Stejně tak jako každou sobotu, nechtěl jsem zůstat večer doma a chtěl se jít „bavit“. Alternativy jsem měl 3 - jít na Underground Weekend do Nymburského KD, jet s kámoši do necelých 20 km vzdáleného Městce Králové na již 9. rockový festival Honzy Kánského a Ivoše Hubeného a nebo skončit v hospodě… Vzhledem k tomu, že v hospodě jsem o víkendu každou chvíli, dal jsem přednost živému koncertu. Nebyl jsem zvědavý na „evangelického duchovního“ Sváťu Karáska a jeho Pozdravpámbu, takže volba padla na nejvzdálenější Městec.
První věc, která mě nepříjemně překvapila, byla výše vstupného 120,- Kč, na plakátech takticky neuvedeného, OK – jede se dál… Celkem pohodový sál v zadním traktu restaurace Sarajevo byl jistě ideálním místem k uspořádání akce. Vyhledali jsme volný stůl a došli si pro první pivko, mezitím se na pódium dostavila otvírající kapela Spirals. Klasická sestava se 2 kytarami a sólovým zpěvákem se představila celkem „ucházejícími“ (brát s rezervou) instrumentálními výkony. Jejich hudba lobující na pomezí zábavového hardrock - metalu nám Nymburákům byla spíš pro smích, a tak jsme měli problémy skrývat své veselí a nedostat od „vesničanů“ do držky… (Souhlasim, nejvíc to prožíval K8 a museli jsme ho občas krotit, jelikož bysme se v sestavě 3+1holka moc nečapali – pozn. Josh216). Taktéž jsme pomalu začali střízlivět z očekávání, že za své peníze něco uvidíme... Image kapely raději pominu, zpěvák měl před sebou stojan na noty s texty (které také raději komentovat nebudu :o))), jeho projev byl těžce zábavový (čti tuctový). Kytaristé to mydlili celkem obstojně, nebýt nešťastného nastavení zvuku… a v „sólových“ partech jim to ujíždělo až běda. Vypíchnul bych zvláště kus Ďáblova dílna, jakási odpověď Spirals na TÖRR… Při nástupu zpěvu, pokusu dostat se do old-school thrash-deathové polohy, jsme už nemohli a vybuchli jsme (div se nepotrhali smíchy)… Jako plus bych zmínil to, že to kapela evidentně myslí upřímně a své muzice věří.
Druhými pány na holení bylo uskupení Dreamtown, ve kterém se realizovali zpívající kytarista a bubeník Spirals. Nevím, jestli je k tomu vedl přetlak tvůrčích nápadů, ale Dreamtown nesahali Spirals ani po kotníky hned z několika důvodů. Prvním je „trendové“ angažování sólové zpěvačky, kterou s klidem strčili do kapsy oba zpívající kytaristé, a ne že by byli tak dobří! I když byla celkem pěkná, k čemu to je, když jí hlas neskutečně ulítává, dále její barvu má dle mě každá dívčí nezpěvačka… Hudba se snažila znít jako nějaký středněproudý rock z tak před 15ti lety, texty znovu naivita sama. Toto martyrium jsem nebyl schopný vyposlechnout celé (Já to vyslechl celé a měl jsem co dělat, abych nudou neusnul – pozn. Josh216), jediné postřehy, co jsem si krom těžkého zklamání odnesl, byla celkem namakaná hra baskytaristy (proč se tam zahazuje?).
Jako třetí se představili známější poděbradští Zády, kteří zde plnili funkci druhé hlavní hvězdy. Kdo je zná, tomu není třeba cokoli vysvětlovat. Pro ty ostatní - Zády produkují blues / hardrock s funky příchutí a komerčními ambicemi. Minimalistická sestava basa, kytara a zpívající bubeník je na tom instrumentálně hóódně dobře - je slyšet, že to jsou konzervatoristé. Vůdčím nástrojem je zpěv talentovaného bubeníka Ládi Spilky, hodně suverénní expresivní projev s přirozenou distorzí a popovým zabarvením. V této kapele se skrývá silný hitový potenciál a přeji jim popularitu jako mají přeceňovaní Kryštof a jim podobní.
Dál na řadu přišly hlavní hvězdy, punkrockoví N.V.Ú.. Zde už opravdu není moc co dodávat, i já jsem si s chutí zapogoval. Naprosto sehraná a sevřená kapela šlapala jako hodinky a jejich hitovky znal zajisté každý. Nebyla to kapela, kvůli které jsme přijeli (doufali jsme, že objevíme nějaké skryté eso…), ale byli suverénně nejlepšími.
Kvůli kapele Rimortis jsme v podstatě přijeli, poté co jsme s nimi na Krleši mluvili o jejich případné účasti na připravovaném Phantasmagoria Feastu II. Perličkou bylo, že tam kolegovi vnucovali CD, které jsme brali jako promo a pak za něj chtěli 200Kč – takhle to pánové nechodí…, dále pak našemu kytaristovi nabízeli uvolněné místo sólového axemana, ale dle jeho vyjádření CD není žádná sláva, takže jsme byli opravdu zvědaví, co „powermetaloví“ Rimortis předvedou. Přes na místní poměry impozantní nástrojovku (trigger na kopáky bicích Amati :-) a celkem ucházející kytarový a basový aparát), jsem měl předtuchu silně JZĎáckého metalu. A mé nejhorší noční můry se vyplnily! Kde začít? Tak třeba zpěvákem, který sice měl asi největší rozsah ze všech zúčastněných vokalistů, ale byl sladký jako Michael Jackson (kožené kalhoty, pirátský černý šátek, ubohé pózy), marná byla jeho snaha stylizovat se do Tima Kotipelta… Dále naprosto slabý, křečovitý výkon bubeníka, který často úplně ztrácel razanci úderů na virbl či dvojšlapku, nevhodný zvuk baskytaristy a jeho „zábavové“ uvádění skladeb. Některé nápady by asi nebyly úplně marné, ale v kompozicích Rimortis v celkovém kontextu vyzněly strašně zábavově. Nejsvětlejším okamžikem tak byla coververze (pro ně nedostižných vzorů) finských Stratovarus – Hunting High and Low (z alba Infinite). Doplnit musím také, že před začátkem koncertu kapelu opustila klávesistka, ale ani ta by jim nejspíš moc nepomohla…
Jako desert pro mou bolavou hlavu (šíleně hlasitý zvuk) byli poslední Tereza kradla, které už jsem však neměl možnost doposlechnout, protože jsme před koncem razili směr Nymburk – hospoda „U Mlejna“. Oddechový a zábavný rock´n´roll / hardrock odehráli s přehledem a hned po Zády byli instrumentálně nejzdatnější. Nikoho neurážející hudba byla dost v pohodě (až na tu hlasitost) a tak v jedné skladbě hostoval na sólovou harmoniku zpěvák z N.V.Ú. a později také postarší podnapilý páprda u mikrofonu (ten neplánovaně), ale překvapivě to neznělo zas tak strašně.
Platících návštěvníků prý dorazilo asi 120, což je pěkný výsledek a mě tedy vrtá hlavou, jak mohla tak podprůměrná sestava kapel přilákat za tak nehorázné vstupné tolik lidí… Jak jsem se později dozvěděl, tak tento festival je memoriálem jistého hudebníka, který se zabil elektrickým proudem z kytary a proto se zde moc akcí neděje. Je to takový problém přijet (autem či vlakem) do Nymburka či Poděbrad na nějakou kvalitnější akci? Mě jako pořadatele tohle může tak akorát nasrat, když v Nymburce servíruju kvalitní muziku lidem až pod nos… Doufejme, že na Phantasmagoria Feast II. (plánovaný na 19/04/2003) přijde na kvalitní muziku dost lidí a za pouhou stokorunu si rozšíří obzory. (Ještě bych poznamenal, že kejtovi se asi nejvíc líbilo album Symbolic od Death, které si u zvukaře nechal pustit, protože ho v přestávkách notně prožíval :-) – pozn. Josh216).