Nedávno jsem tu psal o jednom bezejmennym kotoučku s několika bezejmennejma písničkama po jednom bolavym, nepříliš mediálně zvládnutým koncertě. Panáčkům to dlouho netrvalo a hned přinášej další, tentokrát už pojmenovaný, ale na druhou stranu o něco kratší, lpko Cut and Run. A tohle trio si pomalu začíná tvořit reputaci, páč už si jich všímaj média jako je Vice nebo Pitchfork. Vypadá to, že i přes svoje jméno se pomalu začínaj dostávat z těch nejhlubších ug kanálů blíž k prosluněnejm paloučkům plnejch voňavejch kytiček. Blíž ale v tomhle případě rozhodně neznamená blízko.

Namíchán je zase pořádně nepříjemnej koktejl. Neposedná rytmická sekce kroutí a

láme, klávesy se neuroticky svíjej ve vejškách a k tomu se přidávaj neúprosný, dekadentně teatrální vokály. Všechno zůstalo při starym, chtělo by se říct, pořád je hlavním mottem pelyněk a hlavobol. Ale nebylo by to fér, protože Child Abuse, přestože zachovávaj a pilujou svůj oblíbenej recept, se nebojej přimíchat i pár novinek.

První, čeho si všimneš, a to doslova od prvního tónu, jsou nebezpečně nízký basový linky, fakt hnus a husí kůže. Konečně se našel správně vymazlenej podkres pod pištivý klávesy plný zlý naivity. Tahle souhra vejšek a basů, zlý z obého, dává Child Abuse tu správnou dynamiku a plnost. K tomu si samozřejmě je třeba připočíst třetí (ne)známou do rovnice, nechutně zacyklený bicí, nakažlivě tepavý a intezinvní (ano, párkrát se položí i koberec). Zatímco v minulosti na některejch místech právě dynamika trochu pokulhávala, tentokrát všechno výtečně šlape. Druhá novinka, vokály, měla sice premiéru už minule, ale tentokrát se jim prostoru dostává výrazně víc, delikátně hnusný výplody, pudová zvířecí chorobnost přináší zvrhlý divadýlko, který celkovýmu vyznění ještě přidává na intenzitě.

Jak tak koukáš na výčet všech položek zmíněnejch nahoře, je snad jasný, že tenhle součet dohromady nikdy nic dobrýho přinýst nemůže. Což už platilo i minule, ale tentokrát se odehrál velkej pokrok po zvukový stránce; hrátky s nazvučením jednotlivejch nástrojů konečně přinesly to správně hořký ovoce. Především vymazleně nízko položená basa se mi jeví jako zdařilej tah, kterej jednak podporuje kontrast hlubokejch spodků a neúprosně vysoko poletujících kláves, zadruhý dodává skladbám tu správnou dynamiku.