Tenhle koncert nemohl skončit jinak než špatně. Vznášelo se to prostě ve vzduchu. Prázdniny, horko, klub ve kterém je metal snad poprvé a ve kterém obecně koncerty tvrdší muziky končívají zvukovou pohromou. Sestava která nechytí ani ortodoxní metalisty ale ani undergroundovou mládež. Bez sponzoringu jisté firma spřízněné s Happy Death by se taková akce (na první pohled prodělečná až hrůza) nemohla konat.
Nakonec ne vše dopadlo špatně, i toho se dočkáte. Ale vezmem to popořádku. Rhondian – s očekáváním doommetalu vcházím do překvapivě živé show, které však bohužel přihlíží jen velmi málo diváků (cca 50?) a tak ačkoli s druhým plešounem stojíme takřka uprostřed sálu, jsme v první řadě… Zpěvačka velmi sympatická, na festivalech jistě dokáže publikum patřičně chytit pod krčkem, tentokrát to tolik nefunguje. Přesto ona a kytarista (síťové punčochy) spolu s pcčkovými podklady (Rh hrají něco jako mix fňů metalu a avantgardy?) tvoří tu lepší část kapely. Tu horší pak rytmická sekce, kdy jedna pasáž bicích dosahovala až bigbossovských kvalitativních hlubin. Přesto má vystoupení říz a já se bavím až do konce. Nápad to má, švih to má, reklamní plakát na alkohol to jistí zezadu. Klidně bych si tuhle kapelu ještě někdy poslechl znovu, ale s lepším zvukem a hlavně na jiné akci s jiným publikem a tedy vyzněním. Konec bohužel s coverem Madonny, který nepoznal vůbec nikdo a závěr evokoval název nového českého filmu Jedna ruka netleská.
Jako druzí DSP (bohužel ani Střihavka ani Pavlíček) – Slovenský prog / heavy metal. Zpěvák ve vasilu – to je první a dominantní dojem, kterým na mě kapela zapůsobila. A protože se v těchto žánrech skutečně neorientuju, přepapouškuju vám některé názory, které se ke mně dostaly – celkem dobrý, když se začne refrén pořádně rozjíždět moc rychle ho stopnou. Výborný zpěvák, zpívá opravdu čistě! Já přiznám, že jsem vydržel dva songy a musel jsem pelášit pryč protože tuhle hudbu opravdu ne. Snad si i tak uděláte trošku obrázek.
No a poslední přichází hvězdy večera, kteří přitáhli dobrou polovinu publika na svá krásná těla – Happy Death. Vzhledem k tomu, že oni byli tahouny koncertu, oni byli dotováni, a jim na míru se „dělal“ (nebo měl dělat?) zvuk nedopadlo to příliš dobře. Ale pojdmě začít pozitivně. Po třech letech jedna z těch zajímavějších, techničtějších a příjemnějších metalových kapel zpět na pódiu, navíc s bubenickou hvězdou (ex VUVR!) K tomu nový materiál, který je řekl bych o hodně pestřejší než chytlavosti z debutního rcd. Velice mě zaujal zpěv, který nabral více poloh, v jedné pasáži dokonce připoměl Metallicu, a to myslím jen v dobrém. Výšky mléčné dráhy taky dopadly na výbornou. Muzikantské výkony velmi dobré úrovně od všech zúčastněných, a to včetně kláves. Ty byly bohužel nazvučeny velmi velmi potichu, takže hodnotit se dá tak z inter, meziher.
Co se mě týká, bylo to příliš metal a málo hravé. Na echt metalisty to bylo zase příliš hravé a málo blast. V každém případě za poslech stojící střetnutí blackmetalu, progresu, heavy s inteligentním jazzy šmakem.
Ale problémy, problémy a zase problémy…jedna kytara (ovládaná lederhosenovým Lapčíkem) se začíná kazit a velký sál je opět zvukem problematicky uchopen. Předčasný konec vyvažuje pouze odhození paliček v duchu velkých hvězd!