Klasický metalcore, který na nás „hřmí“, bohužel, ze všech televizí, je z velké části už jen plagiát někdejších hrdinů stylu. Proto se začíná těšit oblibě deathcore, fůze stylu deathu a metalcore, je tedy příjemné sledovat vývoj kapel, které k deathcoru inklinují u nás a hlavně „včas“ a né až světem proběhne a odezní vlna obliby daného žánru.
Ještě víc je příjemné psát recenzi na krájánky, kteří se odhodlali nebát se výzvy nebo vývinu nebo jen prostě nestát na místě a stále objevují nové obzory

právě v deathcoru. Takovou kapelou je Beautiful Cafillery, jejíž vznik se datuje na podzim 2002, jednotiliví hráči mají však dlouholetější zkušenosti a to z kapel jako SINN FEIN, A.D., KUSAČE a MACHINERY. A je to znát. První, co mě již na demu zaujalo byl styl hraní bubeníka Karla Kelnera, na tu dobu pro mě rychlý, úderný styl, kterému jsem v naší republice a v žánru nenašel ekvivalent. Druhé, co mě a myslím že i ostatní zaujme, bude zpěv, lépe řečeno zpěv né jako takový ale barva, intonace chcete-li, hlasu zpěváka Sadila. Strunným nástrojům (Mach – kytara, Kolda – basa) jsem nedával na tu dobu takový význam a popravdě mě v té době moc neoslovovali, byl to jen jakýsi, řekněme doplněk. Čas šel dál a kluci se jasně zlepšovali, důkazem bylo debutní cd Optimismus, kde byl znát pokrok v celé kapele, ale bohužel zřejmě finance nedovolily lepší sound, nebo byla prostě špatná volba studia.
„Do třetice všeho dobrého“ se říká a ke mně se dostává nové cd s název Reciprocal Transfusion, které vyšlo před Vánoci 07. V roztomilém bookletu nenajdete ani čárku textu, jen zdvořilé poděkování, ostatně texty si můžete dohledat na některém z publikovaných linků a co obsahuje placka? 10 kousků toho vytříbeného, co deathcore v naší kotlině může nabídnout. Vše je otextováno v angličtině a přes prvotní nezvyk to hodnotím jako dobrý krok vpřed, ostatně proč ne, kapele se tím aspon otevírá možnost juknout ven a zaseknout tám drápek.
Po nezbytném intru, který je zakomponován do první písně Crop Full se na nás začne valit skvělá štvanice brutality a nasranosti na svět, lidi, jejich činění nebo jednání jedince, zmařené životy válkou, násilím atd. atd. Témata, která jsou vždy aktualní, provází celou desku. Nemá smysl rozebírat jednotlivé písně. V každé najdete odkaz oblíbenců kapely, např. začátek druhé psíně Eternity of a Moment mi nedá nepoznat odkaz Hatebreed. Ono to není naškodu, ani nikterak okaté, aby jste si řekli, že je to další kopírka, naopak vše kompaktně sedí a deska skvěle šlape. Osobně vidím vrchol desky v písni Fear a New Name, která se vám zalíbí na první poslech.
U Beautiful Cafillery nečekejte monstrozní onanie či krkolomné riffování, na to

není čas. Tady se na Vás žene pouze neřízená střela, kterou lehce potvrdí každé živé vystoupení a o to jde v tomto ranku hlavně především.