Nějak nám letos tenhle dědek se zálibou v gore prasárničkách zdivočel, není-liž pravda? Nové album legendární americké deathmetalové smečky opravdu nemohlo mít drtivější nástup, než zde představuje jeho první skladba, hnilobná morda Savagery. Tohle je opravdový old-school death metal v jeho nejryzejším provedení. Přesně takhle si představuji pravý death metal, ať se píše letopočet jakýkoliv.

Obdivuhodná ale je koncentrace energie, jakou tahle letitá formace dokázala v sobě v posledních několika málo letech znovu nalézt. Tři sezóny a tři kvalitní řadová alba, to je bilance, jaká se u podobných ročníků jen tak nevidí. Když k tomu navíc připojíme statistické informace, jako že AUTOPSY před svým návratem na scénu mlčeli šestnáct let, je jejich současná živost neskutečná.

Přejděme k nové fošně, která – stejně jako obě alba předchozí - neponechává nic náhodě a posluchači nabízí přesně to, co od kapely jejich formátu žádá. Nic zde, na jejich sedmé řadovce Tourniquets, Hacksaws and Graves, nepodléhá scestným tužbám po technické dokonalosti, po zabývání se detaily, po propracovaných aranžích a krkolomných strukturách, tyto záležitosti do poctivého řemesla AUTOPSY nepatří, neboť by mu ubíraly na osvědčeném kouzlu. Chtěně prasáckej zvuk je vlastně jejich největší obchodní značkou. Vše zde podléhá agresi, řádně krvelačnému feelingu a atmosféře natolik hnilobné, že by kvůli ní museli v nemocničních ústavech zřízenci chodit ve skafandrech určených jen pro pracovníky přicházející do styku s biohazardem. Uleželé maso je zde cupováno důkladně a za tepla, tak to ostatně mají šílenci rádi.

Nic naplat, dnešní doba comebackům těchto deathmetalových monster z přelomu osmdesátých a devadesátých let vcelku přeje. Po floridských MASSACRE dostáváme v krátkém časovém úseku další gruntovní zásek, a to nás ještě čeká zbrusu nový kotouč OBITUARY - kapely, která snad konečně vyvrátí všechny, v posledních letech velmi časté, pomluvy od nepřejících a po dvou dekádách sporadického plácání se na místě ukáže, že na to stále ještě má. Rovněž AUTOPSY stvrzují, že to, co je dělá originálními, byl vždy hnilobný sound, který se zvlášť na letošní desce hodně přibližuje zvuku, jaký vlastnily jejich první dvě kultovní fošny Severed Survival a Mental Funeral. Osobně na dobu, kdy tyto nemocné nahrávky vznikly, pamatuji, a tak všechno to současné dění okolo Chrise Reiferta sleduji s patřičnou spokojeností. AUTOPSY jsou pro mne další kapelou, která se nepotřebuje přizpůsobovat současnému vývoji a tlačit se někam, kde nemá co dělat - tedy začít bezhlavě blbnout a tlačit svou hudbu techničtějším směrem. Mám rád všechen ten jejich drive, přímočarost, metalovou neurvalost, vřeštivá sóla a hororový zvuk.

Jsem rád za každou kapelu, která je dnes ochotná hrát podobně a ještě přijít s dobrými nápady a songy. Tohle je prostě v deathmetalovém ranku ten největší rock’n‘roll. Musím přiznat, že skladby jako Forever Hungry a Teeth of the Shadow Horde mne dokonale uzemnily. AUTOPSY dnes prostě dokazují, že jejich návrat na scénu nebyla jen zbrklá, afektovaná póza, ale že mají stále chuť svým posluchačům dodávat kvalitně ošetřené mrtvolné balíčky, patřičně chorobné a mokvající a tito je s chutí odebírají ze svých poštovních schránek a konzumují.