Články

přeposlat článek tisknout
Jarda Palát in memoriam - SILIKOZA, STŘEDNÍ EVROPA, RÁNY TĚLA

Jarda Palát in memoriam - SILIKOZA, STŘEDNÍ EVROPA, RÁNY TĚLA

  • kdy: 24. 11. 2013
  • kde: Praha, Kaštan

Pocta otci československého industriálu naplněná kvalitním rachotem mnoha podob.

Festival AlternativaTenhle koncert a večer vůbec (v rámci festivalu Alternativa) byl ve znamení vzpomínky na Jaroslava Paláta, člověka, který jako první v Československu už na začátku 80. let experimentoval v oblasti industriální hudby a byl zakladatelem, členem či spolupracovníkem mnoha tuzemských industriálních kapel (o něm dále třeba zde).

Že je oficiální začátek akce stanoven už na 18:00, zjišťuji teprve půl hodiny před šestou. Včasným začátkům nevěřím, ale i tak nestíhám a do břevnovského KC Kaštan vcházím až kolem půl osmé. Po vstupu do sálu se dozvídám, že Paprsky inženýra Garina, na něž jsem byl zvědav z celého večera asi nejvíce, právě dohráli. Asi bych je byl stihnul, nebýt toho, že si kapely proházely pořadí (jak tak koukám na šipky na programu). Škoda, tak snad někdy příště, ale vlastně už mi z různých důvodů „nevyšli“ potřetí, nejspíš nějaké prokletí  :).

Menší, příjemný sál Kaštanu je po většinu produkce celkem slušně zaplněn, odhadem tak 70-80 lidí + -. Vešlo by se sem možná i 2x víc, ale takhle je to bez mačkanice, což je fajn. O přestávkách však okolní prostory baru praskají ve švech. Převládají spíše starší ročníky, asi hodně těch „co to tenkrát pamatují“. Na zdech okolo baru visí dobové fotografie a Palátovy obrazy (výstava by měla stále probíhat). V přízemním patře se po celou dobu akce promítají archivní záznamy vystoupení různých industriálních skupin z 80. a počátku 90. let. Toho jsem využíval v pauzách mezi kapelami. Kvalita záznamů samozřejmě nevalná, ale nějaké staré vystoupení Střední Evropy mezi hořícími barely bylo docela působivé.

Druhou kapelou večera je pro mě neznámá SILIKOZA. Uprostřed pódia je stůl, na něm skrumáž kabelů, efektových a jiných„kouzelných“ krabiček, kus plechu a spousta mikrofonů.  U stolu sedí 3 muži a jedna žena. Poznávám kytaristu Macp z M.A.C. of Mad (a Střední Evropa – o nich dále), který tu hraje na foukací harmoniku, nemelodicky, spíš jen tak útržkovitě. Žena vydává různé zvuky přes zefektovaný mikrofon. Jeden z mužů „hraje“ i na plech a další efekty a poslední to kromě další manipulace se zvukem celé smyčkuje a mixuje dohromady. Všechny zdroje zvuku nedokážu identifikovat, některé byly možná i elektronického původu (?). Většina však, myslím, vznikala živě. Jak to celé charakterizovat? Industrial, noise, ambient, volná improvizace? Ode všeho trochu. S nadsázkou by se dalo v první části mluvit o nějakém hodně experimentálním, „hornickém“ (to i kvůli názvu souboru a industriálně/noiseovému vyznění) blues (díky harmonice a občasné rytmizaci) pak už je to ještě více abstraktní. Několikrát hluk zintenzivní a vokály začnou připomínat mimozemské monstrum. Po většinu času zajímavá, nápaditá a zábavná zvuková koláž. Jo fajn, líbilo se mi to.

Následuje přestavba pódia. Po stranách se objeví dvě „neubautenovské“ konstrukce z lešení, na které jsou připevněny kovové spirály, pružiny, něco jako okapová roura s vymlácenými žlábky a další kovy. Uprostřed podia je celkem normální bicí souprava bez činelů. Ze sampleru se pouští předehra z opery Libuše, která se postupně zvukově deformuje a STŘEDNÍ EVROPA začíná. Kromě zasmyčkovaných, převážně hlukových podkladů, které jedou ze sampleru, je tu kladen důraz na celkem propracovanou, ale hlavně údernou a hypnotickou rytmiku. O tu se stará bubeník na klasické bicí a dva hráči (znovu Macp a ještě jeden člověk) na zmíněné kovové „perkusivní soupravy“, na které hrají plochými montážními klíči. Spektrum zvuků, které z nich dostanou, je celkem bohaté. Na pódiu se po chvíli objevuje zpěvák, ve kterém poznávám Chymuse z Isacaarum v jeho „Laibach-UFO“ masce s červenými lasery. Čekal jsem nějakou deklamaci nebo křik, jako na starých industriálních nahrávkách, Chymus ale víceméně klasicky death/grindově growluje. Nejdřív to na mě působí trochu rozpačitě, ale v průběhu vystoupení si na to zvyknu a nakonec můžu říct, že mi to tam většinou sedělo, zvláště když pak přešel do výše posazeného řevu. Jen s ním byl ten industrial trochu víc metal no :). Pomalejší skladby se střídají s rychlejšími, ve kterých všichni zúčastnění, zvláště bubeník na klasickou soupravu, předvádí pořádnou „rychtu“. Slušný fyzický výkon tohle strojové tempo vydržet při takovéto intenzitě úderů. Ona „strojovost“, neustálá repetice (byť s jistými obměnami a variacemi) a tlak člověka snadno vtáhnou dovnitř a stává se součástí mechanismu. Především ty rychlejší skladby jsou skvělé a některé měly až tranzovní účinky. Podkladový hlomoz se stává agresivnějším, do koláže zvuků se na chvíli přidávají rozbrušovačky, vzduchem létají jiskry. V předposlední skladbě dochází ještě k řekněme „body art perfor(m)a(n)ce“, kdy jsou Chymus a Macp dvojicí Helláků systematicky propichováni jehlami, z kterých na jejich hrudi postupně vytvoří písmena S a E. Mě tyhle Hellácké show nikdy moc nebraly, ale tak jako vtipná tečka na závěr proč ne. Pak zazní ještě jedna skladba a je konec. K dokonalosti tomu chyběla jen ještě větší zvuková intenzita, pak by to skutečně likvidovalo a některé z pomalejších skladeb mě bavily zkrátka trochu méně. Celkově ale velmi dobré, chvílemi až strhující vystoupení. Syrový industriální diktát jak má být.

(video spíše ilustrační, zas až takový noise to nebyl :) )

Nakonec hrají ještě RÁNY TĚLA. Oproti předchozím de facto klasická rocková sestava s klávesami (hammondky a Fender piano). To, co hrají, mi zní jako nějaký starý garážový rock, občas s vlivem blues, ale i post-punku a „bordelózním“ distortion zvukem kytar, možná až do noise rocku. Nejdřív mě napadl Iggy Pop a The Stooges, ale možná spíš The Birthday Party, nebo některé věci Nick Cave and the Bad Seeds, hodně i díky zpěvákově „caveovsky“ stylizovanému vokálu s delayem a vlastně i té celkové vizáži :). Myslím, že bych je ani tím nařčením z neoriginality moc nenaštval, řekl bych, že ta inspirace je tam jasně slyšitelná a podobnost cílená. Prostě to mají rádi a chtějí to hrát přesně takhle. Nutno říct, že to bylo zahrané fakt dobře a ty 4 skladby, co jsem slyšel, mě docela bavily. Pak žel musím z tohodle rachotu zmizet do svojí „rachoty“, takže jsem byl vlastně obklopen všemožným rachotem po celý zbytek noci. Rachotu zdar!

http://csindustrial19822010.blogspot.cz/2013/05/paprsky-inzenyra-garina-industrialiste.html

http://csindustrial19822010.blogspot.cz/2013/05/stredni-evropa.html

Jiné názory


Přispěj do diskuze

aktuálně

diskuze