Instrumentální kapela Crime In Choir patří již řádku let k mým nejoblíbenějším. Kvůli peripetiím s vydavatelskou firmou se vydání nového materiálu protáhlo o bezmála půlrok. Čekání bylo dlouhé. Třetí deska nazvaná Gift Givers je už však díky Killshaman Records tady. Jaká je? Začnu od začátku…
V odkazu na kapely (nejen) 60.let jako The Doors, klasický jazz rock, ale i velikány King Crimson, Magma nebo Soft Machine. Na tyto Crime In Choir odkazují a těm vzdávají hold. Kdo chce, uslyší třeba Hladíkovu kytaru jak za starých dobrých časů (Nová Syntéza). Rozdíl zde ale přeci jen je a markantní. Samozřejmě ten největší bude v zásadnosti pro samotný vývoj hudby. To ale nechme bez diskuzí stranou. Důležitější pro mé vnímání Crime In Choir byl po prvních posleších aktuálního alba pocit citelného ubrání z met vydobytých předchozím Trumpery Metier s jemnou pachutí rozmělnění slibného potenciálu. Donedávna poslední deska byla chytlavými nápady doslova

nacpaná k prasknutí, novorozeně Gift Givers pak ale působilo jako chudší nehitový bráška. Zmatek. Že by šetření v době ekonomické recese? Ne. Zdá se, jako by pánové ze San Franciska propadli nejjednodušším a nejfunkčnějším hudebním esencím, vzhlédli se v historii a časově postoupili opět anachronicky. Mluvit o zpátečnictví by ale nebylo prozíravé. Dá se pochopit couvnutí původní společnosti od vydání desky. Prostě na novoty nepřistoupila. I fanoušci asi budou mít výhrady. V živém podání si však nové kousky dokážu mnohem lépe účelově zařadit právě pro vytvoření dostatečné šíře a alternativ v repertoáru kapely. Úvodní píseň, dle které si vzala celá deska název, by se ještě klidně dala zařadit na Trumpery Metier. Nese se v podobném skladatelském duchu a pokud si pustíte obě desky za sebou, plynulost přechodu ke tváři kapely roku 2009 teprve naplno doceníte. (Ačkoliv materiál je díky pozdějšímu vydání skoro rok starý) Opět tu máme šlapavé melodie, nyní zahalené ještě něčím tikavě niterním, vábícím k většímu sklonu k subjektivitě. Klasické kousky v podání Crime In Choir (titulní Gift Givers, Crystal Cake nebo Fingers Lightly Bowed) jsou protentokráte rozervané rozsáhlými psychedelickými převážně klávesovými plochami, teskně niterními polohami a zadumanými intermezzy. Třeba sklíčená Jealous Dancing Days dokáže spolehlivě rozvázat emoce, Fool’s Guild zase příjemně uklidňuje závěr a decentně mi evokuje ambientní hudbu Briena Ena.
Snad v zrcadle skutečných peripetií kapely album působí v některých momentech smutně, až to u jinak veskrze pozitivních Crime In Choir zamrazí. Tady můžeme spekulovat. Ano, zadumaná tvorba kapely určitě byla už v minulosti, ale prozatím jen tak nějak sladce, snově.. Album Gift Givers se už rozhodně neveze na jednolité emocionální vlně, jak tomu bylo zvykem. I proto je prokousávání se těmi sedmi kousky drobet složitější. Rozhodně bych nepropadal panice. Noví Crime In Choir nejsou diametrálně odlišní, pouze se prezentují jiným přístupem ke stejné věci a mírně pozměněným zvukem. Stále si tu na pozadí příjemně brumlá basa, klávesy malují stěny prostorů (a že jich tu dostaly!), saxofony si podávají ruku s kvílením kytary a bicí k tomu všemu nenuceně podupují a cinkají. Ku pomoci kvintetu jde snadná rozpoznatelnost, typická citlivost, vysoká úroveň produkce (ať zvukově, hráčsky nebo skladatelsky) i snaha jít opět jinou cestičkou (i když boty od hlíny umí pěkně ztížit cestu k cíli).
Zatím poslední album působí více rozháraně (a fandům možná zamotá hlavy), křehké fragmenty scelené v Gift Givers každopádně opět tvoří kvalitní nadprůměrný materiál. Vývoj Crime In Choir zavál opět o něco dále do jazz (i)

rockové historie a dovolil i olíznout psychedelickou žábu. Výsledek je odlišný, přesto kapelu jednoznačně rozpoznáte. Vřele doporučuji všem, kdo mají rádi klasický jazzrock a nevadí jim špetka svojského okořenění. Možná by se hodilo pár minut navíc, předešlo by se tak dojmu, že se někam spěchá. Ale to už nechám na každém z Vás.