V roce 2004 zakončilo svoji existenci slovutné švédské uskupení The Crown a osiřelí členové se vrhli na své vlastní projekty. Ani vokalista Johan Lindstrand nevydržel dlouho zahálet. V hlavě již delší dobu nosil myšlenku o založení svojí

družiny, pro kterou měl připravený název One Man Army and Undead Quartet. A tedy jal se pro tento krkolomný název hledat ostatní čtyři kumpány a psát muziku. Obklopil se dříči z řad méně známých či začínajících grup a o rok později společně vypotili demo. Následujícího roku, tedy letos, je tu již plnohodnotné album pod dohledem strýčků z NjuKrálLear Blast. Nástroje se nahrávaly v Gothenburghu v Bohus Sounds a vokály v Deadline studiu (hmm… asi nejen v názvu kapely měl pan Lindstrand potřebu vyniknout).

Hudba One Man… se pohybuje na pomezí deathu a thrashe. Zejména celkový zvuk (ten je opravdu znamenitý, mohutný a nabitý energií) má blíž k prvně jmenovanému, zatímco sekané riffy jsou typicky thrashové. První část alba se kolíbá ve středním tempu a zhruba od poloviny stopáže nabírají skladby svižnější rychlost. Ovšem z nahrávky mám celkový pocit, že se jedná víc o formu než obsah. Johan Lindstrand bezpochyby vládne drtivým hlasem, zbytek osazenstva ovládá svěřené náčiní také solidně (to je ale dnes již standardem), já však mám z poslechu nemastný, neslaný zážitek. Je to všechno moc předvídatelné. Momentů, které by člověka zaujaly, je jak šafránu a o ty odzbrojující nebo alespoň

nakopávající jsem ani nezavadil. Něco pár hezkých sól, zajímavé práce s hlasem/hlasy, ale jinak nuda, šeď, plnivo a doplnivo.
Deska 21st Century Killing Machine mi připadá spíše jako mašina staršího data výroby po generální opravě, kde obdržela moderní face-lift. Příznivci thrash metalu budou možná hodnotit výše, ale pro mě je to jasný průměr…