Autor: 90 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
The Complete First Season

FIVE STAR PRISON CELL - The Complete First Season

Tak tentokrát zabrousíme s recenzí doopravdy daleko z našich krajů, až k protinožcům do země klokanů. A že je z čeho vybírat, o tom není pochyb, stačí zmínit třeba taková jména jako Alarum, Alchemist, Psycroptic a většině zainteresovaných lidí dojde, že v Austrálii asi nejsou žádní metaloví holobrádci. Tenhle článek se ale nebude týkat žádné zavedené aussie kapely, Five Star Prison Cell jsou poměrně čerství noví příchozí, kteří mají na kontě právě jedno album z roku 2005, The First Complete Season, a právě tím se v několika následujících řádcích plánuju detailněji zabývat.
Úvod zdárně za sebou, a teď už hurá na samotné album. Už z prvních tónů úvodní

review_664_px2

The Imparting of Wisdom Upon a Subject Turned to Stone je jasné, že nepůjde o žádnou ukolébavku, jede se v rychlém tempu, zdravě agresivní moderní zvuk, frantická rytmicky náročná práce kytary a bicích, po chvíli se přidá i vokál a jede se naplno. První skladba sype ve velkém stylu, nenechá vydechnout, přežene se jak uragán. Představte si spojení moderní vlny metalu amerického střihu se složitou rytmikou Meshuggah a k tomu navíc velký kus experimentátorského ducha Mikea Pattona a jste zhruba tam. Technické prasárny jsou namontovány na tradičnější strukturu skladeb (i když se to samozřejmě neobejde bez mnoha výjimek, odboček a deformací, většina skladeb ale má nějaký ten refrén a v pravidelných intervalech se vracející motivy), důležité je rytmické zpracování a proměnlivost a to jak u nástrojů, tak u zpěvu. Ale nejede se pořád po jedněch kolejích, z rytmických šachů vystupují brutálně přímočaré riffy, občas se i zklidní, odzkreslí a nastoupí sympaticky ujetá uvolněnější pasáž (ideální příklad asi nejlepší track na albu Ballad for the Cheated), jindy se zase pozastaví nad jedním rifem zahraje se několik jeho variant (Failed Garrison – úvodní riff nejdřív bez sypání, pak nasypanej až hrůza, navíc různá vokální balení), čas vyjde i na experimenty a legrácky (song Subtle Breach of Bliss), zkrátka cest je mnoho a FSPC se nebojí po nich chodit, což z mého pohledu představuje velké plus.
Kapitolu samu pro sebe představují vokály. Tady se nejvýrazněji z celé desky projevuje duch Mikea Pattona (aby taky ne, když jak říká sám zpěvák Adam Glynn:"“Mike basically did all there is for experimental vocals and ruined it for the rest of us.", což, když se podíváte na Mikeovu tvorbu, možná není tak daleko od pravdy), deska nabízí neuvěřitelné kvantum vokálních poloh, od čistých trochu mektavých zpěvů, přes různé experimentální nakřáplosti protažené přes efekty až k několika druhům poctivého growlingu. To vše servírováno v mnoha různých frázováních, tu protahované, tu kulometné tempo, onde zase odsekávaní, občas se vokály i vrství... Zkrátka nemělo by vás překvapit, když uslyšíte rytmicky složitý instrumentální spodek a nad tím ještě dva vokály s různým frázováním, které dodávají ještě další poměrně složité linky do už tak dost komplexního rifu (třeba zase ve vynikajícím tracku Ballad for the Cheated). Ostatní nástroje se se zpěvem proplétají jako proutky v pomlázce a toto proplétání vytváří velice zajímavé výsledky a vlastně se stává jedním ze základních hnacích motorů desky.
S tím tak trochu souvisí i obecně přístup FSPC k hudbě. Soustředí se na propracovaný celek, hlavní je dokonalá syntéza všech nástrojů (svým způsobem jako nástroj beru i vokály), kolektivní pojetí dostává přednost před individuálními onaniemi, nějakých sólíček a podobných ptákovin se tu prostě nedočkáte, o tom hudba FSPC není a nebude.
A závěrečné hodnocení? Po celou dobu alba jsem se skvěle bavil (jediný track,

review_664_px3

který mi k srdci úplně nepřirostl je Cola), navíc si kapela dokázala vytvořit vlastní vcelku dobře rozeznatelný ksicht a když to dám dohromady s tím, co jsem dosud napsal, tak mi to vychází na pěknou devítku. Debut jak hrom a velký příslib do budoucna. .::. 9/10

Recenze dalších autorů

  • Rated 8.9 out of 10.
additional_review_4192_104_px4

Z velké spousty mladých technicky zaměřených a moderně znějících metal-core kapel, jež by všechny samy o sobě byly zajímavé, jen kdyby se neutápěly v tak velkém množství talentovaných a nečerpaly z těch samých vlivů, vyčnívají Five Star Prison Cell především díky zpěvu. Vezmeme-li v potaz většinový hrdelní projev pěvců těchto kapel, zjistíme, že jsou nepříliš od sebe rozpoznatelné, tvoří pouze jakousi kulisu a mnohdy by možná bylo lepší, kdyby se kapela pohybovala v pouze instrumentální poloze. To se ale nedá říci o Five Star Prison Cell. Adamův chameleonský projev stejně jako samotná barva hlasu opravdu evokuje všemi pády skloňovaného Pattona. Five Star Prison Cell se nedá upřít cit pro lehkost, jsou zábavní, nechybí jim určitá míra invence, ačkoliv v instrumentální rovině nejsou nijak novátorskými protagonisty. Jejich hudba je svěží a nesmrdí zatuchlostí. Five Star Prison Cell si nehrají na nejtechničtější kapelu na světě a vy nebudete mít problémy s pochopením jejich spletitých, avšak nijak prasáckých konstrukcí. Části jednotlivých songů k sobě nejsou náhodně poslepovány, ale postupně se vyvíjí a opakují se v jiných kontextech a pořadích, nabírají na intenzitě, nechávají vás oddechnout, aby vygradovaly ve zběsilých explozích. Přitom všem si stihnete zahopsat, zapogovat, mlátit kolem sebe a nebo také nebudete stíhat nic jiného než zůstat ve strnulé krční poloze, což bude jediná činnost, na kterou se zmůžete. Všechno výše řečené naznačuje, že o jménu Five Star Prison Cell ještě v budoucnu uslyšíme.
PS: To by bylo, abych v souvislosti s žánrovou kapelou nezmínil Dillinger Escape Plan… :-). Zkuste mi někdo vyvrátit, že ve skladbě č. 4 (Ballad of the Cheated) od 4:45 do 5:00 zní v pozadí Gregův hlas… 

  • Rated 7.9 out of 10.

Ale ale, to se nám tu omladina pěkně rozjela. Sotva to vysálo kaňky ze svých poznámkových bloků a už tu zkoušej ty svý ňáký fóry vo klokanech a vo tom, vo kom ještě v budoucnu uslyšíme :)) Nejradši bych o FSPC nenapsal vůbec nic a připojil jen bodování, bo se mi nechce, ale zmíním alespoň to, že je to kapela, která vydala desku :)
PS: Jo! A jsou z Austrálie, ale to už tu bylo. Aha, tak.. zpěv je moc moc moc Pattonovskej (i starého období) a jednička.. jo, ta se mi asi zdá nejlepší. Perfektně variují a především rytmicky zneužívají hlavní motiv jako když pletete svetr; hladce obratce návratce převratce… Jo to tu taky bylo. Aha. Tak asi zůstanu u toho, že je to kapela, co vydala docela dobrou, při dobrý náladě i docela dóst dobrou, desku, vše je jinak výše. Tak nazdar. 


Přispěj do diskuze

Tak hostuje tam ten zpěvák z Dillin nebo ne? :-/ asi ne, co? ale zajímalo by mě to :-))

aktuálně

diskuze