Voivod překvapili v Polsku, na Brutalu uhranuli a vloni odstřelili svého největšího fanouška u nás až někam za krajní meze. Když se tedy měli zjevit po roce opět na místě činu, byla to jasná volba; takže oprášit džísku a hurá na Koněvku. Klub Nová Chmelnice dostal pár změn, víc světel, trošku upravené pódium, průhledná okna ven do čirého světa a hlavně nové pivo. Podkováň já osobně oproti Staráči vítám, takže vesele kupuju první kousek a na pódiu to rozjíždí Trutnováci.
EXORCIZPHOBIA jako jediní z trojlístku zastupovali naši malou zemi a před velkou legendou se rozhodně nechtěli zahanbit. Ostrý start přešel do neutuchajícího útoku ostrých thrashových riffů, skladby nebyly nikterak složitě rozsáhlé, jak je známe u klasických „velikánů“ stylu. Spíš než velké hráče zastupují Trutnováci školu á la D.R.I., s kterými si to ostatně pěvec Skoří střihnul na Obscene Extréme 2010, a ve které pokračují kapely jako Municipal Waste. Prostě žádné romantické rockovky k nedělní bábovce, ale pořádně svižná jízda. Nechyběly šlágry jako Beer and Weed nebo skladba snad s nejběžnějším thrashovým názvem Nuclear War. EXORCIZPHOBIA se zdržela na pódiu něco lehce přes půl hodiny a bohužel vytrpěla klasický návštěvnický neduh v podobě pozdních příchodů návštěvníků. Těšit jí ale mohl dobrý zvuk, což i na Nové Chmelnici bývá problém.
To fanoušky poctivých osmdesátek museli ENDOVEIN rozhodně potěšit. Zpěvák, který byl vzhledovým mixem Davea Mustainea a Freddieho Mercuryho, diktoval poctivou školu oldschoolových pěveckých výšek. Za sebou ansámbl, který mu zdatně sekundoval, čímž Taliáni předvedli parádní jízdu. Prostě skvělý návrat, řekněme k Anthrax v době, kdy u nás atakoval Elán a Michal David nejvyšší příčky hitparád. Jako mladé mlíko si tu dobu samozřejmě nemohu pamatovat, a tak si set náležitě s úsměvem užívám. Většina osazenstva Chmelnice věkově 35+ je na tom podobně. Nicméně na ENDOVEIN je vidět, že je to baví a hudba je upřímná, není to jen zběsilá parodie a proplánovaný vtip. Tím získali Taliáni můj obdiv a i z ohlasů ostatních bardů bylo vidět, že si rádi zavzpomínali na doby, kdy se tahle muzika hrála z x krát přetočených kazet.
Unkind se neukázali, takže kanadští nestoři na to vlítli přesně o půl desáté. VOIVOD se skandovalo snad ještě před prvním akordem a publikum jako příznačný přivolávač deště přivedl Kanaďany, kteří to odpíchli svou titulní skladbou do natěšeného publika, které samozřejmě znalo i text, takže se Chmelnicí sborově ozývalo „VOIVOD ! I'm a paranoid! VOIVOD! The wine of blood! VOIVOD! I'm a crazy god! VOIVOD! The ferocious dogVOIVOD! I'm a paranoid! VOIVOD! The wine of blood! VOIVOD! I'm a crazy god! VOIVOD! The ferocious dog!“ V osmdesátkovém materiálu se až na výjimky zůstalo po celou dobu koncertu, ke kterým se přidaly tři nové skladby z nadcházejícího alba. Tento repertoár vtipně okomentoval Snake slovy: „Ok, we have new stuff, we have old stuff and we have ok stuff,“ což asi moc povědomí o tom, co se bude hrát, nedodalo, nicméně hned vzápětí následovala nová skladba Target Earth z připravované desky. Ta už je zcela z pera Daniela „Chewy“ Mongraina, který s Voivod napevno a dokonale splynul. Mnozí ho mají jako vtělení samotného Piggyho, a není to až tolik od věci. Nové skladby dokonale ctí jeho rukopis a přitom není nikterak vykrádán a trapně kopírován. Mongrain byl vždy fanoušek Voivod a jednoduše navazuje tam, kde Piggy skončil. Nové skladby tak nepostrádají veškerý um a důvtip, kterým se Kanaďané vyznačují. S tím samozřejmě souvisí i hraní starších věcí. Ačkoli to bude znít klišovitě, Mongrain do kapely neskutečně zapadl a „propůjčeným“ skladbám dodává neuvěřitelný feeling, který mi třeba z brutalovského vystoupení až tolik nepřišel, byť 
to bylo výborné vystoupení. Věřím, že člověk, který nezná historii kapely, by ani rozdíl nepoznal. Voivod se tím dost možná povedlo to, co žádné jiné kapele předtím, tedy bravurně nahradit člena, který bezchybně zapadne. Stejně jako on, si koncert užívali všichni muzikanti. A třebaže se na jejich zevnějšku podepsal zub času, energie měli na rozdávání. To se odrazovalo nejen v družné a úsměvné komunikaci s publikem, ale zejména v oněch skladbách, kterým bych téměř tři dekády ani netipoval. S tím souvisí i další kouzlo čtvrtečního večera. Do jednoho naprosto kompaktního bloku skloubení skladeb, které na jedné straně teprve vyjdou a těch, které pamatují Reaganovu vládu. S trochou nadsázky se dá říct, že to s dnešním zvukem je i víc metal. Když se k tomu všemu přidá opus magnum v podobě Jack Luminous, je naprosto vymalováno. Většina sice asi čekala, že zazní jen úvod, který se přežene do další skladby, ale ejhle, chlapci si to tak nějak vesele střihli celý, až z toho půlka sálu sbírala čelist na zastávce. Bezkonkurenční vrchol celého setu. Při těch deseti skladbách, kdy méně znamenalo více, uběhla hodinka jako nic, takže po krátkém vyvolávání Voivod museli odehrát ještě tři skladby. Nene, v Praze se jen tak nepouští do tepla tourbusu. Stověžatá dáma přece nesmí být ochuzena o pinkfloydovský cover Astronomy Domine, který je tradičně věnován Piggymu a koncerty uzavírá.
Celkových 80 minut bylo akorát a každý musel odcházet spokojen. Já bych si ostatně dokázal představit víc z Nothingface, ale vše vynahradila pecka Jak Luminous. Když posledně popisoval Střap zastávku Voivod v Praze, možná to pro někoho, kdo nebyl, znělo sentimentálně a vyloudilo lehký úsměv na tváři, ale kdo nepřišel ani tento čtvrtek, ať si rovnou začne trhat pačes. Protože jak říká klasik, VOIVOD LIVES!
Setlist:
Vložit komentář