Zmatek, zběsilost .....a..... chaos textbook jazz masakr %% hc grind?? tragedy. A přitom se to zezačátku ani nezdá, začíná se příjemnou post hc brnkavicí, ale pak... uvidíte zač je toho loket, překvapení a že jich ještě bude, disonantní řádění okamžitě freneticky přebíhá sem a tam, nedá vám ani se klidně nadechnout, roztáčí se poryvy synkop, nepravidelností, deviací, prší chaoticky dopadající rány se smrtící přesností, do toho za hranice možností vypjatý screamo řev, hysterie, běsní a vaří se krev, bez zábran a pravidel, občas odběhnou vedle do jazzového salonu pro drink, zpět v epileptický záchvat až do úplného vyčerpání a pak únavou v deliriu lehnout a nechat se poklidně unášet směrem ke spánku, poslední zoufalý výboj a konec, srdce vypovídá činnost a obrazovka ukazuje rovnou čáru a pravidelně pípá, konec...
DEP ovlivněných kapel se dnes světem toulá mnoho, chaotická změt hc s grindovou příměsí už je dávno zavedeným stylem; zdá se, že už je z čeho vybírat, ALE. Kolik kapel doopravdy dokáže podobný styl utáhnout? Snaží se jich sice hodně, v mnoha případech se jedná o určitě chvályhodnou činnost, ale stejně většinou narazíte na určitou těžkopádnost, snaha o zběsilé matematické palby působí poněkud neohrabaně a na efekt. A Textbook Tragedy je jedna z mála světlých výjimek, která dokázala onu lehknohou krásu zachovat, udržet se na špičkách a nedupat. Servírují agresi ve spletitých vzorcích bez přemýšlení, spontánně, nechávají nekontrolovatlně unikat vztek, který nepravidelně bouřlivě pulsuje, všemožně se deformuje a překrucuje, po strojenosti ani památky, přímo od srdce. Nepravidelně bijící srdce, neurotická vypjatost, rozsekané akordy v rychlém sledu za sebou, prolezlé rychlými pískavými kytarovými výstřiky. Přirozený chaos vzniklý dlouhodobou absencí úklidu, na nepořádek, zmatek si budete muset postupně zvykat, ale po chvíli už budete přesně vědět, kam pro kterou věc šáhnout a budete se modlit, aby proboha někoho nenapadlo uklízet. Přirovnání ke Calculating Infinity na sebe nedá dlouho čekat: spřízněnost na první pohled patrná, snad i ze stejné krve, ale i mezi příbuznými se najdou rozdíly: Dialogue se přeci jen více ubírá jedním směrem, dává větší prostor vypajtým sledům akordů, riffování než sólovým nervním kytarovým rozplétačkám.Dále ho odlišuje i nabuzenější zvukový přehoz a znatelný post-hardcoreový vliv, a to nejen v obalové funkci první a poslední skladby(která mimochodem svojí melancholicko éterickou atmosférou strčí do kapsy většinu žánrové produkce), chvílemi prosvítá během hlavního chodu, poslechněte třeba osmičku The Surgeons at Dawn.
O instrumentálních schopnostech netřeba pochybovat, jdou ruku v ruce s žánrem, bez obrovské technické zručnosti tohle políčko osívat nejde. Ani bych se tu o hráčské technice nezmiňoval, nebýt naprosto úchvatné bubenické práce, ta se bez pochvaly přejít nedá. Divoce ženoucí tempa, polynomy ntého stupně, jazzové breaky a jemné hlazení činelů, při každém poslechu si všimnete nějaké dosud nepovšimnuté finesy, nádhera. Zvuk též bez výhrad, o to více překvapí, že se jedná o self-releasaed DIY záležitost, čekal bych nějakou ušpiněnou primitivní hardcorepunk garáž, ale výsledek zní jak z profi studia, nadupaně a čitelně zároveň.
Nějaká moudrá slova na závěr? Pokud máte rádi DEP tak s A Textbook Tragedy rozhodně neprohloupíte, jedna z vyvolených kapel, která je svým vzorům kvalitativně velmi blízko. Pár drobných klopýtnutí by se snad najít dalo, ale jak rychle přijdou, tak rychle odejdou a ve změti ostatních světlých momentů se bez problémů ztratí, ani nemá cenu je tady pitvat. Uvidíme s čím se pánové ukážou příště, A Partial Dialogue Between Ghost and Priest je Calculating Infinity místy dost, skoro až nebezpečně, blízko; zároveň je v něm cítit i touha po odlišení a vlastním obličeji, pokud by příští deska přinesla vedle prvotřídního chaocoru přinesla i větší dávku originality, tak... nechám se překvapit.