Kapely pracující ve spektru industrialu často pojí podobná vlastnost: jsou poměrně dobře odolné snadným příměrům. Žánr je oblíben pro široké zvukové možnosti, což projektům umožňuje charakteristické uchopení, takové, aby šlo snadno zachovat unikum odolávající plagiátu. Nine Inch Nails proto znějí jako Nine Inch Nails, to samé lze aplikovat na Ministry nebo Godflesh. A pokud už se někdo o inspiraci nebo „poctu“ pokusí, výsledek většinou působí jako prachsprostá kopírka.

Podobné paradigma lze aplikovat i na Health, kteří sahají do hudebních hájemství, kde se snoubí metalový tlak, industriální rytmika i popová podbízivost. Z fúze eventuelně vyvěrá melancholická atmosféra typická zejména pro synthpopové a shoegazové kapely starších let. Středobodem projektu ovšem vždy zůstává strojovost, mechanická odlidštěnost umocňující chladný vokální přednes.

Vrstevnaté výrazivo umožnilo Health působit v nejroztodivnějších sférách, u kterých je na první pohled průsečík poměrně pochybný. Kapela si našla cestu do her od Rockstar Games, bylo ji nabídnuto vystupování na Colours of Ostrava i na 26. ročníku Brutal Assaultu, kterou si festival nechal až na úplný závěr. Podobně rozmanitě působí i soupiska jmen, se kterými Health spolupracovali – od Nine Inch Nails, přes JPEGMAFIA až po Full of Hell.

Rat Wars je po delší době dalším z běžných záseků v diskografii Health. Od vydání Vol. 4 :: Slaves of Fear uplynuly čtyři roky, během kterých vyšly dvě části DISCO4. Diptych je souborem spoluprací, kde na každé skladbě hostuje jiný umělec s odlišným žánrovým vymezením. Výsledek se značil jistou nekonzistencí, u několika skladeb ale došlo k sepnutí, například v Isn’t Everyone se charakteristické rysy rukopisu Trenta Reznora setkávají se zvukem Health takřka bez chyby.

Rat Wars si inspiraci z rozmanitých spoluprací příliš nepřebírá, novinka snad jen pracuje o trochu více s metalovou agresí a industriální nekompromisností, což je nepřímo sichrováno zapracováním samplu z Like Rats od Godflesh ve skladbě Sicko. Charakter Health zde více než kdy jindy protíná feeling pozdních devadesátých let: před očima se skoro automaticky rozprostírá úvodní diskotéková scéna z Bladea. Nostalgická patina přitom desce umí prospět i uškodit, v rámci tvrdší chytlavé elektroniky funguje, v přepadech do nu-metalových kytarových záseků spíše otravuje.

I navzdory přežitých žánrových postupů se Health daří nejvíce zaujmout v momentech, kdy jdou do tvrdších poloh. Robustnější ráz funguje více, když se spoléhá na strojovost a glitchovou elektroniku. Elektrické kytary často působí jako doplněk, bez kterého by se deska dokázala obejít. Výraznější výjimka se objeví v Children of Sorrow, kde se kytarový riff umně prolíná se syntetickou linkou.

Skladby, ve kterých se kapela oprošťuje od elektronického nátlaku navíc vykazují další slabinu – charakteristické výrazivo Health se začíná pomalu unavovat. Ústřední vokální a instrumentální jednolitost se nemá příliš kam dále rozvíjet. Točí se v kruhu, ze kterého občas letmo vyhlédne, slepou ulici však neopouští. Feeling devadesátek funguje v rámci trvanlivosti podobně. Rat Wars jsou tak záležitosti připomínající sólovou tvorbu kapely, ze které si jde oblíbené tracky vybrat. Chuť pro návrat k celku ale bude s přibývajícím časem nejspíše více a více kolísat.