Články

přeposlat článek tisknout
YOB, PALLBEARER

YOB, PALLBEARER

  • kdy: 23. 9. 2014
  • kde: Praha, 007

Povedený koncert. Podle odezvy obecenstva panovala všeobecná spokojenost, škoda jen krátké stopáže vystoupení Pallbearer.

Vytoužené úterý je tady. Odbavuju pracovní povinnosti, po nich si krátce odpočinu a nasedám do naftového oře. Po cestě do Prahy nabírám Gábu na jeho chalupě a pak nás čeká dopravní martýrium. Kličkování po pražských uličkách s jejich nemilosrdnými řidiči, to je všednodenní realita matky stověžaté. Naštěstí utrpení brzy končí, u nacpaných kolejí nalézáme fleka pro kočár a hurá na Sedmičku. Ta je věčná. Dlouho jsem tu nebyl, ale některé věci se nemění, a i tady zůstává vše při starém, což je v dnešní nejisté době nezanedbatelné plus.

Odbylo 19:12, v klubu pár noh a na mě padají mdloby. Co tak čtu, evropské turné Yob a Pallbearer naplánované na pět týdnů, berou lidé útokem (například vyprodaný Londýn), tak kde jsou? No nic, hned si to šinu k nabídce hudebního zboží protagonistů a ptám se, kde mají Pallbearer nějaký vinyl…? „Sold out,“ odpovídá mi basista Joseph D. Rowland. A na mě jdou mrákoty podruhé. No co, tak aspoň ušetřím. Prozatím.

Pallbearer_01Sedma se rychle plní, po půl osmé je už v podstatě plno. Tak to je fajn, že na doom, byť novějšího data, se chodit nepřestalo. Ale když už ručička klepe na 45. minutu, kapela mlčky přichází, rozeznívají se první tóny a jde se na to. Budu upřímný, přijel jsem na PALLBEARER. Rudý prapor před očima, vlevo vpravo zeď, nic jiného mě nezajímá. Za posledních x let mě ze zadumaného ranku neshodilo cokoliv ze židle, jako právě band z Arkansasu. Žádná láska na první poslech, ale postupné dobývání srdce až do absolutna. Kapela sice zní jako stará doomová škola, je cítit zřetelný závan Anglie první půle 90. let, zároveň s tím je znát i vliv soudobého zemitějšího stoneru (byť je to špetka), který momentálně tak frčí. Ale když se k němu připojí důraz na brutální kytarovou riffařinu ne nepodobnou neworleanským Crowbar (viz deska Odd Fellows Rest) a mimozemský vokál Bretta Pallbearer_02Campbella tvořící pomyslný hlasový most mezi Ozzy Osbournem a Geddy Leem, máme tu po čertech svébytnou kapelu. Ale raději ke koncertu samotnému. Začíná se s Worlds Apart, otvírákem letošní desky. Zvuk je hutný, vzadu má koule, vepředu je to už moc přehulené. Pokračuje se jemnější Foundations, načež přichází smrtící Watcher in the Dark. Skupina tedy přehrává první půlku novinky, pak dojde konečně na debut – konkrétně Given to the Grave – leč je to poslední kus. Co jsem tak koukal, na předchozích štacích hráli minimálně pět skladeb a tak je škoda, že to právě odsere Praha, kde produkce končí s policejní hodinou. Nu což, to je život, Given to the Grave je v živém podání snad o polovinu delší než na CD, konec je lomozící noise v duchu Esoteric, Pallbearer se loučí a v tichosti si balí fidlátka.

Pallbearer_05Pallbearer_04Pallbearer_06Pallbearer_07Pallbearer_08 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
 
 

Yob_1Netrvá to dlouho, člověk se před Sedmou párkrát nadýchne čerstvého vzduchu a už zaznívají první tóny YOB. Ti už mají pěkných pár let na scéně odkrouceno. Nejdříve vydali rok co rok jednu desku, pak přišla krátká pauza, po níž přišli s další trojicí alb. A koncert je postavený právě na té poslední, nedávno vydané Clearing the Path to Ascend vydané na Neurot Recordings. I když jde o kvalitní nahrávku, kazí ji garážová produkce. Což ovšem není případ vystoupení, které vyznívá ostře jako bodající kudla a chybějící brutalitu studiovky plně nahrazuje. Yob ovšem nesází celou kartu jen na stoner/doom, u jehož přehrávání většina jeho proponentů skončila na zkopírování dvou riffů starých Black Sabbath. Trio vedené protřelým Mikem Scheidtem brousí nehty o struny staré psychedelie, častěji nakoukává do sludgeových oken, někdy to vysloveně vyhrotí a regulérně se moshuje (hardcorová pasáž v Nothing to Win). Takže taková monoliticky znějící směs. Někdy je to ovšem až moc monotónní (kupř. Unmask the Spectre), což je dáno i funeralovým tempem a repetitivností. Novinkový počin skupina přehraje celý – po Marrow, která končí ve 22 hodin, se ještě rozeznívají tóny Adrift in the Ocean. Ale to už je únava veliká a moje cesta nazpět daleká a tak se s 007 loučíme a nasedáme do auta.

Yob_3Yob_7Yob_6Yob_5Yob_4

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Suma sumárum: cca 60 (nadšených) hlav, 70 minut muziky a.... vinyl je doma :-)

a z MJC zase nikdo... kuwa hoši super to bylo! Trochu jsem si spravil náladu po minulém koncertu Pall.

edit2: takže jenom..pallbearer na sedmě, po tom co mě zmátl šéfův koment jsme myslel že i YOB.
i tak paráda

květen se taky pěkně začíná plnit....

21. 5. 15 na Sedmicce

YOB opět hódně dobrý, byť před 3 roky mě to dostalo o trošku víc, ale i tak paráda! Zkrácený set měli i oni, jinde hráli o 1-2 vály víc a jako na potvoru moje oblíbený Quantum Mystic a Burning the Altar, někde Kosmos, Grasping Air, na který u nás už nedošlo, ale tak užil jsem si je minule, zvlášť QM je vál co naživo strašně dobře... valí :).

Ale i skladby z nový desky mě dost baví, některý pasáže jsou sice o malinko protáhlejší, než by se slušelo, to je fakt, který se projevil i naživo, ale převážně to bouralo skvěle - potom co se po Ball of Molten Lead zlepšil a zmohutněl zvuk (měli vlastního zvukaře) - není nad to, když se z basových frekvencí pode mnou chvěje země :), ale hlasitost pro mě ještě ok. Vokál mohl být trošku víc a mj. popis "mimozemsky Osbourneovský" se mi mnohem víc hodí právě k projevu Mikea (i díky tomu echu), napadlo mě to už minule, baví mě i jak má ten vokál variabilní - i řevy, šepoty, různý polohy zpěvu...

Mě ten začátek "Nothing to Win" spíš evokuje něco jako kdyby Neurosis zkoušeli hrát death/doom..snad až.. Immolation střihu, i bubeník se celkem činil a dobře se to tam na tu skladbu rozjelo... hardcore možná taky trošku, ale.. v Unmask the Spectre se mi mj. líbí jak tam ke konci vždycky přervou ten melodický motiv, fajn kontrasty v té skladbě, monotónní mi nepřijde, to už spíš chvílema In Our Blood a Marrow až trošku natažený a repetitivní... a ještě... garážový zvuk nahrávky? Do toho to má daleko, křišťál to sice není, ale ten by tomu ani neslušel. Chybějící brutalita ? To fakt nesouhlasím. Možná špatný rip ? :)

Adrift in the Ocean mě v živém provedení bavila víc než z desky a škoda té prasklé struny těsně před koncem...

Jen teda 2LP za 650,- ? To teda přepískli, chtěl jsem koupit, ale za tuhle cenu fakt ne...

Pallbearer neřeším, přišel jsem akorát na poslední skladbu a ani tu jsem nevydržel doposlouchat, pro mě prostě více méně nuda, ale to je fuk...

Poslední informace byla, že se to snad prý + - zaplatilo..

aktuálně

diskuze