PRIMORDIAL, MOONSORROW, DER WEG EINER FREIHEIT

report

Nejlepší koncert Primordial, na kterém jsem po roce 2008 byl. Objektivně nemám co vytknout.

Jsou to téměř přesně dva roky, kdy se u nás naposledy ukázali Primordial. Tehdy jim na Nové Chmelnici příliš nevyšel zvuk a Alanův hlas nebyl kvůli nemoci stoprocentní. K ideálnímu koncertu tedy i přes nepopíratelné kvality kapely něco chybělo. Tentokrát s novým albem na kontě a v doprovodu Moonsorrow a Der Weg Einer Freiheit zavítali do Paláce Akropolis.

Der Weg Einer FreiheitSobotní koncert již po brzké půl sedmé nastartovali Němci. Der Weg einer Freiheit jsou sice z trojice vystupujících služebně nejmladší, i tak už zvládli za necelých deset let své existence vydat čtyři řadová alba. Jejich poslední počin Finisterre navíc patří mezi nejlépe hodnocené BM desky loňského roku. Atmosférický black metal v jejich podání není příliš vzdálený od stylu, který nakopli Wolves in the Throne Room. Máme zde tedy nasypané bicí, táhlé riffy a (někdy až moc) kvílivé kytary, naživo v docela precizním provedení. Do toho celkem hutný zvuk, kapelu zahalenou v kouři, ideální podmínky pro super koncert? Pro skalní fanoušky možná ano. Sám z DWEF příliš odvařený nejsem. Sice své řemeslo dělají dobře, ale existuje spousta podobných kapel, které jej dělají ještě lépe. Kupříkladu i krajané Ultha s propracovanými melodiemi a mnohem lépe fungující atmosférou.

MoonsorrowMoonsorrow fungují o čtrnáct let déle, což lze poznat i při pohledu na diskografii, byť poslední dobou nová alba nechrlí takovou frekvencí jako v svých počátcích. Papírově sice Finové hrají folk (pagan/viking) black, který byste si nejspíše představili na Paganfestech (kde samozřejmě i často hrají), ale jejich hudba je naštěstí mnohem propracovanější než u většiny stejně škatulkovaných kapel. V jejich skladbách lze nalézt zábavné hopsačky, vlezlé folkové melodie a vikingské popěvky. K tomu ovšem také hromadu progresivních prvků i dobrých blackových riffů a pár sypaček vkusně složených do sebe. Většina songů je dokonce tak dobře zkomponovaná, že vám nevadí vydržet hodinu a čtvrt dlouhý set složený z patnáctiminutových opusů (tři z předloňského alba Jumalten aika a tři ze starších desek). Několik momentů, kdy mi skřípaly zuby a nevěřícně jsem kroutil hlavou, zde však taky bylo, a většinou se jednalo o chvíle mezi skladbami. Pokud si Moonsorrow něco z Paganfestů odnesli, je to nesmyslná snaha hecovat fanoušky až do zblbnutí. Říkám si, zda to mají vůbec zapotřebí.

PrimordialS nástupem Primordial bylo hned od začátku zřejmé, že Akropolis je pro ně lepší volba než Chmelnice. O start setu se postaral otvírák Nail Their Tongues z nové desky. Na letošní nahrávku Exile Amongst the Ruins jsem již slyšel několik ne příliš nadšených reakcí, a byť mě z domácího poslechu také nebaví tolik jako například To the Nameless Death, v živém provedení songy kupodivu šlapaly. Jde poznat, jak během skládání Primordial pracovali s dynamikou skladeb, aby střídání brnkaček, atmosférických pasáží a black metalu opravdu fungovalo. Třeba zmíněný první song se silným refrénem a až překvapivě blackovým koncem byl úplně super. Skočný kus To Hell or the Hangman rovněž skvělý. K tomu připočtěte dobře čitelný zvuk, frontmana v perfektní formě jak v čistých polohách, tak i během řevu, a vyvážený poměr se staršími skladbami. Na The Coffin Ships, As Rome Burns a Empire FallsIrové samozřejmě nezapomněli. Dokonce i No Grave Deep Enough, kterou Alan minule odzpívat nezvládl, tentokrát zahráli. Objektivně asi nemám co vytknout a sPrimordial koncertem jsem nadmíru spokojený. Hodinu a půl dlouhý set utekl jako voda a vzhledem ke skvělému výkonu kapely, Alanově show a dobrým podmínkách klubu mohu říct, že se jednalo o nejlepší koncert Primordial, na kterém jsem po roce 2008 byl.

Setlist:
1. Nail Their Tongues
2. Gods to the Godless
3. Exile Amongst the Ruins
4. No Grave Deep Enough
5. To Hell or the Hangman
6: As Rome Burns
7. Stolen Years
8. Traitors Gate
9. Upon Our Spiritual Deathbed
10. The Coffin Ships
11: Empire Falls

Vložit komentář

Zkus tohle