Album prosince 2021

Album prosince 2021

Prosinec - sníh, Vánoce, klid, andělíčci a pohoda? Ale kdeže - trůn v posledním měsíci obsadila s přehledem Černota, Zloba a Nenávist.

1) SPOTIFY playlist: prosince 2021 - 73 skladeb a téměř 7 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(5) FUNERAL MIST – Deiform (12/2021)

- nástupce Hekatomb v plné parádě. Škoda jedné písničky, která je úplně navíc a zbytečně natahuje album, ale jinak musí být každý ortodoxní satanista spokojený, po Ofermod další zásadní deska. (vaněna)

- sice mi část alba připadá poněkud natahovaná a prázdnější, ale minimálně songy In HereHooks of Hunger a Into Ashesjsou fakt pekelné vraždy. (Bandcamp) (mIZZY)

- pro mne absolutně zásadní deska měsíce prosinec. Konečně budou vánoční svátky takové, jaké mají být. (Kory)

- čtvrtý opus satanské ortodoxie v podání jak jinak než navztekaného Ariocha aka Mortuuse, aneb mohl být snad účinnější spalovač vánočních stromků? Pestrý adventní temno prezent protkaný třeba i takovými bathoryovskými reminiscencemi a dalšími překvapujícími momenty. (DarkXane)

- Arioch počkal na poslední chvíli, aby zamíchal nejedním žebříčkem. Ryzí oddanost Satanovi v dosud nejvypiplanější podobě. Pro někoho repetitivní a natahovaná nuda, pro ostatní gradující skvost a logický pokračovatel předešlého. (Dantez)

(3) HADAL MAW - Oblique Order EP (12/2021)

- tomu říkám řízná vánoční tech-oslava. Pokud bude deska, je se na co těšit. (LooMis)

- eurotechnici z Austrálie pokračují ve svém EPkovém tažení. Krátká stopáž, ale maximální tlak. (brutusáček)

- Hadal Maw jedou v kratších stopážích, a dosud nezklamali. Tentokrát se však překonali, neb Oblique Order je snad to nejlepší, co udělali, a rozhodně i jedna z nej diso(neznělých)/tech death nahrávek, co jsem slyšel. (bizzaro)
 
 
 
 
 

(3) DORMANT ORDEAL - The Grant Scheme of Things (12/2021)

- polská death vichřice bez kompromisů. (Herelson)

- Polsko není jenom black metal, ale i kvalitní death metal, kvalitní tech death metal. (brutusáček)

- Dormant Ordeal hrají death metal. Poláci jsou techničtí, hrají blackened, ale ne evil. Tempa akorát a místy dost povedený kytarový nápady, který by se daly přirovnat k vypraným Ulcerate. Pryč je špína, pryč je roztahanost a rozlazenost, šlapavej death metal dominuje, ale nese si s sebou mrazivost. (bizzaro)
 
 
 
 
 

(2) CYNIC - Ascension Codes (11/2021)

- jasně, nemá absolutně smysl desku porovnávat s "Modlou93", takhle už nikdy hrát nebudou. To jsem akceptoval. A i když mi vlastně novinka poslechově sedí (možná je to současným rozpoložením), album bych pod logo Cynic nedával. Marketing? Nevím, nicméně "skuteční" Cynic už pro mě budou navždy kapelou jednoho alba. (Kuba)

- Dojmy z minulého měsíce nejenže vydržely, ale dokonce vyrostly. Ascension Codes pro Cynic znamenají evoluci zvukovou, hudební i kompoziční (vzhledem k její stránce si při poslechu občas vzpomenu na Indy Amogh Symphony.), a i přes původní obavy definitivně jedna z nej desek letoška a deska, kterou jsem v prosinci točil takřka bez ustání. (bizzaro)
 
 

(2) DESSIDERIUM – Aria (12/2021)

- kytarista Alex Haddad se vedle Arkaik výrazně realizuje i s tímto melancholic/atmo death projektem. Vícero intenzivních poslechů je nutností. (LooMis)

- opravdu povedená atmo death/doom kolekce. Vřelé doporučení. (Herelson)
 
 
 
 
 
 
 

 
(2) IN MOURNING - The Bleeding Veil (11/2021)

- miluji Opeth, ale zde jejich žáci překonali své učitele v plné parádě. Nenacházím na novém albu těchto velmi sympatických seveřanů žádnou chybu. (Kory)

- další velice příjemná věc od uctívačů Opeth, ovšem s absencí adorace léty (h)ar(d)t rockovými. Rytmicky velmi gojiro/coronerovsky hypnotizující. Roste to. (LooMis)
 
 
 
 
 
 
 

(2) REVEAL – Doppelherz (12/2021)

- i když Doppelherz hitovosti předchozího alba nedosahuje, je to opět správně ujetý noise rock s prvky extrémního metalu. (BandCamp) (mIZZY)

- alternativně pojatý metal s prvky blacku, thrashe aj. Pravda je, že zde jsou veškeré škatulky trochu mimo, o ty ale nakonec nejde, důležité jsou neotřelé nápady, a těch je tu hojně. (sicky)
 
 
 
 
 
 
 
 
(2) SPIRITBOX – Eternal Blue (09/2021)

- tady jsem dlouho nevěděl, jestli jo nebo ne. Ta pop stránka mě štvala, ale nakonec uznávám, že je to kvalitně zahraný, nazvučený i zazpívaný. Jsou tam zajímavý melodický linky a ta kombinace popu a tvrďáren je ve finále vlastě originální. Takže teda přeci jen jó. (sicky)

- singly i Epčko Spiritbox mě na desku neuvěřitelně navnadily. Ale vlastně zapomenout, že vyšla? No stane se… naštěstí se tu do ní pustil Sicky, takže minout už nešla. Eternal Blue je dost fajn, jednotlivé skladby fungují super, ale celkový výsledek zůstal lehce za očekáváním, byť nemám co vytýkat a ne že by na desce bylo cokoli špatně. Jen pominul ten „oh“ efekt - malé porce vraždily, ta velká pro množství obsahu už jen zařezává. (bizzaro)
 
 

RHAPSODY OV FIRE – Glory For Salvation (11/2021)

- pohodovka s návratem do dob, kdy mocné údy byly vším v boji proti monstrům, nepřízni osudu a temné magii. (LooMis)

- třináctá symfo slaďárna (napočítaje i původní díla Rhapsody) pod hlavičkou zásadního jména italského fantasy power metalu, na kterou poprvé nalákalo letos červnové EP I’ll Be Your Hero následované čtyřmi singlovkami. Jak známo, nyní už vše z původní sestavy táhne pouze klávesista Alex Stropoli, usilovně kolem sebe shromažďující v poslední dekádě nové hráče. Tedy za úplně tak nového se nedá považovat Roberto De Micheli, který od roku 2011 převzal přesložitou roli nahradit za kytarou meastra Lucu Turilliho a který přitom nechyběl v roce 1993 u zrodu pre-Rhapsody uskupení Thundercross. A ne zcela se mu to vždy dařilo. Nicméně poslední album napěchované typickými melodiemi převážně taženými dominantním čistým zpěvem Giacomo Voliho a dotažné Alexovy sborové orchestrace vytváří základ alba, které lze považovat za to nejlepší v post-Turilliovské éře a důstojného následovníka posledních děl původní rhapsodyovské sestavy. (DarkXane)

(2) VOLBEAT - Servant of the Mind (12/2021) 

- pohodová písničková deska, občas znějící jako srážka Beach Boys s hodně soft verzí Disturbed. I když něco z hodinové stopáže bych tradičně klidně odkrojil (první chvíle nepozornosti se dostavuje na začátku šesté Say No More), zůstává nahrávka jednou z možných berliček k přežití probíhajícího adventu. (piTRs)

dánské kvarteto po osmé s v lockdownu stvořenou a překvapivě na své poměry hutnou nahrávkou. Teda baví nad očekávání stále víc… (DarkXane)

 
 
 
 
 
 
 

 

Kuba

OBSCURA - A Valediction (11/2021)
- opět souhlasím s tím, co napsal Bizz do recenze. Osobně jsem doufal, že v takové sestavě zavládne duch alb minulých, ale mýlil jsem se. Jen mi to potvrdilo, jak důležitou úlohu hrál při skládání Grossmann. Velká škoda.

vaněna

MOON - Pandimensional Gnosis (10/2021)
- výborný (raw?) black z austrálie, dokonce bych si troufnul říct, že jeden z nejlepších. Pracuje s pochmurnou melancholickou atmosférou, spíš než s běsněním. Velká radost, zadumání, meditace a spousta nočních poslechů.

SIJJIN - Summerian Promises (11/2021)
- nástupce Necros Christos se dostal už hodně blízko k Morbid Angel, a to myslím jako upřímnou pochvalu. Škoda vokálů, jinak výborný death metal se spoustou riffů a velmi dobrými muzikanty.

MOONWORSHIPPER - 13 Fullmoon Nights of Doubt EP (12/2021)
- post-metal nemám rád, ale nenechte se mýlit, tohle je kvalitní emo. Recenze již proběhla.

ENEVELDE - Gravgang (12/2021)
- EP, které předskakuje druhé dlouhohrající desce. Po dlouhé době věc z Terratur Possesions, kterou jsem rád s chutí poslouchal.

OSSUAIRE - Triumvirat (12/2021)
- kratší formát tomuhle hodně tradičnímu black metalu sedí. Skvělý zvuk a plno nenávisti od metal noire quebeckoise.

CMPT - Krv i pepeo (12/2021)
- první velká deska se srbské smrti bohužel nepovedla. Předchozí EP mě nejspíš zastihlo v náladě přející hodně staromilskému blackmetalu. Nedá se říct, že by se na dlouhohrajícím debutu něco vyloženě pokazilo, jen bohužel je to pořád to stejné, monotónní blackové šmrdlání beze špetky osvěžení a bez tolik potřebné atmosféry. 

DELETERE / SARKRISTA - split (12/2021)
- stejně jako CMPT se do topíčku dostal tenhle split jen pro nutné poslechy k recenzi. Velmi průměrné, a to bohužel z obou stran.

piTRs

TÖRR – Inkvizitörr (11/2021)
- sotva by mě napadlo, jak zábavný a svým způsobem osvobozující může na sklonku roku 2021 být poslech totálního domácího old schoolu, jak se říká, pro zastydlé agro máničky. Ota po spoustě let opravdu pořádně hrábl do strun, přičemž obvyklé věci jako texty (i když některý obraty jsou vyloženě dobrý), nějaký vývoj nebo výraznější přidané hodnoty s přirozeností sobě vlastní přehnaně neřešil, čímž pádem se ale na desku dostaly i vyložený voloviny, viz třeba Podivnej sráč. Baví mě zvuk. Vedle Pačess tedy druhý tuzemák, který si z letoška budu pamatovat.

mIZZY

ARKHTINN – 二度目の災害 (12/2021) 
- to lepší z letošních dvou alb od Prava Kollektiv (vyšli rovněž noví Voidsphere, ale ti mě tentokrát kdovíjak nebaví). Arkhtinn mi ale snad s každou novou nahrávkou připadají čím dál lepší. Hodně přísný Darkspace worship, ale stále s vlastním xichtem a až s překvapivě silnými momenty. (BandCamp)

RIDE FOR REVENGE – Feed The Infamy (12/2021)
- I Reek of Old Alcohol! Hustoty starých alb Feed The Infamy sice nedosahuje, ale rokenrol jak kráva to bez debat je. Death to false metal! (BandCamp)

LooMis

ABIOTIC - A Universal Plague: Mutation (12/2021)
 - už podruhé za sebou vlastně taková vánoční deska (předchozí je nicméně z letošního února letošního roku). Zlejší a nekompromisnější než starší….

DEVIANT PROCESS - Nurture (10/2021)
- už zde bylo doporučeno kolegy. Výrazně přemýšlivý tech/death s Kanady s ne zcela běžnými skladatelskými postupy.

WHERE DEPRIVATION LIES - Tempest (12/2021)
- Born Of Osiris si šňupli modelu Obscura. Velice hutná záležitost a za mne nejlepší prosincová deska.

sicky

UNANIMATED - Victory In Blood (12/2021)
- parádní (melo) deathmetalový brus, ovšem žádná lopaťárna, tohle je  kvalitní a propracovaný nářez plus navíc skvěle zahraný.

RHINE - Ausland (12/2021)
- thrash/death s progresivně laděnými momenty, v některých úsecích trochu slyším Death.

SPACESLUG - Memorial (12/2021)
- polské spacerock trio sleduji už pár let a nová deska mě opět nezklamala. 

GLASSING - Twin Dream (12/2021)
- chaotic hardcore/ post-metal/ambient? těžko říct. Taktéž žánrově nezařaditelné, chvílemi bordel, chvílemi příjemná táhlá atmosférická hudba. Deska určitě stojí za prozkoumání.

HEIRESS - Distant Fires (12/2021)
- víceméně klasický post-metal, nejde o top desku, ale fanoušek žánru by ji neměl minout.

JERRY CANTRELL - Brighten (10/2021)
- easy pohodička, kterou ovšem nelze jen tak odzívnout, protože ty písničky jsou nejen chytlavé ale i kvalitní.

FRACTAL UNIVERSE - The Impassable Horizon (06/2021)
- označení progresivní tech death se saxofonem zní odpudivě, ovšem pidliků zde není moc, stále zbývá dost prostoru pro tvrďárnu, takže ok.

Herelson

PAUL WARDINGHAM - Cybergenesis (11/2021)
- instrumentální kosmický prog/djent průlet ve stopách předchozí tvorby.

onDRajs

ABORTED - Maniacult (09/2021)
- belgická mašina se trochu zadrhla. Furt to tlačí jak ďas, ale po odchodu hlavního skladatele desce chybí nosnější nápady. Album prošumí a v hlavě vám z něj moc nezůstane.

GADGET / RETALIATION - split (06/2021)
- dva grindoví veteráni na jednom nosiči. Nic nového pod sluncem, hlavně Gadget šlapou jako dobře namazaný stroj. Jen Emilův vokál mi u nich citelně chybí.

CRADLE OF FILTH - Existence is Futile (10/2021)
- vůbec by mě nenapadlo, že tohle mi utkví v přehrávači na delší čas. "Kredl" jsem poslouchal v dobách jejich největší slávy, když přibylo přespříliš cukrkandlu, šli mimo mě. Existence is Futile je ovšem hodně kytarová a dost metalově agresivní věc, riffy řežou, Marthus hraje jako ďábel. Některé songy jsou sice cajdáky (Discourse Between a Man and His Soul), ale moc jich není. Takový stylový konglomerát umí jedině Cradle of Filth.

FUNERAL - Praesentialis in Aeternum (12/2021)
- funeraldoomový majstrštyk Tragedies je dávnou minulostí, novinka Norů ovšem na poli gothic/doom válcuje. Hutné riffy, specifická atmosféra, škoda, že se nehrábne víc do strun a nezazní i nějaký growling.

HYPOCRISY - Worship (11/2021)
- klasika nejklasikovatější. Peter furt umí bumčvachtové hitovky á la deathoví AC/DC, někdy i šlápne do plnejch. Fanoušci kapely budou spokojeni.

XENOSIS - Paralleled Existence (10/2021)
- tip od Loomise. Už jsem se bál, že škatulka progresivního death metalu zůstane u klasicistního přehrávání stupnic, kde chybí vlastní přístup a nápady. Xenosis je mají, přidávají i dost jazzových prvků a nechybí ani Meshuggah patterny. Jo, tohle má smysl.

JSt

URSULA SEREGHY – OK Box (09/2021)
- top letošní česká věc, chytrá současná elektronika, (deformované) samply z jazzu, (některé) principy z grimeu.

HELENA CELLE’S CORRESPONDENCE TABLE – Glasgow Decentral (09/2021)
- mindfuck jak cyp, něco jako dál se rozpadající Autechre s velice suchým zvukem.

DUPPY GUN – Duppy Vaulted (2011–2021) (08/2021)
- krásné moderní jamajské mutace. 

MANDY, INDIANA – ... (11/2021)
- další případ zábavné post-nowaveové kapely, široce vzato sféra Melt-Banana a Daughters.

SARAPHIM – Hennya (10/2021)
- další případ instrumentálního grimeu z toho postlogosovského světa, moc hezká a zábavná věc.

OPERANT – Traumkörper (10/2021)
- únikem od (šablonovitého) agresivního industrial techna se ukázal býti metal. Nádherně tupá záležitost, začínám si formulovat jen lehce nadsazenou tezi, že metal už mě baví, jen když se udělá „špatně“...

PETRINE CROSS – split s Tower of Filagyria (10/2021)
- s tím metalem kecám, tohle mě baví prostě proto, že to je moc příjemný worship Velvet Cacoon. (Druhou stranu splitka jsem pořád neslyšel...)

YVETTE – How the Garden Grows (09/2021)
- nowavový pop? Ještě nemám úplně zformovaný názor, ale rozhodně to je kvalitní a osobitá věc. Možná se to vlastně dá brát jako míň béčková odpověď na současné HEALTH.

DASOMxVIOLETA – <Absence> (10/2022)
- korejské flétny vs. cello, nevím, jak moc to je volná improvizace a jak moc současná kompozice, ale je to silná věc, různé polohy rozšířených technik a velká dávka trpělivost.

MINUA – Simulacra (08/2021)
- minimalistická elektroakustika, která je melodicky krásná, ale ještě pořád ne banální.

DarkXane

CATASTROFY – Taký je život (12/2021)
- slovenský kvintet na třetím albu nasypal další kapitolu svého osobitého thrashového nářezu, deroucího se za hranice nejen do luhů českých a moravských. Nechybí ani vokální nadhled, takže je vše tak, jak má být (odklon od zbojnické tématiky se dá odpustit) na nastolené kvalitativně laťce a nezbývá než se těšit někdy zase naživo.

CUTTERED FLESH – Sharing Is Caring (12/2021)
- karlovarská brutal deathmetalová řezačka nás přítomné poměrně nadchla na živo na dýchánku se Sinister letos v srpnu v Klánovicích, takže předvánoční novinka v podobě pátého zářezu do krvavé flákoty mně nemohla minout. Masivní zvuk a doprovodná atmosféra jsou strhující a změny v sestavě i v produkci nakopli kapelu do extraligy.

ČAD – Medvede (12/2021)
- z východu dorazila také další předvánoční lahůdka v podobě osmé thrash/crustové kompozice od originalitou překypující bratislavské trojice. Uvěřitelně nasraný vokál a našlapané bicí udávají na albu rázný krok v tradičním zvuku. Česky natlačený flák Železný mejdan nemá chybu, stejně jako celé album aneb pecka prosince.

DARKESTRAH – Chong Aryk EP (12/2021)
- pozornosti hodná folk blackmetalová sestava z Kyrgyzstánu od posledního alba v roce 2016 o sobě moc nedávala slyšet, a tak budiž stepní sláva, že se připomněla alespoň před-vánoční dvacetiminutovkou o třech příjemných epických opusech.

EMINENZ – Diabolical Warfare (12/2021)
- letití satanáši ze Saska, potulující se na UG scéně už od roku 1989 a vyslouživší si za ty roky kultovní status (ostatně jak by ne, když podporovali Mayhem při jejich slavném turné v roce 1990 ještě s Deadem, ze kterého vznikl taky živák z Lipska), upekli v předvánočním čase teprve sedmou pekelnost a jedná se po deseti letech už vlastně o návratovku a to jako řemen. Do od devadesátek takřka netknuté sestavy přibyli dva bicmeni a na světě je osm hitovek propracovaného rouhačského black death metalu s klávesovou melodikou na vykreslení pohodově hororové atmošky s nepostradatelným Leviathanovým nenávistným krákáním. Valí to chytlavě a na rozjezd si dejte třeba takovou Replica Satani.

INFERI – Vile Genesis (09/2021)
- již zářijová porce poctivého amerického mixu technického a melodického death metalu talentů z Tennessee, na kterou tolik lákalo již loňské říjnové EP Of Sunless Realms. Hoši se pod taktovkou The Artisan Era dále posunuli ke kvalitativním výšinám v rámci žánru a zapomínat na ně by byla známka ignorance.

LORNA SHORE – …An I Return to Nothingness EP (08/2021)
- nebýt toho, že se tahle sebranka z New Jersey objevila nedávno v lineupu blížícího se Brutalu, patrně bych býval tyhle tři monumentální deathcoreové symfonie možná letos zazdil, a přitom jde o osmnáct minut, nově s Willem Ramosem za mikrofonem, které mají zaděláno na EP roku.

OFERMOD – Mysterium Iniquitatis (12/2021)
- trochu utahanější blackmetalová klepačka švédských okultních klasiků neudělala sice tolik nekřesťanské radosti jako loňské červnové z hrobu vytažení Pentagrammatonu, ale tak jako tak jde o skvělou rouhačskou věc rozproudivší černou krev, kterou už nezadržitelně Azazel žene pouští do ročního zúčtování.

OTARGOS – Fleshborer Soulflayer (12/2021)
- Dagoth šest let pauzíroval, aby sedmým albem oslavil více než důstojně 20. výročí existence francouzské nehumánní drtičky a natlačil do nás skvělý zčernalý kosmický death metal. Ke kytaře se vrátil ku radosti frontmana předloni Astaroth, takže bylo jistě na co se těšit. Výsledkem je vyzněním trochu blackovější počin než předchůdce s odkazem na kořeny kapely, ale celkově jde o výbornou deathmetalovou záležitost konce roku s futuristickým alienoidním meziplanetárním soundem.

SKEPTICISM – Companion (09/2021)
- od září jsem teprve šestou studiovku finských funerálních velikánů k uctění jejich třicetileté historie truchlení protočil nesčetněkrát. Přidávám sice až na závěr roku, ale žánrově jde o jeden z nejlepších pohřebních opusů letoška. Mimochodem, kvartet se nám na novince představuje stále ve stejné sestavě, ve které pospolu drží od roku 1991. Klobouk dolů!

THALARION – Dying on the Schorched Plains (12/2021)
- do třetice prosincové nadílky ze Slovenska, tentokrát z Nitry v podobě návratovky po 17 letech v takřka původní sestavě i s Nelou Horváthovou za něžnou částí mikrofonu. Gothicdoomová klasika pro všechny pamětníky á la Theatre of Tragedy a spol. jako vystřižená z učebnic stylů.

brutusáček

MICHEL ANOIA – Nervures (09/2021)
- tech death, nebo spíš disonance do mathu z Francie se svojí druhou deskou, která se dá nejlépe popsat názvem labelu, na kterém vychází > Total Dissonance Worship.

DEVIN TOWNSEND – The Puzzle / Snuggles (12/2021)
– Townsend když chytí slinu, tak je to dost muziky, tenhle jeho ambient je ale daleko od toho, co bych od něj rád slyšel… 

EVERY TIME I DIE – Radical (10/2021)
– není moc metalcore kapel, který mají svůj ksicht, přežili smrt žánru a vydávají zajímavé desky. Every Time I Die je jednou z nich. Dost možná nejpřístupnější a nejvariabilnější deska. 

bizzaro

EXODUS – Persona Non Grata (11/2021)
- jak už to u Exodus bývá, délky některých věcí mi přijdou dlouhé. Jinak ale thrashmetalový válec. Holt holt umí.

BONE TOWER - We All Will Die One Day (11/2021)
- jak psal Koteček, dobrej výsmah na ploše 10 minut, kterej připomene Full of Hell.

CONVERGE & CHELSEA WOLFE - Bloodmoon: I (11/2021)
- a protože jsem teplouš, nakonec se mi Bloodmoon docela líbí. I když „píšťalky“ asi nezkousnu nikdy, některé skladby jsou fakt povedené a nabízí víc než jen atmosféry plynoucí z goth žánru a sílu hlasu Chelsea.

YARRDESH - Blití po keťáku (10/2021)
- kluci v akci píší cosi o brutal deathu (a zmiňují i Defeated Sanity), kterého na Blití moc neslyším. Tři skladby delší stopáže jsou tokem myšlenek, které Yarrdesh provazuje někde více, někde méně, ale vzhledem k podstatě materiálu - experimentálnější hrubo metal kanadského střihu, v němž promlouvá technika, disonance i riffy od podlahy – není zásadní to řešit. Mít tu takovouhle kapelu (brutalbythefire), chrochtali i blili bychom blahem.

Dantez

DET KÄTTERSKA FÖRBUND – Lidaverken Del I: Att I Vådeld Förgås (7/2021)
- během finálního sumírování došlo k obligátním ohledům zpátky – co se nedocenilo nebo úplně zaspalo. Při rešerši jsem naštěstí zakopl i o novou kolaboraci mezi Trepaneringsritualen a Nordvargr. Lidaverken Del I: Att I Vådeld Förgås je první částí dvoudílné spolupráce a doručuje všechny aspekty, které milec obou umělců čeká – temnotu, primitivní agresi a atmosféru.

African Imperial Wizard – ISANDHLWANA (5/2021)
- Tesco Distribution Germany je label zaměřující se na prezentaci industriální muziky. V květnu vydal debut obskurního tělesa African Imperial Wizard, který do zvuku ambientního techna balí prvky africké tribal hudby a koncepčně reaguje na místní opresivní metody. Unikátní fúzi s obdobně neotřelou atmosférou lze doporučit posluchačům techna, industrialu i ambientu.

MÜTTERLEIN – Bring Down the Flags (12/2021)
- někdejší basačka sludgemetalových Overmars si nechala vydání druhé sólové desky na úplný sklonek roku. Mütterlein má v hledáčku industrial hraničící s pozdějšími no-wave experimenty Swans, který doplňuje uhrančivým vyřvaným vokálem. Bring Down the Flags navíc balí temný lomoz do zastřené, blackmetalové produkce. Desce sice chybí spád, občas i nápad, ale za zkoušku určitě stojí.

HAEX – Aethyr Abyss Void (12/2021)
- indstriuální metal s EBM tendencemi, který od zvuku až po mustáž vykrádá 3TEETH. přitom však dokáže poslední desku kopírované kapely hned několikrát překonat, zejména pak klipovou Cursebreaker. Rovněž potěší, že na debut dohlížel Mick Gordon, tvůrce posledních soundtracků ke hře DOOM, který je za daný chainsaw-metal zvuk zodpovědný.

PAKKT – To Brocken Heights Where Witches Dance (12/2021)
- typická pocta ranému black metalu v poměrně netypických konturách. Pakkt si berou to nejlepší od klasik žánru, nezdráhají se však základy ozvláštnit o atributy novějších těles z „ritualističtějších“ žánrových vod. To Brocken Heights Where Witches Dance tak nabízí dynamický poslech, ze kterého smrdí stará škola á la Bathory nebo Darktrhone a autorské postupy kapel jako Urfaust či Cultes des Ghoules.
 
 
 
 

 

Kuba

THE CONTORTIONIST - Language (2014)
- nahrávka, která mi v přehrávači uvízla na hodně dlouhou dobu. Po letech z ní mám stále svěží pocit a náladově mi sedí. 

TESSERACT - Concealing Fate (2010)
- procházím archiv a narazím na Tesseract. Funguje i po letech a vzpomínám, jak jsem po vydání desku neustále točil dokola.

piTRs

DOOL - Here Now, There Then (2017), Summerland (2020)
- jak jsem tak lehce sondoval, existenci téhle kapely české weby úspěšně tají, což o nich na druhou stranu nevypovídá nic nového. Koho by zajímala těžká, pocitová a skvěle zazpívaná indie kytarovka s přesahy do gotiky, psychedelie, doomu i špetky toho grunge (seřaďte si dle libosti), nemůže u Dool hrábnout vedle.   

MASTER´S HAMMER - The Ritual Murder (demo 1987)
- pozastavovat se nad zvukovou kvalitou undergroundové nahrávky z bolševikových časů je samozřejmě krávovina, podobně jako nějak vážněji hodnotit zaznamenané instrumentální snažení. Podstatné je, že prazáklad filosofie a tváře Kladiva byl tímto položen a že (s určitou dávkou nadhledu) je možné si i dneska na Rituální vraždě svoje najít. (YouTube)

sicky

BIG BRAVE - Vital (04/2021)
- tomuhle říkám správné emo. Procítěné, uhrančivé, pohlcující.

Herelson

FALLENSUN - The Wake of the Fall (02/2021)
- melo death par excellence. Není třeba to dále rozmazávat, skvělá práce.

JSt

MONOKULTUR – Ormens Väg (01/2021)
- melancholie, trochu jako hypotetičtí osmdesátkoví Forest Swords, případně Maan a tyhle inteligentnější variace na post-punk.

MODEL HOME – s/t (2018)
- letos se trochu mluvilo o jejich posledním albu, ale to je proti tomuhle peklu dost krotká záležitost. Tady (a předpokládám, že i v dalších asi 20 nahrávkách na BandCampu) to je brutálně syrový noise rap pro lidi, kterým připadají Clipping moc konvenční a už se přesytili Death Grips.

UMAN – Chaleur Humaine (1992)
- magický dream pop, který letos znovu vydali.

HAYWORTH – I Now Pronounce You Fucked and Depressed (2009)
- luxusní mathcorový námel, o kterém jsem nikdy dřív neslyšel. Je to někde v hlubinách undergroundu kult?


Přispěj do diskuze

Super, ted jsem byl hudebne trochu na suchu ale naloz od jst vydatna, Helena Celle i Mandy, Indiana vybo.

Btw Hayworth se myslim porad tak nejak objevuje v nejakejch mathcore underrated etcera, takze to nejakej kult asi ma. Me uz tyhle veci bohuzel trochu splyvaj, asi sem toho slysel uz moc...

Reveal +1
Funeral Mist - 1 :) (20 min. sestřih EPčko by z toho ale bylo asi dobrý ... žloby, nenávišti a šatanský ortodokšie by tam mohlo být víc..., a míň Vánoc, andělíčků a patetickýho dojímání ... + za kopáky)

aktuálně

diskuze