Demimonde mají novou desku, která letmo odkazuje na staré kořeny, ale zároveň představuje zcela novou etapu svého sci-fi prog metalu (já si ho zařadil jako sci-fi blackened progressive death metal). Vznik byl poměrně náročný a trochu je to znát. 16 let je dlouhá doba a stejně to asi tady všichni znají, že Pavel (Bizzaro) furt sedí ve zkušebně a nemůže bez bicích vydržet. Takže když se Demimonde dali dohromady (v částečně původní sestavě) a začali, asi 4 roky tomu nazpět, opět něco tvořit, ne všichni členové byli v požadované kondici a odhodláni k činu. Dlouhé hledání zpěváka skončilo s příchodem Sokyho (De.polar), který si na koncerty zároveň na starost vzal samply a pod svou správu logicky vzal i klávesy za Martina Čermáka (D'aven), který v mezičase odešel (ale podíl na desce má, jelikož do studia ještě nastoupil). Jaké to je, když vám kytarista řekne, že už ho metal nebaví, přišlo následně, naštěstí kde se vzal (před rokem na Brutalu), tu se zval Iggy (na desce ještě M4xP4yn3) – neskutečná posila a vzpruha. Druhá kytara je v hudbě Demimonde nezbytná a (Tinťas promine), on je tady dělník, který odvádí základní práce a šikovnější Iggy dotvoří. Aby byla sestava kompletní, je tu ještě Mára (Afagddu) – basák, textař a programátor samplů. Nicméně ve studiu se objevili i zajímaví hosté – Ashok nahrál sólo do Laval Formation, v Dark Matter si zavřískala Dahlien (z domovské kapely Iggyho Diligence a The Corona Lantern) a samply/klávesy poladil bývalý člen Menef (Ankhabut).

S otázkou, jak stylově navázat na Mutant Star se Demimonde rozhodli vypořádat tak, jak jim sestava umožňovala – základní poznávací znaky ale zůstaly: programování, komplikované bicí, blackové pasáže a sci-fi atmosféra. A v žádném případě bych neměl zapomenout ani na ženské vokály, kterých není tolik, jako když zpívala Tanyya, ale podstatné je, že tu jsou. A je podle mne skvělé, jak tyto základní elementy dokázali využít pro posun svého stylu do 21. století. Navršili na ně množství ruchů, samplů, kytarově se rozmachují od progresivního metalu, přes thrash, death i djent.

Te Kore (Prázdnota, v maorštině Stvoření, či Zemské jádro) je nejstarší skladbou nové éry a zároveň dobrým příkladem, jak dokázali navázat - klíčovou vlastností starých a nových Demimonde je totiž pozvolný vývoj skladby gradující častokrát ve zcela nečekaném finále (Mutant Star obsahovalo 5 obsáhlých kompozic, z toho 3 přes 8 minut, kterémuž času se tady sotva dotýkají jednou skladbou). A stejná metoda skládání, častokrát doslova, propojování jednotlivých nápadů je průvodním znakem i Cygnus Oddyssey. Ať již si vezmete pekelně se stupňující závěrečnou Dark Matter, ve které je napěchováno od výše zmiňovaných stylů od každého trochu, navíc ale hustě podpořené rozmanitou škálou hlasů. Naprosto skvělá je (kupodivu?) i instrumentálka Data Breed - parádní předěl, který nepostrádá správnou mrazivou mezihvězdnou atmosféru (zároveň je to jediná skladba, kde je dominantní ženský hlas (Zuska ho má hodně podobný jako Tanyya). Blackových momentů zde není tolik jako na Mutant Star, kde byly naprosto uzemňující. Což ale není ani dobře ani špatně. Koktejl stylů je tady zkrátka naprostojiný, přitom ale poslouchatelný a bavící, stejně jako tomu bylo v minulosti. Jediné, co tady postrádám je gotický feeling, který Demimonde dodával právě onen ženský vokál, ale toť zkrátka posun. Zato se tu objevují jiné příjemné experimenty - swingové v Laval Formation, ulceratovské v Singularity (Absolute Word explanation) i klasicky progmetalové (Te Kore). Pravda, silné momenty se tu střídají se slabšími, takže občas si může posluchač přijít jak v nějakém filmu, kde mu neočekávaně akční scénu protne reklamní blok, ale v zásadě tu není nic extrémně rušivého a matoucího. Jednoznačně nejlepší skladbou je poslední Dark Matter, kde v pozadí znějící fistulovité vokály nahánící husí kůži. Trochu se ale v tomto případě obávám, že živě to nelze zahrát (i když nechal bych si líbit nějaké ty tančící space girls).

Mezi velká plus Demimonde patří i to, že se nebáli vsadit na netradičníformát a ve velikosti DVD ho doplnit komiksem (kreslil Eidy). Takovéhle desky s dobrou hudbou prostě má smysl kupovat (i když při nedávné návštěvě jistý kamarád už suše konstatoval, že to nemá na čem pustit). Po dlouhé době jsem si tak opravdu vyzkoušel, jaké to je poslouchat desku a zároveň listovat obsahem a číst příběh.

Comeback se jednoznačně vydařil a nějaké mušky vem čert. Tohle je zkrátka za poslední dekádu jeden z nejambicióznějších domácích projektů se vším všudy - jak po stránce příběhu, tak i jeho prezentace. Doufám, že současná sestava vydrží déle než předchozí (je jich míň a snad si už zvykli na direktorské diktátorství) a nedopadne to jako po vydání Mutant Star – „turné“ a šlus. Tak koukejte dorazit na křest 25.11. do pražského Fatalu a o den později do Hradce Králové.

(A jenom takové rejpnutí na závěr – nenaučíte se nějakej starej vál, jako třeba Black Ring Theatre? Třeba? :-))