Pokud mě zaujal poslední počin amerických Hatebreed a Crowbar je stálice v playlistu, nemohlo mi uniknout pokračování lídrů obou kapel pod názvem Kingdom Of Sorrow. V případě Jamieho Jasty je až těžko uvěřitelné, kde ten člověk bere energii. A abych rovnou umlčel zlé jazyky o kvalitě nové desky, rovnou podotýkám, že kvalitní je.

Troufám si říct, že Kirk má na Jastu velmi pozitivní vliv. Od té doby, co to spolu pečou, se tvorba, ve které se objevuje Jasta, změnila. Je to znát jak na posledních Hatebreed, tak i aktuálním Behind the Blackest Tears od KOS. Tato deska funguje perfektně jako "klíč" k debutu, který zpětně hodnotím a vnímám trošku jinak. Debut je o poznání nepřístupnější a je znát, že aktéři se na něm dávají teprve dohromady. Co se týče novinky, ta je volnější a hlavně méně křečovitá. I když vokálně stále dominuje Jasta, Kirkovi se dostává víc prostoru a vstupuje do děje nenuceně. Na Behind the Blackest Tears se "poměrně" nepospíchá, ostatně ani na minulé desce jsme se nikam nehrnuli, v tom je vliv Kirka víc než patrný. Jasta ani nechce nic jiného než natočit hutnou deskou, pokud možno se středními valivými tempy. Skladby ale mají duch toho klasického Hatebreed HC;ono zpomalit dle mustru Crowbar by nedopadlo dobře a všeobecně se věří, že „nejtěžší brzdné páky“ si Kirk nechává na doma. Přesto se zpomalovat daří; po úvodní skladbě, která je zároveň nejdelší, se tak děje. Zajímavé propojení najdeme ve třetí Enlightened to Extinction, kdy skladba začíná pozvolna a pak postupně zrychluje. Chybou desky je určitě její brzká gradace v úžasné baladě From Heroes to Dust. Slova napsal, hudbu složil (Jamey, Kirk), v této písni je vše dané a pokud někdo o této dvojici pochyboval.... Bohužel moc brzo, kouzlo se následně vytrácí, posluchač může být nasycen.

Přesto se v poslechu desky vyplatí pokračovat i nadále, protože, jak už bylo naznačeno, chemie dvou hlavních aktérů zapůsobila a skladby fungují. Kirk, přestože má víc prostoru, nestahuje desku příliš do hlubin Páčidla, naopak, tvorba Crowbar zná rychlé písně, proto si myslím, že aktéři k sobě vycházejí vstříc a nesnaží se o vlastní exhibici. Samozřejmě bude posluchače svádět myšlenka, z kterého pera daná pasáž je, což je zbytečné. Tvorba Hatebreed i Crowbar má společné rysy, Kingdom Of Sorrow nabízí od každého něco. Něco, co možná domovským kapelám chybí.

Kingdom Of Sorrow je další příjemná kapela HC větve, v níž dominují "tradiční" spolky jako Hatebreed a jim podobní. Mentorské učení Jasty od Kirka napodruhé vyšlo na příjemných 8/10.