i přes stejného hlavního skladatele) úplně o něčem jiném… Ale to teď není podstatné, věnujme se Sigh…
První vál Changes jakoby svým názvem upozorňoval ony konzervativní speedo-zabedněnce, že tentokrát to bude o něčem jiném, než o závodech série Speed of Light Cart. Skladba se rozjíždí ve středním tempu, nikdo nikam nespěchá, pohodička, klídek… jen Ralfův hlas je pro neznalého věci jediným důkazem, kdo nám to právě hraje. Ve druhé části sice přijde mírné zrychlení, ale do těch nejrychlejších Hansenových věcí to má stále hodně daleko. Můžeme zde zaznamenat perfektní práci rytmiky Kusch-Wessel, z nichž zejména první jmenovaný obohacuje všechny písně na albu velmi nápaditou a pestrou hrou. Abych se přiznal, tak pro mě osobně je tato deska co se týká hry bubeníka vůbec nejlepší, co jsem kdy slyšel (i když si asi hodně z Vás o mně teď něco nehezkého pomyslí).
Následující Rich and Famous o životě hvězdy showbusinessu již přeci jen nějaké ty “rychlometalové“ ingredience obsahuje a tento kontrast mezi hardrockem a rychlým metálkem se pravidelně (až na pár výjimek) objevuje i u dalších skladeb.
Třetí v pořadí As Time Goes By je vůbec nejrychlejší věcí na albu. Kromě úžasných Uliho přechodů zde stojí za zmínku závěrečná pasáž, na které si smlsnou příznivci “kastráto-vokálů“, neboť Ralf zde vyžene svůj soprán do neuvěřitelných výšek. Dřevní rokec (We Won´t) Stop the War vystřídá procítěná Father and Son se zajímavým textem o vztahu “tatínka a zlobivého synáčka“. Největším hitem kapely je jistě One With the World, ke které byl svého času natočen velmi podařený videoklip. Kdo chytá MCM, tak ho tam může spatřit téměř každý čtvrtek v pořadu “Total Metal“.
Čeho se na tomto albu bát opravdu nemusíte je nudný závěr. U zbývajících Vám totiž bude připadat, že jsou každá od jiné kapely. Superspeedový úprk Start Running střídá Countdown, což je song, který Kai nejspíš psal s Izzym Strandlinem – jinak si tu zjevnou inspiraci “Růžovými pistolníky“ neumím vysvětlit (hodně se podobá písničce z Iluzí pt.1 – nevím jak se jmenuje - byla hned před Back off Bitch ;-)). Po tomhle úletu následuje depresivní Dream Healer, což je velmi temná epická záležitost. Zde pro změnu zafušoval Kai do řemesla Schmierovi, Angelripperovi a Millemu. Co se týká hutnosti riffů, tak je možná i předčil… Jako poslední je zde umístěna nenápadná kompozice Spirit, což je naopak dávka ryzí pozitivní energie. Upřímně – kdybych měl vybrat písničku s nejsilnějším emocionálním obsahem, tak se rozhodnu pro tuto “duchovní“ věc…

…we travel through the ages, we follow our dreams
but the spirit of a free world is the final dream…

Sigh No More je pro mě vůbec nejlepší hardrockové album, které jsem kdy slyšel. Možná to bude právě tím koketováním se speedmetalem a z toho vyplývající absencí nudy a stereotypu, nebo to prostě bude tím, že Hansen má patent na skládání výborných písniček, což ve spojení s pestrou hrou instrumentalistů a přesvědčivým vokálem Ralfa může znamenat jen jediné – totální propadnutí této desce. Navíc je toto album velmi příjemné na poslech – nedočkáte se žádné bombastičnosti a pompéznosti – dvě kytary (málo zbůstrované), velmi povedený zvuk bicích (žádné štípání do ušních bubínků) a zpěv táhne Ralf sám za minimální pomoci vícehlasů (kromě refrénů samozřejmě). Z celé desky je cítit super pozitivní atmosféra. Vždy je mi tak dobře na duši i po těle…:-)
I když mám hodně rád pozdější čistokrevnou speedmetalovou tvorbu Hansenovců, tak pro toto album mám velkou slabost a hýčkám si ho. Je mi sympatické, že skupina hledala nové směřování a nebála se přijít s něčím tak experimentálním. Bohužel se nenaplnilo ono známé: “Kdo hledá, najde,“ protože se skupina setkala spíš se zápornými reakcemi a co tak sleduji, tak tyto názory převládají dodnes. Ale co – každému se nezavděčíte a pokud byste tvořili hudbu jen podle přání fanoušků tak by to asi nebylo moc čisté… Občas bych některé fanoušky fakt nejradši nakopal…:-)

Changes; Rich & Famous; As Time Goes By; (We Won’t) Stop the War; Father and Son; One With the World; Start Running; Countdown; Dream Healer; The Spirit