HAIKU FUNERAL - myšlenkou bylo zhulit se, pít dobré pivo a improvizovat

HAIKU FUNERAL - myšlenkou bylo zhulit se, pít dobré pivo a improvizovat

Rozhovor s Haiku Funeral.

Haiku FuneralHaiku Funeral se vyplazili z podsvětí jedné halloweenské noci jako jedovatý had, který uštkne svým načernalým hudebním rituálem každého, kdo si libuje v tajemné umělecké estetice. Základy dvoučlenné okultní sekty byly položeny na jihu Francie, jedná se však o bulharsko-americký projekt, který má v zaprášeném skladu celou řadu satanských manter. Haiku Funeral budou čarovat 10. června v pražském Balada Baru. Ještě předtím ale nahlédneme do jejich zvukové alchymie.
 
Haiku Funeral vznikli na jihu Francie. Ve skutečnosti však pocházíte z úplně odlišných částí světa. Jak se potkají hudebníci z Ameriky a Bulharska a založí okultní projekt?

William: Když jsem v roce 2008 přijel do Marseille, hledal jsem nové projekty. Jednou ve zkušebně jsem uviděl inzerát, že black/industriální kapela hledá basáka. Odpověděl jsem a setkal se s Dimitarem, autorem inzerátu. Ke skupině jsem se nepřidal, ale moc se mi líbila Dimitarova tvorba, a hned jsem dostal nápad na projekt, kde bychom spolupracovali. Potkali jsme se o halloweenské noci roku 2008 a nahráli první společnou skladbu s názvem Haiku Funeral. Byla to pohodová a, myslím si, velmi inspirativní věc, která skončila jako otvírák našeho prvního alba. Podle ní jsme se rozhodli pojmenovat náš projekt.

Máte bohaté hudební zkušenosti. V jakých kapelách či projektech jste účinkovali, případně stále účinkujete?

William: Oba hrajeme v okultní blackmetalové skupině Corpus Diavolis, já jsem na třech jejich albech. Hrál jsem také v mnoha progresivních a metalových skupinách, z nichž nejznámější je projekt se shred kytaristou Michaelem Angelem Batiem. Hrál jsem - nebo stále hraju - ve skupinách Far Corner, Yeti Rain, ve skupině s mými dvěma bratry Kopecky, Par Lindh Project, Spirits Burning, Snarling Adjective Convention a v mnoha dalších. V současné době hraju kromě Corpus Diavolis a Haiku Funeral také s Telescope Road (instrumentální prog) a Davem Curetonem (anglický progrockový/shred kytarista).

Dimitar: Jsem vokalista a skladatel Haiku Funeral od vzniku v roce 2008. Dalším pro mě důležitým projektem je rituální/satanistická/darkambientní kapela Antelogos, kde komponuju, hraju na syntezátory a zpívám. V minulosti jsem působil ve francouzské blackové skupině Unhealthy Dreams a koncem 90. let v bulharském black metalu Glades of Gloom. Mám taky space ambient black projekt Luciferian Temple.

Jaké umělecké touhy vás dovedly až k založení projektu Haiku Funeral? Předpokládám, že jediným důvodem nebylo odpočinout si od metalové hudby.

William: Myšlenkou bylo zhulit se, pít dobré pivo a improvizovat temnou atmosférickou hudbu, která spojuje black metal, dark ambient a industriál. Snažili jsme se najít nový zvuk, dělat svéráznou hudbu, prostě unikátní Haiku Funeral.

Dimitar: Na začátku to byl takový rituál, každé úterý jsme se sešli, pověnovali se výše zmíněným radostem a nahráli „automatickou hudbu". Byla to čistá svoboda, žádné žánry nebo styly, které by nás omezovaly, jen se vyjádřit, čistý trip.

Tvorba Haiku Funeral připomíná soundtrack k otevírajícímu se chřtánu pekla uprostřed začouzeného průmyslového komplexu. Temný ambient načichlý pichlavou orientální exotikou, který tepe v industriální strojovosti. A šamanské zaříkávání. Skládáte kompozice sledováním čehosi instinktivního?

William: Rozhodně. Vždycky se řídíme svými nejhlubšími a nejtemnějšími instinkty.

Dimitar: Myslím, že něco hlubokého a temného nás sleduje!

Používáte řadu neobvyklých nástrojů. Na co všechno vlastně umíte hrát a jak jste k těmto nástrojům došli?

William: V Haiku Funeral hraju na baskytaru: většinou na bezpražcovou, ale čas od času také na pětistrunnou pražcovou. Na baskytaru hraju už mnoho let. Přispívám také hrou na sitár, nástroj, který mě fascinuje už řadu let. Na přelomu 90. let jsem sitar několik let vážně studoval. Už sedm let jsem na něj moc nehrál, věnoval jsem se jen baskytaře, ale na posledním albu Drown Their Moons In Blood se sitár opět ve dvou skladbách objevuje.

Dimitar: V poslední době spolupracujeme s bubeníky, perkusisty, různými zpěváky a houslistou. Já osobně používám několik digitálních a analogových syntezátorů a bicích mašinek, looper a různé efektové procesory. Neustále hledám „dokonalý rig", ale myslím, že s novými syntezátory Korg Wavestate a Minilogue, plus Elektron Analogue Rythm s MPC1000 a looperem Boss RC-505 to bude konečně ono.

Haiku FuneralO čem je vlastně náplň tvorby Haiku Funeral, ať už se bavíme o hudbě a jejím působení na lidské smysly či ďábelské poezii vašich slov?

William: Jak už jsem řekl, je to o pronikání hluboko do nitra, hluboko do našich osobních pekel a obsesí. Většinu anglických slov píšu já a dělám taky hodně básnických recitací. O poezii se zajímám už dlouho a v průběhu let jsem vydal několik knih básní. Lyrika v Haiku Funeral je vždy velmi temná a surrealistická, psychosexuální, hořká, posedlá smrtí, sexem, nočními můrami, je nabitá pekelnými a groteskními obrazy.

Dimitar: Hudba je jen jiné slovo pro Satana. A Satan je podstatou Všeho. Haiku Funeral a mé další projekty jsou pro mě branami k poznání a vyššímu vědomí. Jsem spokojený, když mohu tyto brány ukázat posluchačům.

V červnu zahrajete v Praze. Jaký máte k české metropoli vztah a na co se případně neznalí vaší tvorby mohou těšit?

William: Je to velmi krásné město s bohatou historií, které mě vždy přitahovalo. Miluji temná absurdní díla Kafky, Nezvala a Švankmajera. V Praze budeme hrát poprvé a moc se těšíme, že navážeme na temné žíly českého podsvětí.

Dimitar: V Praze jsem byl několikrát a mám ji rád. Hlavně v noci nebo brzy ráno. Ta česká architektura je úžasná, ve vzduchu je cosi mystického. Duch alchymistů žije dál. Nic nečekejte, všechno přijměte, zavřete oči a přijďte na sabat, je tam Haiku!

Díky za váš čas, na viděnou na Baladě!

https://facebook.com/haikufuneral
https://haikufuneral.bandcamp.com


Přispěj do diskuze

aktuálně

diskuze