Snad nejdéle fungující seskupení (datum založení sahá až na konec 80.let) ze švedské melodic-deathové školy, göteborgští Dark Tranquillity, platili vždy za jakousi šedou eminenci tamní scény. Nikdy se nedočkali tak závratné popularity jako například soukmenovci In Flames nebo Soilwork (snad možná proto, že nikdy neoplývali takovou schopností zaujmout) a nikdy do sebe v nějak výrazném množství neabsorbovali žádné módní prvky, které během jejich kariéry ovlivňovaly a udávaly trendy na metalové, potažmo tvrdě rockové scéně. Místo toho si vždy jeli svojí linii typicky švédského melodic deathu, tu a tam obohacenou o nějaké ozvláštňující prvky, čímž pro fanoušky představují jakousi stálici, která nikdy nezklame a pro spoustu ostatních kapel byli vzorem a inspirací.

Zkrátka kvalitně odvedené řemeslo, aplikované v pravidelných dávkách (jednotlivé řadové položky diskografie vydávají s odstupem maximálně 2 let). S pojmy jako řemeslo a pravidelnost se ale v tomto kontextu neodmyslitelně pojí i pojem rutina, což je i jeden z dalších přívlastků, lemujících jejich poslední tvorbu. S předchozí studiovkou Character (2005) jsem neměl tu čest (snad kromě singlu), přesto se ale domnívám, že pokud má něco šanci po letech osvobodit Dark Tranquillity ze spárů stereotypu, je to právě Fiction.

První slyšitelné vybočení z několik let zajetých kolejí lze rozpoznat už po několika vteřinách a odehrává se na poli zvukovém (zejména nazvučení bicích). DT se totiž po více než 12 letech (!!!) rozhodli naprosto se odprostit od konexí s producentem Fredrikem Nordströmem a opustit tak hájemství Fredman studia, kde kromě několika dem a debutu Skydancer strávili snad celou svojí kariéru a byli tak jednou z posledních velkých kapel (tvořících kdysi početnou fredmanovskou klientelu), která zůstávala Nordströmovi věrná. Že změna je život si tedy uvědomili i Dark Tranquillity a celý nahrávací proces nového alba tak proběhl u klávesáka Martina Brändströma, který disponuje vlastním studiem (Rogue studios). Ani tak se ale Švédové rozhodli neponechat nic náhodě a výsledný mix a roli supervizora svěřili do rukou v poslední době stále vytíženějšímu Tue Madsenovi, nečekejte tedy nic jiného než mohutný, nadupaný a veskrze moderně znějící sound.

Hudebně lze Fiction charakterizovat jako extrakt těch nejzajímavějších a nejdůležitějších momentů, s kterými kdy Dark Tranquillity vyrukovali a díky kterým jsou snadno identifikovatelní, zároveň však dokáží zaujmout i něčím pro ně novým a neotřelým... Je toho hodně - našlapané rychlovky, tolik typické pro švédskou melodickou odnož deathu, zasekávačky ovinuté spirálou samplů (moderní nářezovka Terminus, prostřední pasáž v Empty Me nebo Icipher), či táhlejší riffy s "wyldovsky" ukvíleným zakončením (znovu Icipher) a typicky švédské kytarové melodie. Kapela ovšem neskrývá ani svojí poněkud zamyšlenější tvář, živenou klavírními vyhrávkami nebo posmutnělým vybrnkáváním, které svým pojetím nedají nevzpomenout na album Projector (1999). Vzpomínky na tuhle přelomovou desku ovšem vyvolává i melancholicky zabarvený čistý projev Mikaela Stanneho, ať už v Misery's Crown nebo v duetu s líbezným ženským zpěvem v závěrečné The Mundane and the Magic. V tomhle směru mi vždycky přišlo docela zvláštní, že pokud Stanne zrovna neřve, tak mi jeho čistá hlasová poloha ze všeho nejvíc připomíná vokál (kdysi?) heroinového bohatýra Dave Gahana z Depeche Mode... Kromě toho však Fiction poskytuje posluchači i nějakou tu zvukovou lahůdku, jakou je například tu a tam krásně vyčnívající zboostrovaná basa (Nothing to No One) a bubeník Anders Jivarp se navíc blýskne i několika pěkně nasypanými pasážemi (Empty Me, Nothing to No One).

Dark Tranquillity se tedy s novou deskou prezentují jako stále jedna z předních formací melodického death metalu - formací, jež po určitém období stagnace jakoby znovu našla zdroj inspirace a momentálně se nachází snad v nejlepší formě za celou svojí kariéru. Fiction je dle mého navíc vhodnou volbou pro ty, kteří prahnou po nové nahrávce nějaké z kapel z té původní linie göteborgského deathu, která by ale zároveň nebyla fascinovaná Amerikou a jejím metalcorem či nu-metalem.