Autor: 75 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť
Disharmonium - Undreamable Abysses

BLUT AUS NORD - Disharmonium - Undreamable Abysses

Výrazně halucinogenější než Hallucinogen, vlastně asi nejpsychedeličtější deska BAN za více než dekádu. A možná i nejlepší - z vícero důvodů.

Blut Aus Nord

Na Marastu byla do dneška pouze jedna recenze desky od Blut Aus Nord – Memoria Vetusta II: Dialogue with Stars. To je u takto významné kapely, jejíž hudba výrazně ovlivnila a stále ještě ovlivňuje blackmetalový žánr trochu překvapivé. Ale je to částečně pochopitelné – asi nejen pro mě jejich zásadní a nejsilnější období skončilo s Odinist v roce 2007, nebo právě s MVII (2009) - osobně ho do něj už nepočítám, protože mě ta harmoničtější, „hodnější“ tvář kapely zkrátka tolik neoslovuje. Občas si z MVII i III, Cosmosophy i Hallucinogen něco pustím, ale asi jsem nikdy nezvládnul žádnou z těch desek doposlouchat (možná jen postupně). Teď jsem to v souvislosti s novinkou zkoušel znovu, se stejným výsledkem. První dvě 777 desky mě celkem bavily, i ty splitka a EPčka jsou fajn (zvláště „hip-hopové“ Codex Obscura Nomina), ale nic, k čemu bych měl potřebu se nějak častěji vracet. Z uplynulé dekády jsem nejvíc protáčel Deus Salutis Meæ – asi nic nového, snad jen ten lehký vliv Morbid Angel, ale tahle porce industriálního zla mi prostě chutnala.

Po harmoničtějším, světlejším, líbivějším Hallucinogenu, který navzdory názvu vlastně moc halucinogenně nepůsobil, přichází Vindsval a spol. (?) očekávatelně opět s nahrávkou disharmoničtější, tentokrát byl název zvolen vhodně. A nejen to, Disharmonium je i výrazně temnější a hlavně mnohem psychedeličtější než předchůdce. Hned na první poslech upoutá silně zkreslený, zamlžený zvuk, který ale pořád slušně tlačí a zřetelně z něj lezou sólové linky. Často si ale nejsem jistý, co z těch vrstev jsou zefektované kytary a co synťáky/elektronika. V pár místech mě i napadlo, jestli Blut Aus Nord nenasáli inspiraci z nějakého dark/synthwave/EBM, nebo jen zpětná vazba s Akhlys a Infernem? U BAN to ale dopadlo lépe, méně úsměvně. I basové pásmo (podladěná kytara/baskytara?) připomíná nějaký bass synth, zvláště v pomalejších pasážích ten spodek dronuje, Keziah Mason se blíží i „doomgazu“ Nadja.

Pro kapelu typické divnohmaty (mj. septakordy?), vibrata a glissanda (klouzání) zde působí ještě trošku vyjetějším dojmem než u většiny jejich nahrávek, možná zde byly místy znovu použity i bezpražcové dotykové kytary jako na MoRT? Několik pasáží (třeba v Into the Woods) nemá co do zfetovanosti právě k MoRT, TWWTG nebo Odinist daleko. Nechybí ani kvílivé vyhrávky a „vesmírně“ vzletná sóla. Co se týče postupů samotných, tak jsme to vlastně asi všechno (?) od BAN už někdy dříve v nějaké podobě slyšeli, ale nejen díky nazvučení to opět zní tak trochu jinak. Atmosféru skvěle dotváří vokály - různé chrčení, strašidelné úpění a nápěvy „z široširého astrálu“. Chvílemi jako bych tam slyšel i ženský hlas (á la/že by přímo Hekte Zaren - v poslední The Apotheosis…?).

Jak už je patrné z artworku a názvů, deska je inspirovaná lovecraftovským universem – kosmickými hrůzami, nepopsatelnými ohavnostmi z nejhlubších hlubin a vůbec stykem s těžko u(po)chopitelnými entitami, vjemy a sférami (což ostatně k BAN sedělo už dříve). Ale je tu i trocha snové, surreálné krásy (kterou u Howarda najdeme taky). A asi ten dojem způsobují hlavně zmíněné synťáky (a obal), ale ta hrůza je tu trochu odlehčená, „komiksová“, je tu cítit lehká nadsázka (a Stranger Things?). MoRT a TWWTG byly přece jen syrovější, nepříjemnější, „opravdovější“. I tohle pojetí má ale něco do sebe.

Zaujmou také bicí – řekl bych, že je to živý bubeník (nebo klobouk dolů před programátorem). Industriální striktnost je sice částečně zachována, ale rytmika je přece jen hravější, více pracuje např. s činely atd. Občas překvapí až lehký jazzy feeling, či math „rozházenost“ – třeba začátky Into the Woods a hlavně That Cannot Be Dreamed – tyhle dvě skladby mě zpočátku bavily asi nejvíce. Takhle propracované bicí BAN ještě neměli. V rychlejších pasážích mi ale požitek z nich částečně kazí „sliz na kopácích“. Nejsou úplně bez basu/úderu, v pomalejších je to celkem ok. Ono se to měkčí nazvučení do toho divného zvuku možná i hodí, ale stejně bych radši sušší.

Skladby jsou dobře vystavěné (jen Tales… působí nedokončeně), poměrně dynamické, mají zapamatovatelné, místy i celkem chytlavé motivy. Malým negativem je tradiční repetitivnost, což je věc, kterou lehce trpí i nejlepší desky kapely. Záleží na rozpoložení, většinou bych trošku krátil, ale už se mi i dostalo ponorů, při kterých mi to ani potřeba nepřišlo. Řekněme „kontroverzní“ záležitostí je i obal – hlavně ten shoggoth (?) prezentující digitální verzi působí dost komiksově, až infantilně (Maciej Kamuda se inspiroval u Costina Chioreanu?). Front motiv CD / LP verze se mi celkem líbí, až tedy na ty barvy (chce se mi říct: „gay!“ – alespoň že trika nechali černobílá).

Sečteno, odečteno, podtrženo mi z Disharmonium vychází nejlepší deska od prvních dvou 777, možná (!) i od Odinist? Tvorbu z let 2003-2007 ale cením minimálně o level výš. Když srovnám s něčím více méně podobným/srovnatelným, tak desky Skáphe/Wormlust, Palus Somni, nebo poslední Onirik a Portal jsou též o něco lepší, ale konečně zase deska BAN, do jejíhož doposlouchání se nemusím nutit a (zatím) jí s chutí jedu i 2-3x denně.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Už jsem na to přišel - ty bicí nahrál nějakej biomechanoid z obrazů H. R. Gigera! :). Ten meshu začátek TEM ještě dejme tomu, ale jak se dá takhle naprogramovat cca 2/4 aby to znělo takhle "živě", včetně těch různě hlasitejch úderů / cinkání / simulace dynamiky živýho hraní, to nechápu / jsem asi nikde jinde neslyšel. Možná i kombinace programování a živýho hraní jako poslední Kayo Dot (Driver potvrdil, ale i tam to zní vlastně víc mechanicky :) )? Třeba oproti Deus Salutis Meæ (a starším) je to fakt velkej rozdíl. Asi má fakt mega databanku různejch zvuků bubnů / činelů, ale i tak... mj. to občasný "jazzíčkování". Jsou bubeníci, co hrajou i víc mechanicky, s víc umělým zvukem bicích atd.

Tu repetitivnost jsem u nich/něj (?) vždycky vnímal ambivalentně (a to i u "zlatýho období" 2003 - 2007), ale u většiny těch disharmoničtějších desek (resp. skladeb) s tím nemám větší problém a když je správná nálada, tak je to i +, prostě mám ty postupy rád, i když jsou si podobný. Na těch posledních deskách se i dost sype, byť možná střední tempa převládají (což není jen záležitost posledních desek). Mě to zatím nesplývá, jsou tam rozdíly, byť i určitá šablonovitost taky. Nevím jak tahle, ale předchozí dvě za mě lepší než cokoliv z předchozí dekády (i o trošku než DSM). V rámci industrial blacku to nejspíš letošní Reverorum ib Malacht nepřekoná, ale...

ad industrial black - Decoherence taky dost fajn, ještě víc (přiznaně) BAN/Godflesh než předchozí + Darkspace, trošku i Ulcerate a Aosoth, post-punk/gothic brnkání atd., Palus Somni lepší, ale...
https://www.decoherence-uk.bandcamp.com/album/order

Jakože asi dobrý, ale už mi ty jejich poslední desky hrozně splývají. Zajímavý, záměrně repetitivní melodie, ale dost podobný jedna druhé, občas klávesový podmaz, mechanická rytmika, střední tempa. Přijde mi to už trochu vylouhovaný.

2 tracky z pokračování Disharmonia, vyjde 25. 8.:
https://www.blutausnord.bandcamp.com/album/disharmonium-nahab
zvláště v TEM mě zase dost baví rytmika a zase nevím, jestli je "živá", nebo naprogramovaná + trochu lepší kopáky než u UA
kytarově standard(ně "v pořádku" - byť tam snad budou lepší věci)

   brutusáček: temnější bych řekl   

jo, asi jo, teoreticky by mě to taky mohlo / mělo bavit víc, ale ne ... Disharmonium je kompozičně i zvukově (atd.) zajímavější, výraznější a přece jen trochu víc "jiný"
ale možná by si ty desky mohly prohodit názvy :)

   AddSatan: škoda, že to vydali tak brzo po Disharmoniu...   
asi jo, ale baví mě to víc, víc temnější bych řekl

Lovecraftian Echoes - nejdřív mě to moc nebavilo, nutkání v půlce skladbu přepnout, prostě další pokračování linie TWWTG, Sect(s), DSM ... (ještě) trochu víc šablona / rutina, normálnější / víc jejich "klasickej" zvuk, většinou míň výrazný, ale občas zase pěkně vyjetý motivy, dost to opět pozvedá rytmika (á la Disharmonium, zní to fakt zase jako živý bicí, + za míň čvachtavý kopáky) a jo, je tam místy opět i malej progress / trošku jiný a když je ta správná nálada, tak mě to baví, škoda, že to vydali tak brzo po Disharmoniu...

A když už jsme u těch Lovecrafťáckých BAN :)
https://blutausnord.bandcamp.com/album/lovecraftian-echoes
První poslech mega spokojenost, doufám, že to nezůstane jen u digitálu, ale vyjde aj na vinylu.

aktuálně

diskuze