Koncem IV. století n.l. se začíná římské impérium rozkládat. Alexandrie, provincie Egypta, si stále zachovává svůj lesk s jedním ze sedmi divů antického světa: legendárním majákem na ostrově Faro a

největší známou knihovnou. Knihovna nebyla pouze kulturním symbolem, nýbrž i náboženským místem, kde pohané uctívali své bohy. Konzervativní pohanský kult setrvával ve městě spolu s židovstvím a s náboženstvím dosud zakázaným, křesťanstvím. Právě do této doby nás zavádí děj filmu.
Agora je nejnovější počin tvůrce Alejandra Amenábara (Hlas moře - Oscar za nejlepší cizojazyčný film), který zamířil i do našich kin. Film vypráví příběh astronomky a filozofky Hypatie (zahraná velice „jistě“ pohlednou Rachel Weisz), která je odhodlaná bránit moudrost antického světa za každou cenu, vzdělaného politika Orestea a otroka, který bojuje mezi láskou k Hypatii a svobodou, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům.

Příběh Agory je komorně poutavý a na rozdíl od ostatních historických spektáklů

nutí k zamyšlení. Nečekejte žádnou válečnou vřavu a heroické bitvy, kde mezi sebou bojují tisícové armády křižující filmové plátno v potocích krve, ani žádnou srdceryvnou love story, u které probrečíte haldu kapesníků. Ničeho z toho se nedočkáte, přece jenom Amenábar není Gibson. Přesto děj filmu, který je prakticky neakční a důraz je zde kladený především na aspekty etické a morální, odehrávající se na úrovni zajímavých dialogů místo na sekání hlav, rozhodně nenudí a pěkně odsýpá. Vlastně většina akčních pasáží, v nichž dochází k bojům mezi násilnými náboženskými etniky, jsou snímány z ptačí („božské“?) perspektivy, kdy se dění na plátně zrychluje a pohyb řevnícího davu tak působí jako hemžení mravenců, aby tak ještě zdůraznil nesmyslnost jejich běsnění.
Film se nesnaží kritizovat pouze křesťanský či židovský nebo pohanský soubor idejí, ale vlastně jakýkoliv projev fanatické, nesmířlivé a nepřátelské víry obecně a současně nám předhazuje myšlenku, že je to právě kritický sekularismus, který se ukazuje jako ideální směr pro současnou moderní dobu. A dělá to vcelku chytře. Historická fakta (samozřejmě z dějepisného hlediska dosti zjednodušená) a nástup středověké doby temna se nám snaží ukázat na osudu hlavní protagonistky, která je v režisérově podání personifikací vzdělaného antického světa a jeho konečného zániku. Přitom se vyhýbá přímočaré blasfémii.
Charakter postav a jejich motivace, která je důležitá pro další vývoj vztahů, jsou vykresleny velice věrohodně. Velkou zásluhu na tom mají dobře hrající herci v čele s krásnou Rachel Weisz, které je úloha moudré, po poznání dychtící a racionálně smýšlející ženy vysloveně šitá na míru.

Po technické stránce není filmu prakticky co vytknout. Výprava je velkolepá,

kulisy a kostýmy vypadají velice věrohodně (vysoký rozpočet filmu je znát), snad jen, že občas působí až moc digitálně; režie je precizní, hudba skvěle dotváří historickou atmosféru a vizuální stránka je taktéž strhující (především kouzla s kamerou při drancování knihovny křesťany jsou překrásná). Agora určitě nepřitáhne do kin tolik lidí jako jiná historická dramata; jmenujme například Gladiátora či Tróju. Bude ráda, když si na sebe vůbec vydělá, ale oceňuji odvahu producentů, kteří do něčeho takhle nemainstreamového narvali 70$ mega. Doufám, že je to nebude příliš mrzet.
V kostce: chytrý historický film s etickým a morálním přesahem, ze kterého bychom si měli odnést nějaké to ponaučení. Jaké? Názor ať si udělá každý sám.
---- --- -- - -- --- ----
USA / Španělsko, 2009, 127 min
Režie: Alejandro Amenábar
Hrají: Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Richard Durden, Homayon Ershadi, Yousef 'Joe' Sweid, Amber Rose Revah