Tak já to prásknu hned na začátku: nový Konve jsou pecka. Tím jsem sice asi nikoho nepřekvapil, protože každej jako první stejně koukne na to hodnocení, ale možná pár lidí překvapím, když řeknu, že se podle mého názoru jedná o nejlepší nahrávku, kterou tihle pánové vytvořili. Lepší než Jane Doe, která pro dost fandů znamená nedotknutelný kult a ke které má Axe to Fall asi tak nejblíže. Tento fakt je pro mě o to zajímavější, že podobně letité kapely (Konve příští rok slaví 20 let) už zpravidla mají svá nejlepší léta dávno za sebou a začíná to zavánět rutinou a klidně i zevláctvím. Tomu se každopádně není co divit. Skládat 20 let songy tak, aby člověk nevykrádal sám sebe (nebo někoho jiného) a přitom si zachoval svoji hudební tvář, to nezvládne jen tak někdo.

Ale nechám už keců a radši se pokusím přiblížit, jaký to teda je, když už jsem to takhle hned v úvodu vychválil. Jak už jsem zmínil, nejpodobnější je asi Jane Doe, akorát že novinka je víc hitová, celkově vyzrálejší (logicky) a s lepším zvukem (to hlavně). Zajímavou spojitost tvoří i obaly obou desek, které jsou stylově dost podobné. Ale co tím chtěli říct, na to si už odpovězte sami. Jedinou jistou věcí je, že se povedl.

Hned první poslech vás nenechá na pochybách, co právě sjíždíte. Zpěvák je jeden z poznávacích prvků, který vás ještě víc než na předchozích dekách zatlačí do křesla a tam vás rozseká na kaši. Vždycky mně přišlo zábavný, jak svůj projev umí udělat hystericky agresivní a současně mi to z nějakýho důvodu zní strašně zevlácky, skoro jakoby to dělal jen tak mimochodem. Ale samozřejmě to není jen o té vokální složce. Zbytek kapely jí zdatně sekunduje a každý člen se snaží přispět co možná nejosobitějším projevem, který podpoří, ale nezastíní zbytek. Při poslechu tak máte pocit, že všechno, co slyšíte, je nezbytná součást, bez které by celek nebyl kompletní. Dá se říct, že i když Converge koncepčně čerpají především z punku a nehrajou tudíž nic extra technického, tak o to víc zabíjí v jiných směrech. Jednak svou paranormální rychlostí (tady bych vyzdvihl titulní song a pro mě největší hitovku na desce Axe to Fall). Druhak různorodostí, která vás bude střídavě rozmělňovat svou agresivní úderností a pak hned udiví sadou zajímavých postupů, které už nedostanete z hlavy a budete na ně myslet na záchodě, v práci, při jídle, při čištění zubů a možná i při sexu. A taky výborným zvukem, který je pořádně zaprasený, rozskřípaný a přitom výborně čitelný a kontrastní. Dokonce i občasné kytarové sólo, což je věc, kterou prostě v hudbě nemám rád, tady tak nějak podivně sedne, a když si ho odmyslím, tak mi ve skladbě vznikne díra, kterou nevím, čím jiným bych ji zacpal.

Většina desky se nese v tomhle psychotropně punko-HC stylu, ale poslední dva songy jsou trochu odlišné. Pomalé a zabahněné, s čistým vokálem, sázejí spíš na nevtíravou melodiku. Ale i tak zapadnou. Po předchozích 30 minutách šílenství vás pohladí a uklidní, takže ani po vícero posleších za sebou se z vás nestane šílené vraždící monstrum s pěnou u pusy. Takže teď, když už víte, že nehrozí žádné trvalé zdravotní následky (i když lidi, co mě znají, by možná tvrdili opak), tak nechápu, proč si to už dávno netlačíte do hlavy. Svou specifičností sice nesedne každému, ale kdo si na tom ujede jako já, může se připravit na to, že v nejbližší budoucnosti si nepustí nic jiného. Konec.