Jak je obecně známo, gramoprůmysl máme v krizi (krachlo třeba SPV) a za čas se nejspíš dočkáme jeho krachu a přerodu v novou formu. Máme éru mp3 přehrávačů. Muziku poslouchám z kompu a recenze nepíšu, jsou v podstatě dost zbytečný, ano, jsou pro mně dost zbytečný.

Pokud jsem měl v patnácti letech k deskám vztah, znal jsem jejich texty, znal jsem obaly, měl jsem nastudovaný producenty, dneska jedu muziku vyloženě konzumně a nejsem rozhodně sám, k muzice v mnoha ohledech nejen díky věku, ale i díky tomu přebytku muziky, ztrácím tak trošku vztah, novou muziku skoro netahám. Jedu si pár interpretů a vracím se ke jménům, co mi skutečně něco dávají, a tak si říkám, k čemu mám číst recenzi na třistaosmdesátejsedmej metalcore, čtyřistadevadesátejšestej deathcore a osmsetprvní breakdown? Ví lidi vůbec, o čem píšou?

Jasně, je to v podstatě zlej trk a být někým, kdo píše o deskách, není úplně jednoduchý, při tomhle náporu můžete těžko ještě desky pořádně pobrat, a to myslím zatraceně vážně.

Tak teď si přiznejme, recenzenti, kolik z Vás drželo recenzovaný kusy vůbec v ruce nebo jste recenzovali věc, která se jmenuje „složka“ a v ní jsou MP3 soubory a nějaký obrázky, který jste pořádně neviděli? Proč se ptám na tohle? A proč ne?

Oká, podívejte, mám na mysli jednu věc. Co se pro mně změnilo? Vím, o čem je song Thrones of Blood od Suffocation, vím, jak to mysleli Voivod s Nothingface a vím, jak to myslel Trey Azagtoth s Formulas Fatal to the Flesh (neberte to doslovně, ale víte, co myslím, víte, o čem jsou desky, který máte tak rádi).

Takže Bizz Vám moc krásně popíše, o čem je Focus od Cynic, Ondrajz Vám velmi solidně popíše desky Crowbar, Frintosaurus Vám například řekne, o čem je ta a ta deska Depeche Mode atd. Klidně si v diskuzi ty desky připomeňte, sám vím, jak jsou pro většinu z nás ty desky důležitý. A sám vím, že si vždycky při Nothingface vzpomenu na Markétu a při Red a Voivod na Karlu...na co vzpomínáte Vy? Zajímá mne to. Přibližte mi, o čem to pro Vás je. To je přeci pěkný, ne?
 
Co nevím, o čem je deska kapely Umrdancy - Guttural Killa Fella Brííí Bríí Over Kviky Mart, nevím, o čem je deska kapely I'm Staying On The Crossroad And Sun’s Shinning To My Back - Searching for Treasures Amongst the Garbage, I Don't Know If Can Find There a Star or Junk Only a říkám si, stojí to za pozornost? Nechci vůbec recenzentovi vyčítat, že se na tu kapelu snaží upozornit, ale říkám si, kolik lidi tohle ještě kupuje? Teda stahuje. Kdo ty recenze ještě čte? Koho to v podstatě zajímá? Není občas lepší číst míň o věcech, který jsou zajímavý? Proč si raději přečtu rozhovor (za předpokladu, že ho dělá někdo, kdo aspoň trošku ví, na co se ptá) s muzikantem, který desku tvořil, než dlouhý něco o něčem, o čem si nejsem moc jist, jestli to člověk alespoň částečně pobral? Tohle je prostě dílčí nevýhoda dnešní doby a vnímám to jako někdo, kdo od mala prošel přes gramodesky, polský kazety s metalem přes cedla po situaci, která je teď, čili Mp3. Máte jich doma každej možná pár tera, ale víte, co v těch složkách je? Buďme upřímní, dost často fakt ne, ale nevyčítám Vám to. Já to dost často nemám jinak.

Takže kam to spěje? Z něčeho, co jsem měl rád, se stává něco, co přes pakety lítá pětadvacetimegabitovou lajnou na můj hadr a občas z toho taky nejsem úplně štastnej. Ale jo, má to hodně pozitivní vlivy, třeba si rozšiřujete obzory, jasně, ale to furt mám číst o nových škatulkách, myspace komunitě a dalších a dalších nevím čem? EMO/SCREAMO/DEMO/PIMPO/LIMPO/ŘEMPO....fakt mám problém to docela pobrat. Jak z toho? Jednoduše to už nedělám.

Fakt, že denně vidím divně nafintěnou rockovou kapelu s názvem dlouhým jak týden, co hraje nevím co, ale je to určitě strašně přelomový. No fakt, jsou to skvělí muzikanti a v jejich muzice je obsažený všechno MATH/HARDCORE/JAZZ/ DEATH METAL/GRIND/ BLUES/GRUNGE/LOUNGE...no jo, jenže občas si takovou věc prostě poslechnu a mám pocit, že poslouchám kompilaci, na který se potkali omylem Miles Davis, Agnostic Front, Meshuggah, BB King, Pintado, Cobain....to snad poskládala gramofirma, aby Vám představila svoje koně?

Prostě nemám pocit, že bych to musel slyšet a objevit tu Ameriku u trafiky na chodníku. Krom toho, že ta muzika je skvěle zahraná, nějak tomu chybí nějaký srdce a nějaký vyjadření, kterýho, pokud v tom je, se moc nedočtu, páč si to kupovat nebudu a z recenze se občas dozvím, jak je to užasný, protože to autor nepobral...ehm, počkat?

Čili si rozjedu studium díla Alberta Einsteina, protože je dobrý ho znát, i když jsem na fyziku guma jak se patří? Fakt to nějak nemám zapotřebí. Někdy mám pocit, že nová muzika nějak moc smysl nemá (přesněji ta, co uvařila extrakt z extraktů) nebo jsem v dvacetiosmi letech už moc starej? Možná. Spíš okolo mne běhá třista kompilátů denně a nějak jsem si jich naučil nevšímat. Divíte se? Chcete napsat denně pět recenzí na věci, co jste slyšeli z dvaceti procent?

Dostávám se k problému. Jako kovanej deathmetalista (nejen, ale přesto) si pamatuju, jak jsem v patnácti nenáviděl ty sráče Roadrunner, jak vyhazovali deathmetalový kapely a ty se občas rozpadaly, měnily sestavy, nebylo o nich pár let slyšet atd. Bla, bla, bla, bla.. ale jedno si pamatuju. Já mám ty zatracený polský originálky do dneška a mám je rád, mám k nim vztah, vlastně s odstupem času nejsem na Roadrunner (a jim podobným) nasranej vůbec. Pomohli nejedný kapele, aby se žánr okolo roku 98/02 stal v podstatě nejsilnějším.

Já si ty nahrávky kupoval a kupuju do dneška. Mám pocit, že jak jednou člověk zažije tohle, nemůže mu snad éra na mp3, kdy mám za minutu desku, kterou jsem kdysi tři měsíce sháněl, úplně vyhovovat. Neberte to tak, že si stěžuju, jen si říkám, že se z toho něco sakra dobrýho ztratilo.

Ano, snažím se vyprovokovat diskuzi k týhle věci, kam to vlastně spěje. Opravdu to, co mě nezajímá, je diskuze, jestli hraje líp elpíčko, cdédéčko nebo mp3. Zajímá mě, jestli máte k muzice neustále ten samej vztah, jestli jste do desek stále tak zažraný jako kdysi. Třeba by Roura nějak dokázal vydolovat ze serveru, kolik přibývá příspěvků v Sosy Sos Linx atd. Taháte ty desky? Taháte je všechny?
 
No a gramoprůmysl? Myslím, že časem do hajzlu půjde, a jak to bude nejspíš vypadat? Budeme mít doma pěkný šatníky? Budeme každej den na koncertě sosnutý kapely? No, nevím, nevím. Už teď tu máme u BA docela zajímavej jev, koncerty a turné něco stojí a organizátoři začínají prodělávat, protože jich je habaděj, a jak jste si všimli, klukům odpadlo kapel více než je obvyklé.

Důvodem byl nejednou problém nedostatku koncertů (prostě nezabookujete akce, páč už nikdo prodělávat nechce) a jakmile platíte letenky, benzín atd., nastává s každým prostojem finanční problém (navíc se bavíme o krizi za krize). A to se vcelku bavíme o kapelách, které nejsou až takový UG, pak tu máme ty mraky kapel, které se někam teprve snaží dostat a nadprodukce, ruzné profily a stahování jim to znesnadňuje.

Zabookovat koncert tak, abyste na každým koncertu netratili majland, taky nebude taková sranda. Čili UG turné se stává pomalu luxusem pěkný dovolený. Těžko můžete počítat s tím, že Vám někdo nabídne lukrativní podmínky a zaplatit za klub může být pomalu docela problém. A prostoje na turné jsou nejdražší, to Vám řekne každej - nejdražší je DAY OFF a ten neplánovaný o to víc.

Vydavatel Vám asi těžko něco dá, páč ho veme fanoušek na hůl jako první. Merchandise snad nějaký prodáte. Co s tím? Apelovat přes výše uvedené na fanoušky jako „choďte na koncerty” (když už nejeden UG organizátor téměř přišel na buben)? Kupujte desky, které Vás prostě nezajímají? Argument, že mají být levnější moc neberu, anebo nevím... Myslím, že ve výsledku jsme v začarovaném kruhu, který není příliš jednoduše rozlousknutelný. A postřehy jsou vcelku nasledující...
 
Pokud už se ty desky neprodávájí, máme tu i zákonitě nárůst koncertů, at' se hraje alespoň živě, jenže pak těch turné nakonec může být tolik, že Vás to celý otráví tak, že už na ty koncerty moc chodit nebudete, protože: a) peníze, b) občas prostě po těch letech chcete dělat jiný věci, c) už Vás začíná dost srát sledovat tu nadprodukci kapel, d) máte toho dost, e) vztah už k tomu taky začínáte ztrácet. Tak jako tak, bude nejen pro mne zajímavé sledovat, jak to dopadne. Ve výsledku se ale nakonec nemusíme dočkat návratu muziky zpět k lidem, ale možná taky otrávenosti a totální přežranosti. Anebo to bude úúúúplně jinak? Fakt jsem tak starej? Bude to návrat do totálního androše?

Jak to vidíte Vy? Mně se bude jednou po těch starejch časech, kdy míň bylo víc, ještě hodně stýskat. Ale co, časy se mění...a vlastně je to snad i dobře.