Autor: 60 Uživatelé: 50 Tvé hodnocení: hodnoť
Depondent

DEAD EXALTATION - Depondent

Indové hrají muziku pro deathmetalistu, který se vyhýbá totální moderně, ale přitom nepotřebuje ryzí a zapšklý old school. Techničtější devadesátky.

Dead Exaltation - MradulTragický příběh indické skupiny Dead Exaltation nakonec přece skončil částečnou satisfakcí, jejich debutové album Depondent spatřilo světlo světa. Hlavní mozek Dead Exaltation, velmi talentovaný Mradul Singhal se toho již nedožil (viz photo, umřel 13. 3. 2020 při dopravní nehodě a krom Dead Exaltation mu vyšlo posmrtné album i s Killkount). Počítám, že by měl, jakožto kapelník a hlavní tvůrčí síla Dead Exaltation po odchodu původního kytaristy a basáka, radost. Deska to je totiž kupodivu povedená a zrovna já jsem ten poslední, kdo by ji doporučoval jenom kvůli exotickému původu nebo Teplému Lidskému Příběhu, který za ní stojí.

Hudebně jde o technický brutální death metal. Přiznaná je inspirace největšími klasiky žánru, jako jsou starší Suffocation nebo Cryptopsy, dokonce i ty v promomateriálech vyzdvižení Cynic jsou v určitých pasážích (pátá The Psychology) slyšet. Nejde přitom ani tak o sprostou vykrádačku, jako o přiznanou poctu tomuhle devadesátkovému žánru, alespoň já to tak vnímám. K technickému death metalu přistupují borci s přehledem. Není to honění notiček v křeči a za každou cenu, a na druhé straně to nejsou jenom otrocké rozklady akordů nahoblované v co nejvyšší rychlosti. Hrubost a razance se snoubí s technikou v příznivém poměru. Dočkáme se dokonce i poměrně vkusné jazzové vložky, a to je co říct. Riffy možná nepatří k těm, které by vysloveně vraždily, po nějakých deseti posleších už se začínají ohrávat. Přisuzuji to tomu, že album pravděpodobně bylo nahrané tak trochu na sílu a nebýt tragické smrti tvůrce, možná by ještě nějaký ten měsíc zrálo a některé nápady by bylo možno vycizelovat. To se ovšem pouštím na tenký led spekulací.

Měl bych asi problém s označením Dead Exaltation za progresivní skupinu, protože oproti velkým jménům žánru opravdu nepřináší nového vůbec nic. Ptám se ovšem, co kdo může přinést nového v tak konzervativním a snad až zpátečnickém žánru, ve kterém v zásadě vše podstatné a inovativní říkají Defeated Sanity a možná Aborted.

Dead ExaltationPřesto těch deset poslechů, které jsem si pro Dead Exaltation vyhradil, přináší slušnou zábavu. Pokud se vám stýská po poctivém technickému a zároveň brutálním death metalu a ještě k tomu máte slabost i pro horory a pokleslou estetiku Cannibal Corpse, není dál co řešit. Album je totiž tzv. koncepční a nabídne vám na ploše devíti písniček ucelený příběh o tom, jak bachaři a konkaři dávají chudákům nevinným ve zvláštním lochu kouř, a je jasný, že kdo nemá při filcuňku štígro, neskončí v kleci nebo ajnclíku, ale selingéro ho zmáruje, nebo rovnou sežere zaživa. Ať je chábr nebo sračka, vejška každýho mukla nařachne, nakrmí khánem a ještě mu vysype basu. Bohužel, texty nebyly součástí materiálů a album ještě nevyšlo, takže nevím, jestli má celý příběh happyend a dojde k mravnímu obrození vedení věznice.

Materiál má všehovšudy nějakých 29 minut, když odečteme intro a nekonečně otravný mluvený trek Conversation, který jsem ovšem byl nucen po třech přehráních nastálo z přehrávače odstranit. Bez ohledu na autorský záměr, jestli po mě někdo chce, abych poslouchal tříminutové „hororové“ konverzace, bude muset nastavit časový přenašeč na rok 1996 a roztočit tehdy čerstvou fošnu Hacked up for Barbecue. Půlhodinka uteče ve společnosti staromilské desky rychle a rozhodně mě deska baví víc, než většina produkce počátku roku 21.

Recenze dalších autorů

  • Rated 5 out of 10.

Dead ExaltationDead Exaltation jsou z Indie a do vínku jim byl dán žánr technical/progressive death metal. Až na experimentující Amogh Symphony či moderňáky Skyharbor a The Haarp Machine si žádné jiné jméno z tohoto ranku z jedenapůlmiliardové Indie nevybavuji.

Depondent jsem už při prvním poslechu smazal; nečetli jste už tohle někde? Nebýt tedy Vaněnova textu, už bych se k nahrávce nevrátil, neb jako to nejzajímavější jsem na ní vyhodnotil zemi původu. Autor promo-materiálu to asi trošku přepísk' s koksem a očekávání v souvislosti v něm zmíněných jmen, které po Vaněnovi rozšiřuji ještě o Cattle Decapitation, Gorod a Spawn of Possession, nebyla absolutně naplněna.

Když to shrnu po dalších posleších, stejně jako u desky Purnamy, ani debut Dead Exaltation není špatný. Instrumentálně tu je sice vše v pořádku, ale potřebuje ještě doštelovat. Nápady ne v ojedinělých případech jsou na sebe podivně naroubovány a jakž takž kompaktní celek narušují nejen žánrově, ale i dynamicky.

Jenže napsat v souvislosti s Depondent ‚progressive‘? To už je hřích. Kvůli dvěma clear pasážím určitě těleso není progresivní, protože jakkoli svěží pohled nepřináší. Jinak to je se zařazením do škatulky ‚technical‘. Tady už se souhlasit dá, ale ruku na srdce, dnes i kapely hrající atmo-žánry dokáží přijít s opravdu technickou pasáží. Ale ať nezavádím myšlenky jinam, Indové opravdu hrají death metal technického vyznění zasazený do období z před dvou dekád. Až na několik výjimek dávajících najevo, že deska vyšla letos (tritónování, melo-riffing a především song Omnia…), z nahrávky lezou devadesátky s trošku tupým vokálem, jež jde ruku v ruce s brutal stylistikou. Jakoby se tu spojili techničtí Sleep Terror a tupě smrťující Deranged s drobnou příměsí „melodiky“ Slayer, tahle nějak se to v tvorbě Indů bije.

Dead Exaltation jsou prostě muzika pro deathmetalistu, který se vyhýbá moderně, ale přitom nepotřebuje ryzí old school. Něco podobného jsem kdysi pociťoval u debutu Obscura Retribution a podívejte se, kam se až Němci dopracovali. U Dead Exaltation sice stále jako to z nejzajímavějšího shledávám původ, ale máte-li vy políčeno na ne zastydlý poctivý detík a hledáte exotiku, Dead Exaltation vás nezklamou. Za mě slušný start, ale vzhledem k oné tragické události ani Trimúrti nejspíš netuší, co s kapelou bude.

Trochu jako úkaz tu pak působí song Omnia Mors Aequat - pravděpodobně nejlepší, rozhodně však nejzajímavější a i nejtechničtější song z desky, kde je dokonce jedna ze dvou jemných pasáží, co se na albu nachází. Být deska takováto, proti ‚progressive‘ bych neřekl ani zbla, nejspíš bych ji sem tam protočil a i hodnocení by průměru kvapem zamávalo.


Přispěj do diskuze

Tvé hodnocení:

Tagy:

Depondent, Dead Exaltation, technical death metal, death metal

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze