Váš oblíbený MarastJakCyp ;) se jako jeden z mála zinů často zaměřuje i na akce domácích a středeční koncert dával po nějaké době zas tušit, že by se v Kainu mohlo něco zajímavého tuzemského díti. Nebudu plkat, jdu hned na kapely samotné.
Večer v koKainíčku otevřeli „mezinárodní“ Personal Signet, kteří, jak v recce uvedl Schoosty, jsou zde relativně novým pojmem. A kapela samozřejmě prezentuje své aktuální debut-cd, takže se z něj i hrálo. Na rozjezd nutné „chrápací“ intro a kapela rozjíždí Croak N´Roll. Nemá asi smysl konkrétně psát, jak kapela na pódiu působí, když napíšu, že PS jsou u nás jedni z mála zástupců progressive směru. V jejich případě je ale progressive 1/ opravdu progressive, 2/ nejen rock, ale hlavně i metal kytarově místy mířící snad až k tech thrashi (Badtime Story); za poslední dobu (bandzone.cz) jsem u nás zaregistroval několik progrock kapel, ale u nich chybí to zkreslení a „riffy“. Ale první, co překvapuje, je výborný zvuk! Čistota, síla, plnost. Každý v kapele na svém místě (zvukově), precizní instrumentální přednes a jistý, příjemně posazený a nerušící zpěv. Skvělé na kapele je, že ač hraje pouze v triu (+ sólo zpěv), nemám pocit, že by jim jakkoli chyběla druhá kytara nebo klávesy, které jsou v progu značně rozšířené. PerSig ale nejsou těmito zástupci, spíše tíhnou k Fates Warning stylu (motanice), a tak mají hudbu krásně rozloženou a zkomponovanou na jednotlivé instrumenty, založenou na výrazné kytaře a precizní rytmice, takže když Lerry (Scenery) hraje sóla, ta hudbu drží a dokáže vyplnit. Navíc plynule přecházejí změnami nálad (hódně brnkaček), jednotlivými šlapavými a nosnými motivy, ale i těmi instrumentálně náročnými a rytmicky ne úplně jednoduchými. Hudba má taneční (hejbací; TV Man) a celkově hitový potenciál = je chytře a chytlavě složená, což se na konci setu potvrzuje, protože lidi, kterých se sešlo i poměrně dost, žádají přídavek a ještě jednou se přidává klipovka Insomnia.
Po ČSRácích pódium zaplňují pražští, také progresivisté, Mindwork. U nich je sestava rozšířena o druhou kytaru a hudebně se posouváme více do smrtících vod. Smrtících sice asi není přímo na místě, protože hudba Mindwork je na death metal daleko uhlazenější a vytříbenější, ale nenapadá mne, kam jinam než do těch death(rash) končin je zařadit. Od Fates Warning se tedy posouváme do hájin Cynic a Death. Kapela instrumentálně opět na výši, jen oproti P.Signet je věkový průměr tak o 10 let nižší ;) Zvuk opět fantastický, snad ještě lepší než u PS (fakt nechápu a Ivošovi tímto gratuluju!), a můžu také říci, že mne konečně Mindwork živě kopli! Je cítit, že kapela stále roste a jde dál, působí sehraněji, jistěji, však teprve až live si matroš vždy sedne a prokáže to, zda dokáže posluchače udržet při vědomí. Sice by ten večer Mindwork sami sobě asi vytkli sem tam nějakou tu droboučkou mušku na kráse, ale upřímně, kdo tu u nás takovouto muziku dělá? Nene, v Mindwork vidím hodně slušnou budoucnost a jsem jen rád, že se už i u nás podobná muzika dostává na světlo světa. A svědčí o tom už fakt, že Mindwork mají skvělou odezvu a že si za svou zhruba roční existenci získali již pár fanoušků - v publiku je hnedle čtyř cynikářů, včetně mne ;-o
Nejednoduchá role uzavřít celý super večer pak čekala Belligerence. Pražskou black/deathovou sebranku čítající klávesy a zuřící – vokálně - ženštinu v popředí kapely; jev zde stále častější. Jenže Belligerence maličko doplácí na zvuk, oproti předchozím dvěma se víc tlačí na pilu, kytary více zahušťují prostor a tím je zvuk takový koulatý, mnohem méně jasný. Hrála-li celá kapela, klávesy bylo spíš tušit, „zpěv“ mne ten večer mírně řečeno trošku nudil. Chyběla mu (záměrně píšu chyběla, ne chybí… uvidíme jak z cd, to je před výlisem) variabilita, pestrost a hloubka mužské hrudi.. ? ..naštěstí tou hrudí nám to Appia vynahazuje jinak.. :P Jinak ale Belligerence patří do škatulky těch „progresivnějších“ death/blackových kapel. Na sypačku prakticky nenarazíte, spíš se hraje ve svižnějším a středním tempu, kde si kapela pohrává s akcenty motivů, rozvíjí se i kytarové aranže a pestří klávesy za sekundace poměrně pestrých bicích, kterým bych ten večer sice sem tam něco vytknul, ale jsme muzikanti a ani Cynic nehrají bezchybně.
Podtrženo sečteno, super domácí akce, které k dokonalosti fakt chyběl snad jen ten zvuk Belligerence. Neznát je již z dřívějška, asi bych býval prostor u stejdže opustil…