KORN - The Paradigm Shift

recenze
Stray
Hodnocení:
8

Je The Paradigm Shift další deska, která o Korn potvrzuje, že jsou nejdůležitější americkou rockovou kapelou posledních dvou dekád?

KornJiž delší dobu očekávaný, albový návrat KORN s Headem u kytary patří při letošním podzimu bezesporu mezi události, kterým se bude věnovat náležitá pozornost. Předně musím říct, že se deska nakonec opravdu povedla a reprezentuje kapelu zhruba tak, jak ji velmi dobře známe z jejich pozdních nahrávek, patřících k (někým vcelku kritizované, jiným chválené) uplynulé desetiletce. A třebaže někoho v létě vyděsil opravdu plytký singl Never Never (song je zdaleka nejslabší položkou seznamu), desce nakonec nechybí kvalita,  masivně energetický spád, ani čerstvý závan invence, prezentované zde zejména prostřednictvím vkusně dávkované chytlavosti, jež je zasazena do moderního výraziva.

Jde o typické moderní album KORN, které na jednu stranu čerpá z bohaté historie kapely, na druhou však nezůstává na místě a útočí zas o trochu něčím jiným, než tomu bylo v případě jeho bezprostředních předchůdců. Jestliže nepovedený a patřičně vyluhovaný KORN III: Remember Who You Are stavěl na alibisticky proklamovaném návratu ke kořenům, aby odvážné The Path of Totality vzápětí naopak mnohé konzervy „šokovalo“ skloubením stylu KORN s prvky dubstepu, elektra a tanečních vlivů a plně tak potvrdilo, že KORN opravdu jsou kapelou, které evoluce svědčí, pak novinka všech těchto poloh a ingrediencí užívá jen k dochucení, protože to hlavní, o co usiluje, jsou zejména chytlavé songy.

Je zde řada hitovek a songů, jež většinu posluchačů doslova strhnou svým potenciálem, takže se nebojím říct, že je The Paradigm Shift zřejmě nejblíže k mnohými  uctívanému Mont Everestu jejich diskografie, který dle mého představuje na melodie a moderní vlivy neslýchaně bohaté dílo Untouchables z roku 2002.  Věční remcálkové a uctívači debutu, mám pro vás jeden vzkaz, který vám to trápení s vaší oblíbenou kapelou, která vás navíc už tolik let ne a ne plně uspokojit, snad trochu usnadní - zapomeňte na jejich první čtyři alba, stůjte pevně nohama na zemi, zhluboka dýchejte a zapojte mozek, doba už je vážně patnáct let jinde.  Jak potvrdila většina nahrávek, počínaje právě u páté řadovky Untouchables, samotní KORN už jsou daleko více spjatí s kulturou „gothic“, než s nějakou devadesátkovou crossoverovou scénou, nebo nedej bože s klubovým hardcorem. To je skutečnost, od které je nutné se odrážet.

KornPokud by však tahle povedená deska vyšla před deseti lety, rozhodně by se jednalo o logičtější krok v porovnání třeba se syrovou ždímačkou  Take a Look in the Mirror, prostřednictvím které se vlastně onehdy KORN snažili vymluvit a zároveň uspokojit stejnou část fanoušků, jako tomu bylo pár let poté u jejich jednoznačně nejslabší desky KORN III: Remember Who You Are, tedy právě tu část posluchačstva, kterou by už dávno měli odstřihnout z té tkaničky, na které tito patetičtí uctívači kapsáčů, volného oblečení a skateboardové scény visí. Beztak jen visí a nadávají.

KORN se zřejmě právě před dekádou nacházeli v osobní rovině velmi blízko vnitřní krizi, což později vyústilo v odchod jejich dvou původních členů (včetně zmiňovaného Heada), takže brzy došlo k určitým přeskokům mezi melodičtějšími alby a naopak návratům k syrovosti. Dle mého tak jako tak platí za jeden z nejdůležitějších a nejinovativnějších rockových souborů posledních dvou dekád a z nějakých 90% svými alby nikdy nezklamali, ať tyto prezentovaly rozdílné póly jejich rozsáhlé sbírky. Ani novinka neklesá pod nastavenou laťku a přináší sadu výtečných songů, z nichž nejvýše řadím vypalovačky s hitovým potenciálem Love And Meth, What We Do nebo Mass Hysteria, temnou baladu Lullaby for a Sadist nebo dvě věci stále držící kontakt s elektrem a taneční scénou Victimized a Spike in My Veins.

KornRozhodně další povedená deska od kapely, která těch nepovedených vlastně ani moc nemá, a přestože jejich koncerty patří v současnosti na rockové scéně k tomu úplně nejlepšímu, stále o nich určitá část věčných remcálků pochybuje. Proč? To opravdu netuším. KORN svým novým albem potvrzují, že jsou nejdůležitější americkou rockovou kapelou posledních dvou dekád.

Článek převzat z webu crazydiamond.cz.

Vložit komentář

LordSnape - 18.04.14 20:11:20
Já jsem si nedávno pouštěl ty starý alba a pořád super. Nicméně jsem je viděl asi 4x live a to poslední vystoupení bylo takový slabý. Před pár dny mě však šokovalo, když jsem si pustil záznam z nějakého festu někde v US a bylo to tak otřesný... A to hráli i ty klasické kousky, které zněly prostě mrtvě. Vždy mě ta kapela bavila tím tlakem, co dokáže vytvořit, ale teď už to zní jako když tam ty struny hladí. Nevím, jestli je to uzpůsobený novým deskám, ale za mě už Korn končí.
chuckie - 16.04.14 18:18:35
No ty vole, Shane Gibson zemřel
sicky - 19.10.13 08:09:37
stray: podle mě na untouchables se už pomalu vytrácí ten korní groove a údernost z předchozích alb. celkově je to takový utahaný album, ale i tak ho pořád považuju za dobrý. Path of totality je podle mě taky v pohodě, je tam sice dost vaty, ale i minimálně tři/čtyři vyložený pecky. u Korn mě vždy bavil ten vývoj, proto moc nemám rád take a look a III,..
Stray - 18.10.13 18:29:14
sicky: Nejlepší songy z Untouchables jsou asi "Hollow Life" (což je čtvrtá) a Alone I Break (někde vzadějc), ta deska je ale skvělá celá. Za ní mám Issues, Untitled (velmi podceňovaná), Follow The Leader a pak, podržte se - The Path Of Totality, to je u mě čelo tvorby KORN, celkově (nejen na Korn) koukám očima popaře, tzn. nestavím tvrdost a enbergii do popředí, spíš zajímavý poskládání aranží a dobrou poslouchatelnost. proto u mě - první dvě desky, dobrý, ale furt to ještě nebylo ono, oproti všemu potom (tedy s vyjímkou špatné KORN III.).
brutusáček - 18.10.13 15:19:20
mi korni nikdy nepřišli moc provokující..no dobře a.d.i.d.a.s. a clown asi hej.... i tak
sicky - 18.10.13 12:57:40
Konečně pořádná korní deska! Podle mě nejlepší od syotos a srovnatelná s jejich nej záseky, za který považuju follow the leader, issues, debut, see you... (Untouchables moc nežeru, podle mě 2-3 věci na začátku a pak to docela upadne..)a že je to měkký, jednoduchý a "popík"? tak to vůbec nevadí.
Hellhammer - 18.10.13 12:56:03
Jen malá poznámka do pranice,jak to slyším já,co se týká Korn a té jejich nasranosti v počátcích.:) Ať se na mě nikdo nezlobí,ale mě přišli Korn jako nasraní provokatéři jen možná trochu na debutu,a i za tím stál částečně kalkul(velký producent ,firma atd..). Další alba jsou přesně nadávkovaná,cílená,muzika dělaná z rozmyslem,i to naštvání jen tam jen tolik kolik ho může být,aby to bylo přijatelné..Já tam prostě žádnou upřimnou nasranost neslyším,celá ta image naštvané mladé generace je podle mě dost umělá už od začátku Korn.. To nic nemění na tom,že první 4 alba jsou opravdu skvělá,inovátorská,stylotvůrná,energická a jiná a jak jsem napsal dodneška si drží pro mě svůj standart. Korn jsou kapela,která je podle mě čistě komerční,odproštěná od nějakých větších emocí už od začátku kariery ,ale přitom ani komerčně nezní,a nenechala se tím semlít a vyvolávala úspěšně dojem naštvaných undergroundových dredařů.. A i to je pro mě úspěch,takhle vkusně,a hudebně výborně,maskovat komerci.
zdeno - 17.10.13 20:30:17
to hodnocení nechápu...je pravda, že po čase ta počáteční nasranost odezní a člověk nakonec zjistí, že tam jsou i světlý chvilky, ale furt je to soubor trapnejch napodobovaček untouchables a skladatelský vyprahlosti, která Korn provází už tři desky...a ano, jsem přesně ten remcal, co vidí Korn ještě coby nasraný provokatéry a ne nudný fotry s namalovanejma ksichtama
nadrom - 17.10.13 14:55:12
S receznemi souhlas. Deska se mi hodně líbí. Je pravda, že je to popíček, ale přesně jak je popsáno, něco tak syrovýho jako debut od nich nikdo čekat už nemůže. Kapela je už dneska úplně jinde. Nicméně deska je plná super nápadů a melodií. Zahraný na výbornou s opět skvělej Davis. I na tu Never Never jsem si časem v rámci alba celkem zvyknul, ale skladba je to slabá. Původně bych dal asi 80, ale po přečtení recek a jejich hodnocení spíš 75, protože souhlasim vcelku s oběma.
bizzaro - 17.10.13 13:41:06
Hellhammera nominuju na prispevek roku :)
Hellhammer - 16.10.13 18:54:28
Celkem souhlas s recenzí,i když jsem trochu víc skeptický.... Myslím,že Paradigm Shift je takový dobře zahraný kompromis mezi fanoušky staré a nové tvorby kapely a je to trochu schizofrenní album,neví čím by chtělo být.... Svoje si tam najde staromilec(Prey For Me,Love-Meth,Mass Hysteria), i ten komu se zamlouvají Korni v moderní podobě(Never Never,Spike In My Veins..). Je to chytlavé,má to energii,má to i docela nápad,ale myslím,si,že návrat Heada je šance,kterou už kapela mít nebude a měla ji využít trochu lépe.. Kdyby se Head vrátil už na desce KoRn III z roku 2010,která byla čistý old school,tak by ta staromilská stránka tehdy vyzněla určitě lépe,takhle je to jak píšu,kompromisní,není to ani old school ani moderna.. "Faktor Head",je tak trochu rozmělněn.. Nejsem zklamán,ale zároveň jsem čekal trochu víc,trochu jednoznačnější směřování kapely..... 7/10 Všechny desky: KoRn: 9,5/10 Life is Peachy: 8,5/10 Follow The Leader: 8/10 Issues: 10/10 Untouchables: 8/10 TALITM: 6,5/10 SYOTOS: 5/10 Untitled: 6,5/10 KoRn III :7/10 Path of Totality : 3/10 Paradigm Shift : 7/10 PS:Kromě toho dubstepu,mě KoRni ničím nikdy extra nenaštvali,ale ten slušný nadprůměr co plodí v posledních 10 ti letech,je trochu k zamyšlení,jestli to může ještě tahle kapela někam posunout... Protože někdy není nic horšího,než jen slušný nadprůměr....
Ramses444 - 16.10.13 16:43:39
jste na ně moc měkký, KoRn se už davno nedaj ani nazývat metalem. Pro mě umřeli deskou SYOTOS ... od ty doby je uz prostě neposloucham. Je fakt že se hodně změnil muj vkus, ale celkově mi už neseděj.
DW - 16.10.13 14:51:23
Nevim lidi na youtube říkaj tohle http://youtu.be/nmPsZRgvXP4 . Ale nevim jestlis to myslel, Korny neposlouchám :)
bizzaro - 16.10.13 12:05:17
schvalne, na jakou pisnicku si vzpomenete pri refrenu Mass Hysteria? ;)
brutusáček - 16.10.13 10:38:44
návrat ke kytarám ale pořád moc zbytečných samplů....měla ta deska přijít dřív, respektive se HEAD dřív vrátit....celkově příjemné překvapení

Zkus tohle