Autor: 90 Uživatelé: 86 Tvé hodnocení: hodnoť
Dodecahedron

DODECAHEDRON - Dodecahedron

Jak může dopadnout konspirace profesorů Exivious s blackmetalovým chladem Nihill? Agresivní a chaotické kompozice na sobě vrstvených motivů, bezmocnost a ponurá atmosféra. První dítko v diskografii a hned takto nezaměnitelná atmosféra.. divně geniální deska, kterou jen vnímáte, posloucháte, ale neanalyzujete a nic si neuvědomujete.

DodecahedronHolanďané Dodecahedron jsou zajisté na hudební scéně velkou neznámou, ovšem co do kvalit debutové nahrávky je lze postavit vedle takových es, jako jsou Deathspell Omega, Gorguts, či Mitochondrion. Ostatně sama kapela potvrzuje výše zmíněné spolky jako jedny ze svých vzorů. Ale jak může dopadnout konspirace profesorů Exivious s blackmetalovým chladem Nihill?

Agresivní a chaotické kompozice na sobě vrstvených motivů, bezmocnost a ponurá atmosféra jsou hlavními devízami nahrávky. Abstraktní myšlení tohoto fundamentálního tělesa je pak úplně z jiné planety, jako by Dodecahedron sestoupili z jiné galaxie, aby mohli šířit své poselství nám, obyčejným smrtelníkům. První poslechy totiž působí jako houšť neprostupných a zdánlivě nepochopitelných riffů. Po nějakém čase se však stává nahrávka čitelnější, ovšem jistá špinavost je přítomna pořád a nutno podotknout, tento zvuk desce sluší.

Už úvodní tóny vyvolávající intenzivní pocity nevybíravým způsobem vtáhnou posluchače do tohoto padesát minut dlouhého týrání. Každá minuta kytarových ploch si Vás doslova omotá kolem prstu a vy nebudete mít sebemenší šanci uniknout této blasfémii. Délka písní je naplněna až po okraj, nic není přehnaně předimenzované, i když první poslechy by mohly naznačovat opak. Holanďané ukazují, jak se s noblesou a grácií dá vyjádřit síla muzikantských a Dodecahedronskladatelských schopností tak, že vám bude běhat mráz po zádech.

Hned úvodní Allfather se vyřítí na posluchače rychlostí tsunami a následky jsou víc než katastrofické. Chaoticky proplétaný hlavolam tónů držící jasnou strukturu. Hutná a do posledního detailu propracovaná rytmika donutí posluchače v mnohých momentech položit si otázku, zda tohle může vůbec hrát člověk. Zvrácenost nahrávky umocňuje fakt, že v případě Dodecahedron není problém překročit hranici deseti minut hracího času (Vanitas) a přitom posluchače držet v mírné nejistotě, kam se daný motiv rozvine, a kde nakonec skončí. A právě v případě Vanitas lze při soustředěném poslechu nalézt pěkně na povrchu i dunivou hru baskytary, posouvající celkový projev kapely zase o kousek dál. Kázání Descending Jacob’s Ladder pak tak nějak album rozděluje na dvě části, kdy závěrečná trilogie View from Hverfell plyne spíše v mírnějším tempu a v hluboké ponurosti. Hned v její první části Head Above the Heavens lze také cítit mírný odkaz na druhou kapelu kytaristy Nienhuise.

Co říct na závěr? Ačkoliv je to první dítko v diskografii, tak jako i v případě Exivious se jedná o velmi zdařilou nahrávku, která dává tušit věcem budoucím. Uvidíme, jak se s touto skutečností vypořádají na dvojce. Laťku si Dodecaheron nastavili totiž opravdu vysoko. Nezaměnitelná atmosféra dělá z díla divně geniální desku.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 9 out of 10.

DodecahedronJá to s debutem Dodecahedron měl obráceně. První poslech mě překvapil svým pohledem na věc, ale díky závěrečné trilogii View from Hverfell, která trošku ubere z předchozích šílených minut a najede do „standardnějšího“ blacku, mi album vnuklo dojem, že se mi asi předchozí minuty jen zdály. Jenže nejsem z těch, kteří podobnou nahrávku odsunou a náhodně se k ní vrátí. Chce to prostě někdy jen tu správnou náladu nebo trošku času.

Nechci tvrdit, že Dodecahedron ho potřebuje mnoho. Deska není úplně jasná a Dodecahedronpřístupná, ale že by byla zas až tak složitá, se říci také nedá. Jednoznačná není ale určitě, myšlenkově taktéž. Nabízí osobitým pohledem opracované téma černého kovu, rozplizlé kytary v neurotických harmoniích, zvláštní a nečekané postupy, tunu myšlenek a nápadů, progresivní myšlení v rytmu. I tempo celého alba se různí, připomíná seanci pošahaných exorcistů a budí svým až soundtrackovým nádechem strach (Vanitas). Hm.. že by novodobý progresivní metal zabalenej do bleku? Jo, fakt že jo, ale loni jsme tohle měli už na podnose s emblémem Paracletus.

To ale nic nemění na tom, že Dodecahedron se otáčí okolo připálené plotny dost svojským způsobem. I po několikátém poslechu mám totiž v hlavě takovej výplach, že z fleku vlastně ani nedokážu s jistotou říct, jestli je deska instrumentální nebo nazpívaná. Tak intenzivní a sugestivní její hudební náplň a atmosféra je. Vnímáte, posloucháte, ale neanalyzujete, nic si neuvědomujete, nesete se prostorem přes černou díru někam v neznámo. A.. a pouštíte znovu.. a slyšíte zas ty hlasy našeptávačů apokalypsy - vokály jsou fakt silná stránka alba, neruší, i když jsou zrovna zmutované, plynou v hudbě a přitom by samy klidně mohly mít svou bonusovou stopu (dejte si Descending Jacob’s Ladder).

Dodecahedron je deska, která osloví všechny přívržence netradičních a přemýšlivých věcí, a to se vůbec nemusíte pohybovat v černém rubáši. Nebudu se tedy divit, když bude okupovat vrchní pozice v bilančních článcích za nahrávkami letošního roku. Tohle jsem od toho kluka z Exivious fakt nečekal. Tohle ještě nějakejch poslechů zabere. A Dodecahedron nehrají živě, budou tedy snad poctivě nadále skládat. Těším se.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Dodecahedron, black metal, progressive metal, avantgarde, Exivious, progressive black metal