Relics je pro dánskej kvartet Antistatic první dlouhohrající deska, ale na nějaký začátečnický přešlapování zapomeň. Máš před sebou instrumentálně suverénní jazz-rock, kterej staví na minimalistickejch základech – hlavní motivy se rozvíjí skrz rytmický smyčky, nápady postupně vyrůstaj z delikátní souhry nástrojů, přísahá se na nenápadnou obměnu skrz repetici. Z inspirací určitě stojí za to zmínit z té rockovější strany My Disco cirka kolem alba Little Joy, u jazzu jsou těžko přeslechnutelný vlivy švýcarský minimalistický školy Nika Bärtsche.  

Už první vál Angels vs. Peasants dává jasně najevo, o co tu kráčí. Strojovna se pomalu probouzí, rozehřívá se tichým rytmickým těkáním v nitru mašiny, postupně se přidává nepravidelnej puls čím dál větších strojů, mechanická energie se šíří krz písty, ventily a ozubený kola, hluk roste a vypňuje prostor, tu je potřeba odfouknout páru, onde se rozezní kovová struna, paleta různejch hluků se postupně slévá do perfektně seřízený zvukový koláže. Můžeš věřit, že jde čistě o výsledek lidskýho úsilí, vrcholnej produkt mravenčí pečlivosti a detailního plánování výroby. Ale je tu něco navíc, prolínání hluků a rytmů je víc než jen chladnej výpočet a přesný měření, cejtíš, že strojovna žije vlastním životem. Změť nárazů, tření, skřípaní, kapání a syčení možná zní na první poslech odcizeně, ale při opakovaným točení tě její živej, hypnotickej pulz dostává do zasněnejch nálad. Někde tu bují fantaskní myšlenky, někde tady tluče srdce.

Antistatic se tak vyhýbají klasický nástraze žánru, kde přílišný soustředění na formální preciznost a akademický postupy vede ke hrozně chytrýmu, ale vyprázdněnýmu preludování. Základní stavební kámen je tady namotávací groove. Ten tě do nahrávky vtáhne a jen tak nepustí - přes všechny ty rytmický nepravidelnosti a jakoby nezávislý perkusní linky Relics živě tepe, a budeš si u něj s chutí podupávat nohou, kejvat hlavou. Nad tímhle základem se proplétaj dvě kytarový linky, který i přes diametrálně odlišný techniky (rozmlžený plochy proti hbitejm prstům), společně vytvářej příjemně snivou atmosféru. Je to strojově přesný, je to funky, je to zen, a Nik Bärtsch si může jen mnout ruce nad tím, jak šikovný nástupci se mu rýsujou.