Články

přeposlat článek tisknout
ELUVEITIE, AMORPHIS, DARK TRANQUILLITY, NAILED TO OBSCURITY

ELUVEITIE, AMORPHIS, DARK TRANQUILLITY, NAILED TO OBSCURITY

  • kdy: 11. prosinec 2022
  • kde: Zlín, Sportovní hala Datart

Jedna z posledních letošních misí nás zavedla na Finy a Švédy a trochu toho girlie metalu.

Mrazivý advent ve Zlíně posvětil skandinávský kov a expedice na východ splnila očekávání inspektorů. Jen se nám zdálo, že oproti potenciálu kapel to mohl být víc metal, bylo to skoro až hodné… Čert ví, co na to říkal strýc Satan…

Věděli jste, že před dvěma sty lety trvala cesta z Prahy a zpět týden? Dnes je to jen šest hodinek na cestě při drinku pokecu s kámošem. No neberte to. Takže jsme zajeli okouknout trochu toho girlie metalu, protože Finy a Švédy jsme dlouho neviděli a zrovna to vyšlo.

Zasněžené město mezi kopci nás mrazivě, tudíž i stylově přivítalo. Po návštěvě hostince (pivo a jídlo tam mají dobré) jsme vylezli na kopeček do sportovní haly. Tam se protentokrát neproháněly hokejky, ale odhadem přes dva tisíce metalheads různého původu a zaměření. Od pivních ožungrů a kořalů v propocených rockových tričkách, až k pozorným hudebním posluchačům, co si přijeli s obráceným křížem nebo Thorovým kladivem na krku užít nedělní adventní atmosféru. V neposlední řadě je třeba zmínit i četné zamilované párečky, co rádi poslouchají tenhle druh hudby při sexu.

Po setu Němců se stavíme vedle zvukařského pultu a sledujeme přípravy pódia na to, co nás zajímá - Dark Tranquillity. Pro nás, jako návštěvníky nižšího řádu, byl sice zapovězen bližší kontakt s kapelami v o dvě stovky dražší “VIP zóně”, ale zato jsme mohli vedle mixáku z první ruky sledovat kvapík profi zvukařů a osvětlovačů zúčastněných kapel, a tak trochu jim koukat pod ruce.

NAILED TO OBSCURITY jsme slyšeli až závěr a o nic nepřišli. Už jednou jsem je viděl a průměr, ale ani poslech posledního alba před časem mě nikterak nepřesvědčil. Jedná se o generický melodický death metal ve středních tempech a jestli vůbec něco, ocenil jsem jednu impozantní, až doomově pomalou pasáž. Ale své fanoušky tam měli, dostalo se jim poměrně vřelé odezvy.

Détéčka kralovala, ale bestie chyběla

Dark TranquillityDARK TRANQUILLITY scénu ozvláštnili projekcí a grafickými motivy vyvedenými na aparátech. Od druhé skladby už to hrálo ok a zvuk byl vlastně celý večer v pořádku - vždy poté, co zvukaři doladili hejblátka. Nicméně jsme se shodli, že kytar bylo málo, nikomu to neřezalo, až bych je podezíral ze záměrného změkčování soundu pro mainstream fans. Světelný park naopak robustní.

A právě absence kytarového masterminda Niklase Sundina je pro DT dvakrát citelná i přesto, že jeho místo zaplnil zdatný Christopher Amott. Projevuje se to hlavně v jakémsi úbytku dravosti. Zatímco v Niklasově kytaře žije bestie, tak tady to nebylo. Co naopak ucho mé ocenilo, je angažmá drummera spřízněných a mnou oblíbených In Mourning. Joakim Stranberg-Nillson udával tempo s přesvědčivým odpichem, a také jeho zásluhou jsme viděli hudebně nejdynamičtější show sestavy.

Dark TranquillityTřičtvrtě hodinka s gothenburgskými zakladateli stylu, který definovali společně s At the Gates a In Flames, překvapila rovnou třemi vály z fenoménu Fiction (Terminus, Nothing to No One, Misery´s Crown). Dost to ovlivnilo atmosféru vystoupení a výborně fungovalo se songy z dvacet let staré Damage Done (Cathode Ray Sunshine a Hours Passed in Exile). Škoda, že se dostalo jen na jednu, a to titulní skladbu z “depešárny” Atoma, protože album má nesrovnatelně větší potenciál než vály ze skladatelsky pochopitelně průměrnějšího Moment (Identical to None a Phantom Days). Naopak potěšilo zařazení hitovky What Only You Knows z Construct, sedla tam perfektně.

Prošedivělý Mikael Stanne rozdával úsměvy na všechny strany a pózoval jako pravý gothenburgský playboy, hlasově na skvělé úrovni. Dost nás pobavila projekce se záběry do metalového moshpitu z rozhýbaných rentgenových snímků. Kostlivci třásli lebkami mocně. Oproti tvorbě souputníků In Flames, či letos viděného live zklamání At the Gates, nebe a dudy. Tak super, a teď už hurá do země tisíce jezer. 

Výlet do Karelie a zpět provázely kytarové hody

AmorphisAMORPHIS se stali celkem velkou kapelou. A to i přesto, že posledních pár desek, s větším či menším úspěchem, přešlapují na místě. Halo, které dostalo hned zkraje setu prostor, je sice deska občasných neotřelých momentů, objeví se i celý pěvecký sbor (naživo samplovaný hned v úvodní Northwards), ale také lehce prodchnutá šablonkovitou výstavbou skladeb, kterou jsme od kapely slyšeli mnohokrát (důkazem budiž v pořadí druhá klipovka On the Dark Waters). Nicméně pro finské kapely nezaměnitelná karelská melodika, příbuzná orientálním hudebním tématům, je úplně učebnicově zastoupená právě u Amorphis a činí z nich i po letech vcelku originální zjev. Mimochodem, několikrát jsem si během show v téhle souvislosti vzpomněl na pohřbené krajany Sentenced.

To se naplno projevilo u Death of the King, kde se už zcela usadil zvuk (opět málo kytar) a začali jsme si užívat také hudebnické mistrovství kytaráka Tomiho Koivusaariho. A je to právě on, který má od založení bandu v roce 1990 zmíněný ornamentální rukopis na svědomí. Navíc devizou kapely je dlouholetá sehranost. V kapele působí stále čtyři zakládající členové a všimneme si toho nejen u kytarové pohody Tomiho a Esi Holopainena. Jejich nástroje komunikují, až stříhám ušima a ta dokonalá práce s efekty, to by se z fleku mohlo vyučovat ve školách rockové kytary.

AmorphisBasové a klávesové linky jsou okatě inspirované sedmdesátkami, ale to k Amorphis patří. Přičteme-li před pár lety znovuobnovenou rytmickou sekci, když se do mateřské kapely vrátil původní skladatelský mozek, basák Olli-Peka Laine (také Barren Earth), funguje to jak řemen. Jan Rechberger je neustále v pohybu, žongluje s breaky a bubeníka následující kapely odepsal předem. Před rozjuchanou halou se odbývaly chytlavé hitovky jako Silver Bride, ale když přišla Into Hiding z Pohádek tisíce jezer, musel jsem si radostně zabékat. Tomi Joutsen growl umí po medvědím, a hodně v pořádku. Dost mi sedí i dvouzpěvy s kytarovým Tomim, úplně to evokuje zlaté časy s Pasim Koskinenem (Ajattara) za mikrofonem. Z kánonu atmosférického progresivního důmíku se nám dostalo ještě hymny Black Winter Day, kterou zpíval snad každý, i když věkové rozpětí fans bylo nemalé. Když navázali kultovní My Kantele, radostí se mi třásla kolínka a možná jsem si i trochu učůrnul.

Koncert spíš na pohodu, žádný extra tlak se, až na starší kusy, nekonal. To je ovšem škoda, protože i na novějších deskách je kapela mnohem tvrdší a vrací se pozdvižené obočí a myšlenka o podbízivější tváři živáku. Finové sázeli v podstatě na videoklipové hity, mohli by takhle pokračovat ještě hodinu. Zároveň se nemůžu zbavit dojmu, že bych rád viděl i alternativní playlist, kde by mohly zaznít skladby z éry zásadních alb s Pasim. Ty považuji za top, jakkoliv mi pozdější tvorba s Joutsenem nijak nevadí. Závěr očekávaně patřil House of Sleep, kterou opět odzpívala celá hala a já osobně mohl jet domů.

EluveitieJenže ne ne. Ještě jedna zásilka ze Švýcarska a vy se už teď určitě těšíte, že vám napíšu další kilometrový traktát na téma ELUVEITIE. Ale taky ne. Tu kapelu jsem totiž slyšel poprvé až před koncertem a nic moc mi to neříká. Folková stylizace mi nevadí, pop metal tohoto druhu však nevyhledávám. Ani vlastně nevím, jestli je to metal. Možná drsným mužským zpěvem a kdesi utopenou kytarou, případně související estetikou. Killer jen konstatuje, že to je nejtvrdší koncert, co od nich kdy viděl. Fíha. Devítičlenný soubor působí dost sympaticky, fajn se na ně dívalo. Tři kočandy v kapele, to se počítá. Zpěvačka usměvavá a sexy, ale děsně uječená. Přitom méně excitované melodické linky zvládá dobře. Jinak housličky, flétničky, niněra, citera, harfa, dudy - snaha o pestrost by tu byla. Bubenické sólo slabota, stejně jako kytarové. Lidem se to líbí a juchají. Já se ze slušnosti dokoukám a nikterak netrpím. Zpáteční cesta zasněženou noční krajinou taktéž nebolela a my splnili jednu z posledních letošních misí…

Jiné názory


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

   Crusth: Trochu se asi míjíme v pojmech. Reagoval jsem na větu "Nicméně pro finské kapely nezaměnitelná karelská melodika, příbuzná orientálním hudebním tématům..." - ve finské lidové hudbě není nic orientálního, to spíš právě ruského, potažmo skandinávského. Pokud to bereš jako synonymum "ornamentální" (a já doufám, že ne:) tak ornamentální = vyšperkovaná melodickými ornamenty, může být lecjaká hudba, klidně i česká folkórní :)
Snad nejsem sám, komu citace z reportu indikuje, že se snažíš dovodit, že orientální motivy a časté použití blízkovýchodních stupnic v hudbě Amorphis (např. Death Of A King) je důsledkem jejich inspirace ve finské lidové hudbě, což prostě není pravda.
Ale jinak peace samozřejmě. Jen mě to pobavilo ;)
  
Okok, asi to v písmenkách opravdu trochu zkresluje. Na zamýšleném sdělení bych stejně nic neměnil, ale ještě jinak. Ta karelská melodika se nevyskytuje pouze u Amorphis a Sentenced, matně si to vybavuji i třeba u starých atmo doomers Decoryah... tam ta návaznost na lidovou hudbu severského pomezí Finska a Ruska prostě vidím a není to ani nějaké novum. Koneckonců můžu se kacířsky odkázat třeba i na Värttinä :) Pamatuju si diskuze s kamarády na tohle téma už v devadesátkách a vystopovat a dát to do souvislosti není off topic...

Ornamentální a orientální samo nemíchám, snažím se dobrat nějaké podstaty, třeba ne úplně nejlíp... a to orientální tam chápu jako příbuzné jen u těch tónů a rytmiky, spíš mi to přijde zajímavé a přímé pojítko mezi tím skandinávským/ruským a blízkovýchodním nedělám... u jmenované Death of the King to slouží taky jen jako příklad něčeho, co v hudbě Amorphis slýcháme od počátků a prostě se to snažím nějak uchopit... :)

A jasně, že bloody piece, já jsem naopak za takovou diskuzi rád, jindy tu řešíme klobásy a pivka... :)

   MXL: Ad Karelie, tak vůbec nepadlo, že by kapely měly odtamtud pocházet... navíc ti doporučím trochu studia lidové hudby. Finské, ale i ruské folklorní motivy z Karelie využívají přesně takovou ornamentální melodiku, co třeba Amorphis a Sentenced... takže no offense, ale za mě ani v jednom případě nemáš tak docela pravdu...   
Trochu se asi míjíme v pojmech. Reagoval jsem na větu "Nicméně pro finské kapely nezaměnitelná karelská melodika, příbuzná orientálním hudebním tématům..." - ve finské lidové hudbě není nic orientálního, to spíš právě ruského, potažmo skandinávského. Pokud to bereš jako synonymum "ornamentální" (a já doufám, že ne:) tak ornamentální = vyšperkovaná melodickými ornamenty, může být lecjaká hudba, klidně i česká folkórní :)
Snad nejsem sám, komu citace z reportu indikuje, že se snažíš dovodit, že orientální motivy a časté použití blízkovýchodních stupnic v hudbě Amorphis (např. Death Of A King) je důsledkem jejich inspirace ve finské lidové hudbě, což prostě není pravda.
Ale jinak peace samozřejmě. Jen mě to pobavilo ;)

   Crusth: MXL: pokud vím, tak jak u Amorphis, tak u Sentenced měl na starosti kytarové melodie vždycky v kapele ten druhý kytarista, než jakému to tady připisuješ :D
Druhá věc je, že ani jedna ze zmíněných kapel z Karelie nepochází (s Amorphis tu oblast pojí jen název debutu) a nazývat tedy orientální melodie v jejich hudbě karelskou melodikou je taky pěkná blbost :D
  
Ještě tedy nad tím přemýšlím a smysl mi dává i coby původce té techniky u Amorphis Oli-Peka, který se na Karelian Isthmus i Tales výrazně skladatelsky podílel a vlastně ty stejné postupy a podobné motivy přináší i v Barren Earth...

   Crusth: MXL: pokud vím, tak jak u Amorphis, tak u Sentenced měl na starosti kytarové melodie vždycky v kapele ten druhý kytarista, než jakému to tady připisuješ :D
Druhá věc je, že ani jedna ze zmíněných kapel z Karelie nepochází (s Amorphis tu oblast pojí jen název debutu) a nazývat tedy orientální melodie v jejich hudbě karelskou melodikou je taky pěkná blbost :D
  
Uhuh, ty mi dáváš... no tak jestli se to někde někomu přisuzuje, to nevím... klidně předlož usvědčující důkazy... vycházím i z živáků těch kapel, které jsem viděl mnohokrát... ale nepřu se, stejně jsou to kámoši, hrají spolu od začátku a jestli Tomi nebo Esa, pěkně si to na sebe přehazují a když se dívám na videa, zdá se mi, že Esa valí spíš spodky a Tomi vyšívá... a Sami Lopakka, Tam bych se klidně hádal...

Ad Karelie, tak vůbec nepadlo, že by kapely měly odtamtud pocházet... navíc ti doporučím trochu studia lidové hudby. Finské, ale i ruské folklorní motivy z Karelie využívají přesně takovou ornamentální melodiku, co třeba Amorphis a Sentenced... takže no offense, ale za mě ani v jednom případě nemáš tak docela pravdu...

MXL: pokud vím, tak jak u Amorphis, tak u Sentenced měl na starosti kytarové melodie vždycky v kapele ten druhý kytarista, než jakému to tady připisuješ :D
Druhá věc je, že ani jedna ze zmíněných kapel z Karelie nepochází (s Amorphis tu oblast pojí jen název debutu) a nazývat tedy orientální melodie v jejich hudbě karelskou melodikou je taky pěkná blbost :D

   Baara: Ten termín je prostě hloupoučkej a nefunkční (některejm holkám se to nelíbí a některejm klukům zase jo!), ale tys ho nevymyslel, že jo. Já ho jen neznala. Ale taky jsem nevěděla, že existuje "suicidal depressive black metal" a tam jsem se zarazila mnohem víc.

A nějakej ten slaďouš v kapele se vždycky hodí bez ohledu na žánr, gender či pohlaví! :-)
  
Nakolik je funkční nebo nefunkční nemůžu posoudit, alespoň přinejmenším někoho pohorší. Hloupoušký je a jeho volba je čistě náhodná. :)

Ano, drtící slaďouši všech pohlaví, spojte se! Na SDBM se tu možná taky nějakej roztomilej chytne :D

   MXL: Vidíš, a já myslel, že vepřový je v týhle zemi oblíbený... Nejhezčí náhrdelník je stejně z oprátky... :.)

Rozhodně bych se tak krutě nekorektnímu genderovýmu stereotypu chtěl vyhnout. Natolik zlý a zkažený já rozhodně nejsem. A nejsem ani ženská a taky jsem tam byl... to mě usvědčuje z čistých úmyslů!

Já nevím, prodávají se trika pro sladký kluky? Boyie? Hm, divný... :)
  
Ten termín je prostě hloupoučkej a nefunkční (některejm holkám se to nelíbí a některejm klukům zase jo!), ale tys ho nevymyslel, že jo. Já ho jen neznala. Ale taky jsem nevěděla, že existuje "suicidal depressive black metal" a tam jsem se zarazila mnohem víc.

A nějakej ten slaďouš v kapele se vždycky hodí bez ohledu na žánr, gender či pohlaví! :-)

   Baara: Sviním škoda, tohle jsou perly do náhrdelníku!

Takže spíš metal pro holky! Nebo spíš pro některý holky, některý z nás radši, když to kapela pořádně drtí! A pokud je k tomu plná slaďoušů...hm, to by si taky zasloužilo nějakej termín :-D
  
Vidíš, a já myslel, že vepřový je v týhle zemi oblíbený... Nejhezčí náhrdelník je stejně z oprátky... :.)

Rozhodně bych se tak krutě nekorektnímu genderovýmu stereotypu chtěl vyhnout. Natolik zlý a zkažený já rozhodně nejsem. A nejsem ani ženská a taky jsem tam byl... to mě usvědčuje z čistých úmyslů!

Já nevím, prodávají se trika pro sladký kluky? Boyie? Hm, divný... :)

aktuálně

diskuze